Proč je tak žluté?

„Proč je Honzík takový žlutý?“ ptá se bezelstně novopečený bráška nad postýlkou svého malého sourozence. „No, ono jsou všichni žlutí,“ odpoví mu asi máma.  Tedy všichni ne,  jen 45 - 65 % novorozenců. O tom máme asi všichni povědomí. Taky víme, že novorozenecká žloutenka nemá nic společného se žloutenkou infekční. Proč tedy novorozenci žloutnou? V děloze má miminko k dispozici mnohem méně kyslíku, než bude mít později v životě.

Aby bylo kyslíku pro všechny vyvíjející se tkáně dost, má tedy plod mnohem více červených krvinek. Jsou to totiž právě ony, které kyslík přenášejí. Po narození se stává takové množství krvinek zbytečné.  Tělo je ve větší míře odbourává a ony jsou pak zdrojem žlutého barviva – bilirubinu. Takové množství barviva však nejsou nezralá játra novorozeného děťátka schopna zpracovat a vyloučit žlučí do střeva a pak stolicí z těla ven. A tak se bilirubin hromadí a dává vzniknout žlutému zbarvení kůže, sliznic i očního bělma. Zdálo by se tedy, že z novorozenecké žloutenky nemusíme dělat žádnou vědu. Je to věc naprosto přirozená a novorozenci nijak nevadí. Jenomže, jak už to v životě bývá, nic není tak jednoduché.

Žluté barvivo bilirubin je totiž od určité hodnoty toxické pro nervový systém. Může způsobit dokonce smrt novorozence, nebo trvalé poškození sluchu a mentálního vývoje. Mírnější žloutenka může být příčinou spavosti děťátka a tím narušovat kojení. V porodnici je tedy intenzita žloutenky u všech dětí bedlivě sledována - orientačně měřením přístrojem přes kůži, podrobně vyšetřením krve dítěte. Pokud dosáhne stupně, který by už byl nebezpečný, léčí se děti pomocí modrého, zeleného, nebo bílého světla. Světlo rozloží bilirubin na látky, které se mohou rovnou vyloučit močí a žlučí, aniž by musely být předtím zpracovány játry.

V nejzávažnějších případech, kdy léčba světlem nestačí, musejí být děti léčeny výměnnou transfuzí krve. Druhým důvodem, proč je třeba žloutence věnovat pozornost, je skutečnost, že výrazná žloutenka může být také signálem jiného problému. Například celkové infekce či vrozené vady. Zvláštní kapitolou je pak žloutenka nedonošených dětí. Ty mají jednak větší tendenci ke vzniku žloutenky a jednak jsou mnohem citlivější na působení  bilirubinu. Jak je vidět, novorozenecká žloutenka je ve skutečnosti velice široké a důležité téma. Naštěstí už v dnešní době nebývá zdrojem vážného postižení dítěte. Přesto se jí patřičná pozornost věnovat musí.