Mé těhotenství

Porod císařským řezem a následná poporodní bolest byla jako procházka růžovou zahradou oproti tomu, co jsem si prožila v těhotenství. Radost střídala bolest a utrpení.

V osmnácti jsem odešla z domu za svou láskou. Ukončila studium na prestižním gymnáziu, zanechala svého velikého a životního koníčku a s lehkostí odešla na okraj společnosti. Byla jsem nad věcí a užívala si volnosti, nespoutanosti. Několikrát jsem měla potyčku se zákonem, ale mně to bylo jedno.

Můj kluk byl výstavní exemplář punkera – piercing téměř všude, tetování vlastní výroby a číro temně rudé barvy. Byl něco extra a to se mi líbilo. Po roce idylického vztahu nás rozdělily drogy. Každý jsme šli svou cestou za snem v podobě bílého prášku. Z drog mě dostal až kluk s dlouhými vlasy a uhrančivým pohledem.

Slovák cestující za nikdy nezískanou prací s batohem na zádech a krásným mohutným vlčákem u nohy. Odcestovali jsme na druhý konec republiky, kde jsme se jen tak poflakovali. Po půl roce vztahu jsem přišla do jiného stavu. Po dlouhých rozvahách jsme se rozhodli si mimčo nechat. On si našel stálou a dobře placenou brigádu a já si všechny peníze schovávala na bydlení, které jsme do té doby neměli. Denně jsem obvolávala inzeráty na bydlení, ale nedařilo se mi najít nic vhodného pro malé dítě a zároveň finančně nenáročného.

Byla jsem v druhém měsíci, když začal pít. Z práce se stavoval nejdřív v hospodě, kde s kamarády propil téměř celou výplatu (byl vyplácen denně) a do stanu, kde jsme přespávali, se vracel namol. Výbuchy agrese byly stále častější a veškerý vztek směřoval mým směrem. Strach o své nenarozené dítě se stupňoval a já se rozhodla odjet do rodného města a požádat o pomoc mou mamku.

Hanbou jsem se mohla propadnout, když jsem zvonila u jejich dveří. Styděla jsem se za své chování, za všechny svoje činy, kterými jsem jim na dálku ubližovala. Bylo mi strašně úzko u srdce, ale byla jsem stoprocentně rozhodnuta pro svoje miminko udělat vše. Díky mamce jsem sehnala ubytování v Domově pro ženy a matky, kde jsem se mohla v klidu připravovat na porod. První noc jsem se konečně pořádně vyspala, už jsem ani nevěděla, jak dobře se spí na měkké posteli.

Otec mojí holčičky se přesunul za mnou do města a denně mě navštěvoval. Nebyl však schopný si sehnat brigádu a stále po mně chtěl peníze na alkohol. Já jsem mu odmítala cokoliv dát, ale on byl neoblomný. Nakonec jsem mu dala na výběr: buď práce a my, nebo chlast a kamarádi. Dva dny před porodem se rozhodl pro druhou variantu a já byla svým způsobem ráda. Bylo by to jen další závaží.

Když měla malá tři měsíce, telefonoval mi, ale na malou se ani nezeptal. To bylo naposled, kdy jsem o něm slyšela. Nicméně my se máme dobře. Našla jsem si byt, který není drahý. Malá bude mít za chvíli dva roky a je krásná a zdravá. Dělá radost nejen mně, ale celé naší rodině.

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10