Malá Fatra

Začátkem srpna jsme vyrazili s dalšími deseti kolegy a přáteli na víkend do hor na Slovensko. Ty tři dny jsme strávili postupně na Malé Fatře, v Roháčích a u Oravské přehrady. První den byla naším cílem Malá Fatra. Po tříhodinové jízdě z Moravy jsme si udělali malou zastávku v Terchové, v obci, která se stala známou hlavně svým slavným rodákem Jurajem Jánošíkem. Naše tři auta jsme zaparkovali v blízkosti kostela. Ten jsme si prohlédli jen od vstupních dveří, protože tam právě probíhala svatba a nechtěli jsme rušit.

To hlavní, co jsme chtěli vidět, však bylo muzeum Juraje Jánošíka. Jako dítě jsem v Terchové byla na školním výletu a tehdy bylo Jánošíkovo muzeum v jeho (možná) rodném domku, typickém venkovském stavení s dobovým nábytkem. Po roce 1989 byl domek restituován a muzeum J. Jánošíka bylo přestěhováno do budovy obecního úřadu, postavené někdy v 70. letech, a zbojnická atmosféra se bohužel jaksi „vypařila...“ Ale i tak stojí návštěva této expozice za to.

Naším dalším cílem byla Vrátna dolina, odkud jsme plánovali vyrazit na dvě lehké túry. O půl dvanácté jsme tedy už stáli ve frontě na lanovku na Snilovské sedlo u chaty Vrátna. Jízda novou kabinkovou lanovkou nahoru a dolů stála letos 10 eur, senioři nad 60 let (i čeští) měli slevu na 8,50.

Lanovkou jsme společně vyjeli na horní stanici v Snilovském sedle (1524 m) a tam jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna skupina se vydala zdolat vrchol Velkého Kriváně (1709 m), druhá skupinka šla pohodlným chodníkem k chatě Pod Chlebom. Pak je ovšem čekalo nepříjemné stoupání na Chleb (1647 m). Z něj se pak spustili zpět k Snilovskému sedlu a k lanovce. Já jsem šla s první skupinou nahoru na Velký Kriváň. U rozcestníku jsem trošku zaváhala, protože mé klouby o sobě v poslední době dávají dost vědět, ale nakonec jsem si řekla: „Když ne teď, kdo ví, jestli vůbec ještě někdy bych to zvládla?“. Kupodivu ta túra nebyla až tak těžká. Stoupání bylo docela pozvolné, samozřejmě chodník nebyl dlážděn zámkovou dlažbou – byly to samé výmoly, kameny, kořeny kosodřeviny, skála, suť.  A k tomu ostré polední slunce nad hlavou. Zhruba za hodinu jsme dosáhli cíle. Odměnou nám byl nádherný výhled do všech stran: z jižní strany pod námi leželo údolí Váhu, z ostatních stran nám u nohou leželo celé panorama severní části Malé Fatry - na východní straně hřebenovka spojující Chleb a Grúň,  dále za nimi k severu se vypínaly Malý a Velký Rozsutec, o kterém náš třídní učitel kdysi hrozně dávno prohlásil: „Velký Rosutec je nejkrásnější skála ČSSR“, a samozřejmě že jsme s ním na ni tehdy jako deváťáci vylezli. Kde že loňské sněhy jsou…

Ve čtyři hodiny jsme se všichni sešli zase u lanovky a sjeli zpět dolů do údolí. Projížděli jsme pak známou Tiesňavou - skalními útvary, mezi nimiž se line silnice z Vrátne doliny do Terchové. Příjemný den jsme zakončili v kolibě u hotelu Diery. A věřte, že halušky, strapačky a pirohy se smetanovou omáčkou neměly chybu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10