„Dnešní děti jsou už od útlého věku obklopeny tablety, počítači, elektronickými hrami a moderními hračkami s řadou efektů a vymožeností. Přesto stále s nadšením sahají po pastelkách, vodovkách a kusu jakéhokoliv papíru, aby trávily čas s tvořivou a přitom „obyčejnou“ aktivitou, jakou je kreslení a malování,“ říká doc. PaedDr. Daniela Valachová, PhD. z Pedagogické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Podle jejího názoru by důvodem výše uvedeného paradoxu mohl být fakt, že dětská kresba je projevem spontánnosti a přirozenosti dítěte, jeho vlastním výtvorem, stopou, kterou po sobě v okolním světě zanechává. A to je jenom dobře, ačkoliv to občas odnesou nové tapety nebo tatínkovy důležité dokumenty do práce.

Kreslení je pro dítě nesmírně důležité a je v našem zájmu tuto tvořivost od malička podporovat. Pro naše nejmenší je malování forma hry, kdy cítí radost z barevné čáry na papíře, hry, která se podle odborníků později stává prostředkem toho, jak dítě vnímá samo sebe a prostřednictvím sebe pozoruje okolní svět, klade otázky a nachází odpovědi.

Obrázky a písmenka spolu souvisí

V roce 2012 prováděla docentka Valachová se svými kolegy výzkum vztahu písma a kresby na vzorku více než 200 dětí. Jeho výsledky naznačují, že mezi dětskou malůvkou a následným počátečním písmem u dětí je přímá souvislost. Podle paní docentky jsou obě formy vyjádření propojené: „Písmo se z dětské kresby doslova vynořuje. Dítě začíná používat symboly a znaky ve svých obrázcích velmi brzy, aniž by tím něco sledovalo. Už v první čmáranici můžeme najít náznak prvních znaků a symbolů, které dítě používá.“

Děti písmo napodobují, obkreslují, neučí se přitom ještě správné tvary. To přichází až v prvním ročníku na základní škole. Písmo je tak přirozenou součástí jejich výtvorů, vzniká spontánně, jako důsledek toho, co dítě vnímá ve svém okolním prostředí stejně, jako když se snaží namalovat maminku nebo sluníčko.

Vést a podporovat od mala

Pokud budete své děti již od malička nenásilně směrovat ke správným návykům při malování, uděláte rozhodně dobře a pro budoucí prvňáčky to bude jenom výhoda. Je přitom dobré mít na paměti několik důležitých prvků, které mohou mít vliv nejen na plynulý rozvoj hrubé i jemné motoriky dítěte. V prvé řadě je to dostatečně velký formát papíru, na který nejmenší děti kreslí. Jak potvrzuje docentka Valachová, platí zásada, že čím je dítě mladší, tím potřebuje větší plochu. Neměla by být v každém případě menší, než A3. Nejlepší přitom je, když malé děti malují ve stoje nebo v kleče s dostatečným odstupem od kreslící plochy (vodorovně i svisle na délku paže dítěte).

S rostoucím věkem je pak potřeba věnovat pozornost správnému sezení, které by si děti posléze měly osvojovat i v mateřské školce, aby je pak jako prvňáčci měli už dostatečně zafixované. Dítě by mělo sedět rovně, záda vzpřímené a obě nohy kolmo na podlaze kvůli stabilitě. Vzdálenost mezi okem a obrázkem by měla být přibližně 30 cm. Důležité rovněž je, aby rodiče znali a ovládali správný úchop tužky a mohli ho tak s dítětem nacvičovat. Nad správným držením pastelek a tužek by měly dohlížet také učitelky v mateřské škole, aby se tyto návyky plynule přenesly do školních lavic.

Jak správně držet tužku?

Správný úchop popisuje docentka Valachová takto: „Základem správného držení tužky či pastelky je úplná volnost svalstva horní končetiny. Tužku drží první tři prsty dominantní ruky: palec, ukazováček a prostředníček. Palec je mírně ohnutý a přidržuje tužku z pravé strany shora. Ukazováček by měl přečnívat nad palcem a směřovat k hrotu. Prostředníček jej přidržuje zprava prvním článkem. Poslední dva prsty jsou mírně ohnuté dovnitř dlaně a lehce se dotýkají.“

Pro lepší podporu správného úchopu a držení pastelek je nejlepší pořídit svému potomkovi ergonomické pastelky a tužky, které mu díky protiskluzovým úchopovým ploškám přirozeně padnou do ruky a dětské prstíky si tak samy najdou správná místa.

Pro nejmenší děti samozřejmě stačí široké pastely, tabulky křídy nebo pevné voskovky, se kterými budou s radostí zanechávat otisk svého tvořivého já všude, kam dosáhnou a připraví tak svým rodičům chvíle velkého nadšení i mírného zděšení z pomalované zdi.  
V každém případě je třeba při vedení malých malířů postupovat pomalu, trpělivě a s láskou, což se později zúročí při prvních školních pokusech čerstvých prvňáčků o pěkná písmenka