Lov na kočky

S Janou jsme bydlely ve stejném domě a byly jsme téměř stejně staré. Plácaly jsme na pískovišti společně bábovky, hrály si s panenkami a nakonec jsme nastoupily také do stejné třídy základní školy. Dá se říct, že jsme byly dobré kamarádky.

Po základní škole jsme si vybraly každá jinou střední školu. Jana šla na střední zdravotnickou školu a já si vybrala gymnázium, protože po střední jsem rozhodně chtěla pokračovat na školu vysokou.

Vídaly jsme se i nadále, ale méně často.

O prvních prázdninách jsme se domluvily a společně s dvěma dalšími kamarádkami jsme vyrazily na dovolenou pod stanem. Už tehdy jsem si uvědomila, jak se Jana mění. Nebo, lépe řečeno, měnily jsme se my tři. Zatímco já a mé dvě další kamarádky jsme se už pomalu ohlížely po klucích, Jana se nejlépe cítila, když jsme čas trávily samy.

„Hele, ten pěkný blonďák mě pozval večer na taneček. Kamila s Olgou se těší. Viď, že půjdeš s námi?“ zeptala jsem se jednou Jany.

„Za kluky? Jsou hloupí.“ Jana mé pozvání jako jediná odmítla. Já i mé dvě kamarádky jsme se na večerní zábavu vypravily spolu a Janu jsme nechaly ve stanu samotnou.

„Nebudeš se tu bát?“ zajímalo mě ještě, protože já bych se večer sama ve stanu určitě bála.

„Proč bych se bála?“ odpověděla nechápavě.

Večer jsme si parádně užily. Tomáš mě ještě pozval na procházku po okolí, já ale odmítla s tím, že ve stanu máme ještě jednu kamarádku. „Víš, asi na nás čeká.“ Pousmála jsem se a Tomáš pokýval hlavou.

„Tak tě zvu zítra na rybolov. Chytnu vám nějakého kapříka, můžete si ho opéct k večeři. A klidně vem kamarádky s sebou.“

Nemohla jsem se dočkat rána. Těšila jsem se, že budu zase s Tomášem.

„Já s vámi nepůjdu. Co tam budu dělat?“ zajímalo Janu, zatímco Kamila s Olgou se těšily, i když především na další kamarády, které měl Tomáš na rybolov přivést.

Nakonec nás tam bylo jedenáct. Já, mé tři kamarádky včetně Jany, Tomáš a šest jeho kamarádů. Kluci byli vybaveni udicemi a náležitě machrovali, kolik dokážou nachytat ryb. Víc, než ryb, bylo ale vtípků a srandy u vody. Nakonec celá skupinka chytila tři malé čudly. Jednu z nich jsme dostaly my holky. Celý rybolov skončil společným koupáním. Tenkrát se zamilovala i Kamila s Olgou. O Janu byl také u kluků zájem. Nebyla škaredá. Ta ale nejevila zájem a další schůzky s kluky odmítla. A tak jsme na všechny ostatní akce až do konce stanování chodily s holkami ve třech. Jana „chránila domácí krb“, jak jsme si z ní utahovaly.

Dovolená skončila a já si s Tomášem hodně dlouho psala. Dokonce za mnou jednou přijel i osobně.

Na další dovolenou s Janou jsem už nejela. Odmaturovala jsem, Jana také, a já pokračovala studiem na vysoké škole, zatímco Jana nastoupila v naší nemocnici tehdy jako zdravotní sestřička, protože tehdy stačila na tuto profesi pouhá maturita.

Dlouho jsem kamarádku neviděla. Až když jsem byla účastníkem dopravní nehody a převezli mě s několika zlomeninami do nemocnice, opět jsem se s Janou viděla. Sloužila na chirurgickém oddělení, kam mě přijali.

„To jsem ráda, že tě zase vidím.“ Usmívala se na mě a já na ni poulila oči ze sádrového krunýře.

Bolelo mě celé tělo a nebyla jsem vůbec ráda, že tu jsem.

„Já ne.“

Jana se usmála a pohladila mě po ruce. „To bude dobré. Myslím, že ten chlap dopadl ještě hůř.“ Ano, vzpomněla jsem si, že při přecházení silnice šel po přechodu zároveň se mnou ještě jeden muž. My měli zelenou a auto, které se přiřítilo, jelo velmi rychle. Vše se semlelo během pár vteřin.

„A kde je ten pán?“ ptala jsem se.

„Nevím, odvezli ho jinam.“

V nemocnici jsem byla celkově tři týdny. Jana, kdykoli měla službu, přišla za mnou a dělala mi společnost. Tehdy poprvé jsem si všimla, že mě hladí po ruce, po tváři i po vlasech víc, než důvěrně. Když jsem mohla konečně o berlích do sprchy, Jana mě doprovázela. Musel být se mnou dozor, kdyby se mi náhodou něco stalo. Stála a pozorovala mě, jak se sprchuji. Kdykoli jsem se otočila, cítila jsem její zkoumavý pohled.

„Já ale vypadám. Jsem tlustá, pomlácená, celá modrá.“ Pozorovala jsem se v zrcadle, když jsem si opatrně přetahovala noční košili přes hlavu.

„Ukaž, pomůžu ti. Vypadáš dobře. Líbíš se mi.“

Nevím, jestli se mi to zdálo, nebo mě skutečně Jana pohladila letmo po mém levém ňadru, když jsem měla ruce nahoře a potýkala jsem se s košilí. Ucukla jsem tak prudce, že jsem málem upadla a nebýt Jany, plácala bych se v kaluži vody na zemi. Zachytila mě a doprovodila k lůžku.

„Tak se hezky vyspi.“ Zašeptala ta slova tak tajemně, že jsem dlouho do noci přemýšlela, co to mělo znamenat.

„Asi se mi vše jen zdálo,“ usoudila jsem nakonec a usnula jsem.

„Zvládnu už sprchu sama,“ hlásala jsem hned druhý den, když se Jana opět hrnula, že mi pomůže se sprchou.

„Měl by s tebou někdo být, ať neupadneš,“ řekla.

„Sestřičko, já to skutečně už zvládnu sama,“ podívala jsem se na vrchní sestru, která v tu chvíli vešla do pokoje. A tak mě vrchní sestra zachránila a dovolila mi jít do koupelny samotnou.

 

Já úspěšně ukončila vysokou školu a měla vážný vztah. Jana bydlela nedaleko mého bydliště. Nikdy jsem ji s mužem neviděla. Na ulici jsme se vždy zdravily, ale dlouho jsme spolu nikde nebyly.

Tehdy můj přítel odjel na služební cestu a Jana mě pozvala na bazén a do sauny. Šla jsem, mám vodní sporty i saunu ráda. A opět se vrátil ten zvláštní pocit, že mě Jana sleduje jinak, než třeba jiné kamarádky. Ve sprše, v šatně, ale i v sauně mě sledovala zkoumavým pohledem kdykoli jsem dělala, že se dívám jinam. Bazén i saunu jsem si i tak užila.

„Nechceš ke mně? Uděláme si krásný večer.“ Jana mi nabídla pozvání k sobě, ale já byla už unavená.

„Ne, půjdu raději domů, spát.“

 

Krátce po návštěvě bazénu jsem navštívila své rodiče. Bydleli ve stejném domě, jako Jana. Při kávě mi maminka řekla: „A víš, že se Jana stěhuje?“

To jsem nevěděla. Bylo to jen asi měsíc po naší návštěvě sauny a bazénu, ale Jana se tehdy o svém stěhování nezmínila.

„A copak? Proč? Snad nemá kluka?“

„Ty to nevíš?“

Nechápala jsem, co jsem měla vědět.

„Stalo se snad něco?“ zeptala jsem se překvapeně. Napadlo mě, že se něco stalo Janině mamince. Před třemi lety jí zemřel tatínek a maminka zůstala sama. Není snad nemocná? Nemusí se Jana starat o svou mámu?

„Co by se stalo? Zamilovala se,“ řekla má máma.

„Jana? Zdálo se mi, že pořád ještě nemá o kluky zájem.“

„O kluky ne. Ty nevíš, že je na holky? Vždyť se znáte od narození. Já myslela, že to dávno víš.“ Máma mě šokovala.

Jana se skutečně přestěhovala na druhý konec města, mimochodem za naší další spolužačkou, která chodila do stejné školy jen o dva ročníky výš. V lesbickém vztahu žije už několik let. A já si postupně uvědomovala, že jsem už kdysi byla jejím idolem a ona mě uháněla nejen na dovolené, ale i tenkrát v nemocnici.