Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 29.03. 2024
Dnes má svátek Taťána
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Milanovo hledání dokonalé práce

22. 12. 2018 | Vaše příběhy

Můj spolužák ze základní školy pracoval v jedné korejské firmě už od jejího vzniku, což bylo dobrých dvanáct let. Pracovník to byl průměrný, ale jako žák byl spíše podprůměrný, a tak mu práce celé roky vyhovovala. Vydělal si slušné peníze a na rozdíl od jiných, výkonnějších kolegů, mu nevadila šikana na pracovišti. Milan je kliďas a nic si nedělá z posměšků a ústrků druhých.

A tak zatímco ostatní zaměstnanci vydrželi v práci nanejvýš rok, on byl zaměstnán celých dvanáct let. Tím, že byl služebně nejstarší, měl i drobné výhody u vedení. Nemalým přínosem byl také vyšší plat. Milan byl stálicí firmy a vypadalo to, že to tak i zůstane. Jednoho dne mi ovšem řekl, že chce z firmy odejít.

„A proč?“ zajímalo mě. Přece jenom Milan nemá ani maturitu a jeho baculatá postavička nevzbuzuje v lidech pocit, že by mohl být tahounem v práci. U stávající firmy měl maximální benefity, smlouvu na neurčito, docházkový bonus a další výhody. Navíc ve firmě byli na Milana zvyklí.

„Práce je dost namáhavá, bolí mě často ruce, dojíždím a myslím si, že bych mohl jinde dostat víc,“ řekl Milan. „Práce je navíc všude spousta, na průmyslové zóně hledají zaměstnance vlastně všechny firmy a já bych tam dojížděl jen v rámci městské dopravy.“   

To byla pravda. Nyní, když konečně poklesla nezaměstnanost, i v našem na práci chudém kraji se najdou firmy, které přijímají zaměstnance. Pořád ale platíme za kraj s nejnižšími mzdami! A pořád platí také to, že výkony v zaměstnání se navyšují a mzdy stagnují.

Nesnáším zprávy ve sdělovacích prostředcích, které hlásají, jak mzdy rostou, lidé odmítají práci s hodinovou mzdou vysoko nad sto korun a vůbec je nám blaze. U nás se prostě za sto a více korun na hodinu nepracuje. Obyčejní lidé na tento plat nedosáhnou, ať statistiky mluví jakkoli. Milan ve své práci mzdu kolem stovky na hodinu ale měl. A co měl, měl k ní také stravenky, poukázky na relaxaci, docházkový bonus, bonus za roky strávené u firmy a ve firmě se často pořádaly firemní dny s rauty a soutěžemi, večírky a další.

„Rozmysli si to dobře. Chápu, že v kolektivu asi zapadneš, jsi splachovací, ale abys zvládl práci jinde,“ upozornila jsem Milana.

„Už jsem rozhodnutý. Doberu dovolenou, na týden půjdu na nemocenskou, protože mi není zrovna dobře, a půjdu jinam,“ řekl Milan.

Jak řekl, tak také udělal. Nastoupil do jedné firmy na naší průmyslové zóně.

Hned druhý den po nástupu mi psal. Prý se má dobře, práce je lehká, mzda dostačující a kolektiv výborný. Za týden mi napsal znovu. Prý mu autobus do zaměstnání jezdí pozdě, nestihne se převléci a být včas na pracovišti. Jak říkám, Milan je pomalý a potřebuje vždy víc času, než ostatní. A tak jezdí autobusem, který průmyslovou zónu míjí a ty tři kilometry chodí do práce pěšky. Práce podle jeho slov už přibylo a začala být namáhavá. Neměl dělat původně na výkony, ale dělá. Víkendy měl mít volné, ale právě měl za sebou pracovní sobotu i neděli. A navíc se ve firmě proslýchá, že od nového roku se budou dělat dvanáctihodinové směny, a to on nezvládne.

„Co budeš dělat?“ zajímalo mě.

„Půjdu na nemocenskou, vlastně už na ní jsem,“ odepsal.

Po pár dnech po nástupu do práce Milan zůstal čtrnáct dní doma na nemocenské, než ho vyhodili.

„Ale práce je přece dost. Na průmyslové zóně jsou ještě další firmy,“ hlásal Milan.

 Pro tu, kterou si vybral tentokrát, přispíval fakt, že práce je vsedě.

„Já nevím, Milane, ale práce vsedě je většinou náročná na výkon a na oči. Co vím, tak se tam spojují nějaké drátky, maličké, titěrné součástky. Je to o jemné motorice a musíš dělat rychle. Nechci tě podceňovat, ale myslím si, že to nezvládneš,“ upozornila jsem Milana.

Milan do toho ale šel. V této práci vydržel čtrnáct dní. Jak mi později sdělil, tak plat tam je minimální.

„A ty součástky jsou fakt malé. Mám velké ruce, já na to ani neviděl. To je práce pro ženy,“ řekl, když mi sděloval, že je opět nezaměstnaný.

„A neměl bys lepší, kdyby ses s pokorou vrátil do své původní práce? Říkal jsi přece, že tě ani pustit nechtěli?“

To byla pravda. Do podobných firem se lidé nehrnou. Většině lidí dělá problém šikana v zaměstnání, neustálý dozor a přísná pravidla firmy. To Milanovi právě nevadilo. Myslel si ale, že jinde bude lépe.

„Už mám rozjednanou další firmu na zóně,“ sdělil mi za pár dní.

V této firmě vydržel týden. Po týdnu mu sdělilo vedení, že je na práci příliš pomalý. Nastoupil do další fabriky. Tady nosil těžká břemena a vykloubil si rameno, což si vyžádalo měsíc hospitalizace. Rozvázali s ním pracovní poměr.

„Ale firem je stále dost. Jsou tam ještě čtyři fabriky, kde můžu pracovat,“ holedbal se Milan.

Zkrátím to. Milan skutečně prošel zbylými čtyřmi fabrikami. Někde byl nízký plat, jinde nevyhovující pracovní doba a i on se setkal s takovou šikanou, že to jako člověk nedal. Všude skončil a stál opět na ulici.

„Co teď?“ ptala jsem se ho zvědavě.

„Myslíš, že by mě zpátky do původní firmy vzali?“ ptal se mě, která ve firmě nikdy nepracovala.

„I tam přece stále hledají zaměstnance a většina tam nevydrží ani přes zkušební dobu? Za pokus by to asi stálo,“ poradila jsem mu.

Milan ještě chvíli přemýšlel, zda není výhodnější po nějakou dobu pobírat podporu v nezaměstnanosti a čekat, jestli na průmyslové zóně nevznikne ještě nějaká další firma.

„Místo by tam totiž bylo,“ tvrdil.

„A ty si myslíš, že vznikne firma, která by dávala peníze zadarmo? Všude se musí pracovat, a v našem kraji čím dál tvrději. Všude je šikana, malé platy a ten, kdo nikoho nezná a není příbuzný někoho vlivného, ten si i minimální plat pořádně oddře. Natož, když nemá vzdělání,“ rýpla jsem si do Milana, i když i já vím, že člověk se vzděláním to nemá o moc lehčí.

Dnes Milan pracuje v jedné korejské firmě. Všechny tam zná, protože u ní nastoupil i v době jejího vzniku. Prominuli mu, že od firmy na pár měsíců zběhl. Přišel o část bonusů a pracovní smlouvu už má jen na rok. Docházkový bonus jako nový zaměstnanec nemá. Má stejně náročnou práci, jako tenkrát, když od firmy odcházel. A přesto, světe, div se, dnes je Milan spokojený.  


Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Milanovo hledání dokonalé práce:

Milanovo hledání dokonalé práce
Milanovo hledání dokonalé práce
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
jako vždy, hezký článek. SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
tu jsou také malé mzdy..
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Zajíc