Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Autor: Dean Koontz
Nakladatelství: XYZ
Datum vydání: 10.8. 2015
Formát: 145 × 205 mm
Vázaná vazba
s laminovaným potahem a přebalem
Počet stran: 384
Cena: 297 Kč
Tajuplný dětský svět může být plný štěstí a radosti, ale také utrpení a smutku. V románu Město vypráví americký mistr napětí Dean Koontz příběh talentovaného devítiletého klavíristy Jonaha, jeho nejlepšího kamaráda a jeho rodiny. Malý chlapec na pozadí příběhu o zločinu objevuje hranici mezi skutečností a fantazií a spolu s tím i nové odstíny života – duši města, ve kterém žije, sílu hudby, ale také bezmoc a smrt, přátelství, lásku a sebeobětování a také cenu, kterou je za ně třeba platit.
I ve svém nejnovějším románu Dean Koontz prokázal, že je mistrný vypravěč, který suverénně míchá vážnost s humorem, nostalgii s napětím a obyčejnost s mystičnem. Do duše svého Města vás vtáhne od první věty.
Víc než kdo jiný dokáže Koontz napsat romány ušité současné Americe přímo na míru: nebojí se v nich ukázat realitu ani houževnatost zla, ale také sílu dobra... a zároveň pobaví a dodá naději.
— Publishers Weekly
Jmenuju se Jonah Ellington Basie Hines Eldridge Wilson Hampton Armstrong Kirk. Už odmala, kam jen moje paměť sahá, jsem miloval toto město. A můj příběh je o opětované lásce. Je to příběh o ztrátě a naději a prazvláštnosti ležící tenoučko pod povrchovým napětím všedního života, o prazvláštnosti nekonečných hlubin. Ulice našeho města nebyly dlážděny zlatem, jak o tom slýchali někteří imigranti, než se sem přes půl světa vypravili.
Ne všichni mladí herci či spisovatelé, kteří sem přišli ze svých městeček do světel velkoměsta, se rychle stali slavnými, jak možná doufali. V metropoli sídlila i smrt, stejně jako sídlí všude, a bylo tam mnohem víc vražd než v nějaké malé vísce, mnohem víc tragédií a okamžiků strachu. To město však bylo i místem údivu, magie tmy a světla, magie, které jsem si za svůj bohatý život užil spoustu, včetně jedné noci, kdy jsem zemřel a probudil jsem se a znovu jsem žil.
Když mi bylo osm, potkal jsem ženu, která tvrdila, že ona je tím městem, i když zrovna tohle mi prozradila až o dva roky později. Říkala, že města jsou především lidé. Samozřejmě tu máte kancelářské budovy a parky a noční kluby a muzea a další podobné věci, nakonec to jsou ale lidé – a charakter těch lidí – kdo určují, zda je to město skvělé, či nikoli. A když je nějaké město skvělé, má vlastní duši, utkanou z nití milionů duší, které zde v minulosti žily a které zde žijí dnes.
Ta žena říkávala, že toto město má zvlášť citlivou duši a že se dlouho divilo, jaký život musejí mít lidé, kteří v něm žijí. Město mělo obavy, že navzdory všemu, co může svým obyvatelům nabídnout, by až příliš mnoho z nich mohlo zklamat. Znalo se mnohem líp, než by člověk mohl znát sám sebe, znalo všechny své pohledy a pachy a zvuky a povrchy a tajemství, ale nevědělo, jaké to je, být člověkem a žít v těch tisících kilometrů ulic. A proto na sebe, podle slov té ženy, duše toho města vzala lidskou podobu a vydala se žít mezi lidmi; a tou podobou byla ona.
— Publishers Weekly
Ukázka z knihy Město:
Jmenuju se Jonah Ellington Basie Hines Eldridge Wilson Hampton Armstrong Kirk. Už odmala, kam jen moje paměť sahá, jsem miloval toto město. A můj příběh je o opětované lásce. Je to příběh o ztrátě a naději a prazvláštnosti ležící tenoučko pod povrchovým napětím všedního života, o prazvláštnosti nekonečných hlubin. Ulice našeho města nebyly dlážděny zlatem, jak o tom slýchali někteří imigranti, než se sem přes půl světa vypravili.
Ne všichni mladí herci či spisovatelé, kteří sem přišli ze svých městeček do světel velkoměsta, se rychle stali slavnými, jak možná doufali. V metropoli sídlila i smrt, stejně jako sídlí všude, a bylo tam mnohem víc vražd než v nějaké malé vísce, mnohem víc tragédií a okamžiků strachu. To město však bylo i místem údivu, magie tmy a světla, magie, které jsem si za svůj bohatý život užil spoustu, včetně jedné noci, kdy jsem zemřel a probudil jsem se a znovu jsem žil.
Když mi bylo osm, potkal jsem ženu, která tvrdila, že ona je tím městem, i když zrovna tohle mi prozradila až o dva roky později. Říkala, že města jsou především lidé. Samozřejmě tu máte kancelářské budovy a parky a noční kluby a muzea a další podobné věci, nakonec to jsou ale lidé – a charakter těch lidí – kdo určují, zda je to město skvělé, či nikoli. A když je nějaké město skvělé, má vlastní duši, utkanou z nití milionů duší, které zde v minulosti žily a které zde žijí dnes.
Ta žena říkávala, že toto město má zvlášť citlivou duši a že se dlouho divilo, jaký život musejí mít lidé, kteří v něm žijí. Město mělo obavy, že navzdory všemu, co může svým obyvatelům nabídnout, by až příliš mnoho z nich mohlo zklamat. Znalo se mnohem líp, než by člověk mohl znát sám sebe, znalo všechny své pohledy a pachy a zvuky a povrchy a tajemství, ale nevědělo, jaké to je, být člověkem a žít v těch tisících kilometrů ulic. A proto na sebe, podle slov té ženy, duše toho města vzala lidskou podobu a vydala se žít mezi lidmi; a tou podobou byla ona.
Knihu Město koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Albatros Media.
Vendula Vrablová
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz
