S vnoučátky chodím do přírody moc ráda. Vždycky narazíme na něco zajímavého, ale o téhle příhodě jsem dlouho nevěděla, co si mám myslet. Bála jsem se, že se u nás objevila vzteklina, ale vysvětlení bylo nakonec mnohem zajímavější!

Les je asi nejvděčnější místo pro ranní a pozdně odpolední procházky. Když jdete potichu, uvidíte ledacos. Tu datla, hledajícího tučné červy pod kůrou stromů. Tu brhlíka, kterak si to metaší po stromech hlavou dolů. Tu veverky, které se perou o oříšek, nebo třeba srnčí rodinku. S liškami nebo zajíčky už je to horší. Stačí sebemenší šramot a zmizí v podrostu jako pára nad hrncem.

Ale tahle liška byla jiná. Malá, s krásným kožíškem – byl už srpen, to jsou všechna zvířátka vždycky chlupatější a chundelatější. Plížila se po louce. Pak se zničehonic odrazila a skočila. Ocas jí přitom trčel do vzduchu jako hůlka. Něco u předních tlapek čumákem poryla a zase pokračovala. Myslela jsem, že asi loví myšky, ale když uplynula čtvrthodinka a liška v tom stále pokračovala, přišlo mi to už divné. Přece by ty myšky nebyly tak hloupé, aby jí pořád běhaly pod tlapkami. Já být myškou, už jsem dávno zalezlá v noře a čekám, až ta nebezpečná zrzavá věc odejde.

Vnučka chtěla jít blíž, ale já to nedovolila. Opravdu jsem dostala strach, že by ta liška mohla být nemocná a pokousat nás. Druhý den jsem rychle běžela za naším známým hajným, nahlásit mu, že má v revíru vzteklinu. Zeptal se mě, co jsem přesně viděla. Tak jsem mu to popsala. Hlavně ten trčící ocas mi tam nedal spát. Poslechl si mě... a pak se nefalšovaně rozchechtal. Urazila jsem se. Já mu tu pomáhám s péčí o les a on takhle?

Nakonec mi to všechno vysvětlil. Představte si, že ta liška tam vážně byla na lovu. Ale ne myší nebo hrabošů. Ona vám lovila luční koníky! Že prý to některé dělají. Nejdříve si vyhlédnou nějaký hmyz v trávě, pak se celé napnou (včetně ocásku), skočí a předními tlapkami koníka přimáčknou. Pak ho jen čumákem rychle vydolují a zhltnou. Chvíli jsem uvažovala, jestli si ze mě nedělá legraci. Ale prý určitě ne. Docela se mi ulevilo. A už se těším na konec léta. Třeba tam zase ta zrzečka bude. A kdo ví, třeba se jí mezitím narodí malá liščátka a naučí se od maminky to samé. To teprve bude podívaná!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10