Magické setkání s gotikou a romantikou

Na severních svazích Lužických hor nechali na počátku třináctého století vybudovat Ronovci hrad Oybin. Okolím vedla obchodní stezka z České Lípy do Žitavy. Později se hrad dostal do rukou rodu Lucemburků. Karel IV. si tento hrad přestavěl na reprezentační sídlo. Rozšířil opevnění, přistavěl klášter řádu celestinů a klášterní kostel svatého Václava. V roce 1577 hrad zasáhl blesk a následující požár zde téměř vše zničil.

K obnově už nedošlo, hrad chátral a klášter byl zrušen. V období romantismu si toto místo oblíbili umělci. Zřícenina hradu a kláštera byla upravena a od té doby je vyhledávaným turistickým cílem.

Z parkoviště nedaleko nádraží se můžete k bráně hradu svézt turistickým vláčkem nebo jít pěšky. Cesta vede nejdříve do mírného kopce, potom příkřejšího, je tu i pár schodů. Není ale náročná, trvá zhruba patnáct až dvacet minut. Po zaplacení vstupného dostanete plánek areálu v českém jazyce. Zůstat zde můžete, jak dlouho chcete. V den naší návštěvy zde bylo několik školních výletů, ale přesto jsem cítila klid a pohodu. Prošli jsme si nejprve bývalý hrad a prohlédli si expozice. Některé byly opravdu zajímavé. Potom jsme prošli navazující bývalý klášter. Ve zbytcích klášterního kostela jsme se na chvíli posadili na lavičku a odpočívali. Je tu zvláštní atmosféra.

Obklopuje vás, hlavu, tak koukáte na nebe. Přesto máte pocit, že jste v bezpečí. Dýchne na vás nepopsatelný pocit něčeho neznámého a přesto bezpečného. Neumím to asi přesně vyjádřit, ale věřím, že někteří z vás to také zažili. Po krátkém odpočinku jsme vystoupali na věž. Je odtud hezký pohled na okolní lesy, skály, městečko Oybin a v dáli Žitavu. Prohlédli jsme si i místní hřbitov s renesančními náhrobky, který je využívaný dodnes. V nejsevernější části areálu zříceniny je stylová restaurace.

Cestou zpět na parkoviště jsme se zastavili u kostela Bergkirche. Je to luterský farní kostel postavený v letech 1709-1732 ve stylu saského protestanského baroka. Stojí v kopci, takže lavice jsou do kopce. Chvíli jsme se posadili, měla jsem pocit, že sedím strašně vysoko a oltář mám hluboko pod sebou. Na lavicích jsem si všimla kovových jmenovek. To prý měli pravidelní návštěvníci kostela označena svá místa. S tím jsem se ještě nikde nesetkala. Uvnitř kostela to vypadá honosně. Ale téměř vše je ze dřeva a malbou napodoben mramor. Výzdoba stropu je také nádherná, opět malby na dřevě.

Ze Žitavy do Oybina se můžete svézt žitavskou úzkokolejnou železnicí. Vláček tažený parní lokomotivou má na cestě poměrně dost zastávek. Nádražíčko v Oybině je moc hezké a upravené. Po procházce zříceninou hradu a kláštera mám pocit, že sem ten parní vláček patří.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10