Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024 8 rad, než se rozhodnete vyběhnout8 rad, než se rozhodnete vyběhnout Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 19.04. 2024
Dnes má svátek Rostislav
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

MALLORCA - splnění dívčího snu

12. 08. 2014 | Vaše příběhy
Jedním z mých dávných dívčích snů bylo taky podívat se někdy na tolik opěvovanou Mallorcu. Hodně se o ní psalo jako o nejčastěji navštěvované destinaci západními Němci, četla jsem brožurku od jedné letecké společnosti a zakoupila si videokazetu o Mallorce. Když jsem se tedy dočetla v jednom dámském časopise o nepříliš drahé možnosti týdenního pobytu na Mallorce a ještě k tomu s prohlídkou Barcelony, neváhala jsem a přihlásila jsem se.

Jela tehdy se mnou kamarádka, od jejíhož manžela jsme kupovali dům, tudíž jsem všechno financovala s tím, že se to pak odečte z ceny domu.  Ač jsme se obě těšily, opět vznikaly jisté třenice a dovolená zrovna neprobíhala dle mých představ a to hlavně díky našim odlišným představám o výletech a využití volného času. Jeli jsme patrovým autobusem více než 30 hodin do Barcelony a pak po dvou dnech toulání se městem jsme se přepravili lodí na Mallorcu do El ADRENAL.

Velmi dobře si pamatuji, jak jsme s kamarádkou po předchozí domluvě přistoupily až před celnicí v Rozvadově, kam jsme to z domova měly jen 25 km, tudíž bylo zbytečné se trmácet do Prahy o pár hodin dříve. Dole byla všechna sedadla obsazena, nahoře jen pár volných míst, ovšem všude ležely mladé dívky již od Prahy a předstíraly tvrdý odpolední spánek (zřejmě příprava na španělskou SIESTU). Vůbec jim nevadilo, že dvě ženské v letech visí na tyči a mají problém se udržet v poloze svislé. Až po půlhodině přišla nahoru průvodkyně a bylo nám laskavě uvolněno sedadlo - ovšem ty nepříjemné ksichty mladých dam !!!  V noci jsme projeli Německem a Francií, ve Španělsku jsme pak měli krátkou přestávku na pláži v Costa Brava, kde byla možnost si zaplavat, něco zakoupit a případně se v zahradní restauraci i osvěžit.

MallorcaPobyt v Barceloně nám částečně propršel, ale po celou dobu bylo příjemné teplo. Byli jsme se podívat na olympijském stadiónu (OH 1992), ve velkém mořském akváriu a v přístavu, navštívili světově proslulou katedrálu Sagrada Familia (dle plánů již nežijícího architekta A. Gaudího se bude dokončovat ještě příštích pár desetiletí). Prošli jsme se známou třídou Ramblas s prodavači knih, ptáků, květin, s příjemnými kavárničkami a pouličními umělci. Taky se zpočátku stávalo, že jsme ve skupinkách dost obtížně hledali cestu k našemu předměstskému hotýlku. Vzpomínám si, jak úžasně hbitě manévroval řidič autobusu v zatáčkách a na křižovatkách, kdy nám nahoře se zdálo, že nutně s sebou přibereme koruny stromů nebo pouliční svítidla.

Příštího večera jsme se nalodili na trajekt, po dvou nás rozdělili do kajut - stejně většina raději seděla na terase u baru a pozorovala moře a jasnou oblohu protkanou hvězdami, které svítí zde na jihu nějak jasněji. Na Mallorcu jsme dorazili ráno a ještě nějakou dobu jsme putovali autobusem až do města El Arenal. Cestou bylo vidět stále rovnou krajinu se spoustou větrných mlýnů, které zde slouží k čerpání vody ze studní a k zavlažování polí, nikoliv ke mletí obilí. Během ubytování se ve vedlejší budově hotelu, zhruba 10 minut od moře, jsme byli dosti zklamáni tím, že nefungoval výtah. S těžkými zavazadly se trmácet do druhého a třetího patra, to nebyla žádná legrace, zvláště když v zájezdu byli převážně starší lidé. Kromě této nepříjemnosti v celé budově  silně páchly barvy, protože natěrači den předtím dokončili práci s natíráním dveří. Turnus před námi tam totiž byla ubytována španělská pubertální mládež, která z objektu udělala málem kůlničku na dříví. Hlavní budova byla plně obsazena španělskými důchodci, tudíž nám nemohli nabídnout náhradní ubytování. S námi cestoval atašé jednoho pražského velvyslanectví, který se plynnou španělštinou domlouval s ředitelem hotelu. Nakonec nám bylo doporučeno dávat si pozor při otevírání dveří, abychom se k nim nepřilepili a jako odškodnění nám byly k polopenzi nabídnuty i obědy, což všichni vděčně přijali. Kvůli aprílovému počasí se stejně nedalo ležet celé dny na pláži.

Bylo to vlastně předsezónní období s nevelkou návštěvností, uprostřed objektu byl i bazén, ovšem pro nás nepoužitelný. Denně u něj totiž hulákali němečtí výrostci (dle výslovnosti z bývalé NDR a ti umí jít pěkně na nervy). Kolem bazénu stály půllitry piva, co nevypili, to nalili do bazénu a pak přiožralí skákali do vody. Takhle kvalitně se bavili až dlouho do noci, teprve španělská Policia Local je trochu usměrnila, protože španělští důchodci si stěžovali.

Byli jsme na výletě v hlavním městě Palma de Mallorca, které je hlavním cílem turistických výletů. Sídlí v něm i mladší dcera královského páru, infantka Christine s manželem a 4 dětmi - jsou to vévodkyně a vévoda de Palma de Mallorca. Je zde k vidění řada pamětihodností: hrad Bellver ze 14. století (dříve královské sídlo, později pevnost a vězení), nádherná gotická katedrála, španělská vesnice Pueblo Espaňol a mnoho dalších. Všude bylo slyšet němčinu, na ulicích kromě španělských specialit se prodávaly opékané bratwursty z Norimberka, německé pivo i ze sudu se prodávalo v každé druhé hospůdce... Nadarmo se neříká, že Mallorcu si chtěli Němci koupit jako svou další spolkovou zemi.

V jedné hospůdce, kam jsme si zašli na oběd, seděl starší německý manželský pár, žijící na Mallorce již pár let. Pán mi vyprávěl, jak vloni v létě do jedné restaurace vešel španělský král Juan Carlos s chotí Sofií, se všemi přítomnými se pozdravil stiskem ruky, prohodil pár slov a poté zasedli k obědu. Ochranka zůstala venku. Němci z toho byli paf, jak mile a srdečně se král choval, vtipkoval - byl to pro ně opravdu nevšední zážitek.

Taky jsme vyjeli vysoko do hor do známého poutního místa k Černé Madoně. V malé vesnici Lluc se nachází v kostele Santuario de Lluc kamenná socha La Moreneta - Černá Panna Marie. Dle pověsti ji objevil na blízkém vrcholku kopce mladý pastýř. Sjíždějí se sem lidé odevšad a věří tomu, že po doteku a tichém přání jim ona jejich vroucí přání vyplní. Na nádvoří stála spousta vozíčkářů a lidí o berlích, ti všichni doufali v zázrak. Klášter má i ubytovnu pro hosty a muzeum mallorských obrazů a středověkých rukopisů.

Cesta autobusem nahoru i zpět byla dobrodružstvím sama o sobě. Na jedné straně nepříliš široké horské cesty se vypínají horské masivy a na druhé jsou hluboké srázy, mnohdy i pár desítek metrů. Řidič autobusu před každou zatáčkou troubil a občas na nás volal, všichni doleva nebo zase všichni doprava, abychom prý autobus správně vyvážili a tím odvrátili nebezpečí zřícení se do hlubin. Jízdu nám zpestřil vyprávěním o tom, že zrovna před pár dny do té či oné strže spadl autobus plný turistů a na dně jedné strže se opravdu něco lesklo, jakoby plechový vrak autobusu.

Pár roků předtím na Mallorce zcela výjimečně sněžilo a sníh se udržel několik dní. Protože Mallorca nevlastní jediný sněžný pluh, byli horalé pár dní uvězněni ve svých obydlích a úplně izolováni od ostatního světa. Pak jsme ještě navštívili výrobnu umělých perel, výrobnu krásného koženého zboží a na závěr jeskyně Coives del Drac se stalagnitem vysokým 22 metrů.

Předposledního večera pří procházce městečkem nás nalákali voláním: „Checo, checo, bienvenido“ /Vítejte, Češi/ dva urostlí hoši ke vstupu do suterénního baru v jedné z bočních uliček města. Objednali jsme si lahodnou sangrii a dočkali se překrásného provedení tance flamenco v podání půvabné španělské tanečnice v typickém španělském kroji, k tomuto tanci určeném /bohatá sukně se spoustou volánků/. Ta nás postupně vtahovala na parket a snažila se nás tento krásný tanec naučit. Ta dívka tančila jako víla a přitom při chůzi dosti silně napadala na nohu, po úrazu při autonehodě. V tom malém baru byli Francouzi, Američané, pár z Austrálie i mladí manželé z Keni, kromě nás, několika českých turistů. Příjemná zábava se protáhla dlouho do noci, zpívali jsme pak všichni společně i naši „Škoda lásky“ /Rosamunde/, o níž je každý stát přesvědčen, že je to jeho lidová píseň.  Byl to překrásný závěr našeho pobytu.

Příštího dne nás už čekalo jenom balení, odjezd na letiště a odlet do Prahy.../kde zrovna lilo a teploty se držely pouze kolem 15°/. 


MartaB - čtenářka
ChytráŽena.cz
článek vyšel také na webu autorky


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
jako všechny Tvoje články, už jsem je všechny přečetla, jak dopodrobna o všem píšeš, to já bych nesvedla. Máš talent na psaní,krásně se to čte.
Obrázek uživatelky
profil

za milé komentáře, ještě vyjde 16.8. - Malorca č. 2 -
to byla dovolená za všechny prachy, ale s odstupem času se musím těm příhodám zasmát.
Bohužel, své příbuzné si nevybíráme a kdoví, jak protivná budu já za několik letSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
hezký článek Smajlík byl to tedy náročný výlet po všech směrech SmajlíkSmajlík pěkně jsi to Marti napsala Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
moc hezký článek, nikdy jsem tam nebyla a určitě bych tam jednou chtěla být
Obrázek uživatelky
profil
krásně napsáno,vrátila jsi mi moje vzpomínky z Mallorky bylo tam nádherněSmajlíkSmajlíkMožná někdy taky napíšu.Nádherný ostrov!!!!!!SmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles