Mirkova pracovní anabáze

Už několikrát jsem zde četla, jak je těžké v dnešní době sehnat práci. Já jsem ji také docela dlouho hledala. Nyní vám napíši příběh, který mi vyprávěl kolega v práci. Hlavním hrdinou je jeho syn Mirek.

Mirek se vyučil automechanikem a potom si dodělal maturitu. Po škole asi dva roky pracoval v půjčovně automobilů a karavanů. Zde si uvědomil, že práce automechanika není lehká a že ji nechce dělat celý život. Časem se rozhodl, že práci změní. Přihlásil se tedy do výběrového řízení na funkci dealera u nově vzniklé firmy. Přijímali šest mužů a Mirek byl mezi nimi. Ihned po zaškolení dostal služební automobil a mobilní telefon. Práce se mu líbila a díky ni poznal i velkou část naší republiky. Když zde pracoval asi tři roky, oznámil jim majitel, že tržby klesají. Bude tedy muset někoho propustit. Mirek to naštěstí nebyl. Asi po půl roce se situace opakovala. Nyní se Mirek rozhodl, že si bude hledat novou práci. Zatím ve firmě zůstal, ale co když příště propustí právě jeho. Pořád je lepší odejít sám, než být vyhozen.

Absolvoval několik výběrových řízení, ale pořád nic nevycházelo. Asi po dvou měsících narazil na nabídku, která ho obzvlášť zaujala. Jednalo se o práci dealera pro jednu automobilovou firmu. Mirek by jezdil a dělal objednávky na součástky pro různé opravny aut. Ve výběrovém řízení skončil na druhém místě. Moc ho to mrzelo. Zhruba po třech dnech mu telefonovali, jestli nechce nastoupit. Ten první kandidát si to prý rozmyslel. Mirek tedy nastoupil. Hned první den mu oznámili, že bude pracovat dva dny v týdnu v kanceláři a tři dny objíždět autoservisy a brát objednávky na zboží. Trochu se tomu divil, protože předtím o tom nepadlo ani slovo. Finanční ohodnocení bylo nadprůměrné, k dispozici dostal služební automobil, mobilní telefon a notebook. První tři dny byly pro něho hrozné. Dozvěděl se, že bude sedět v kanceláři a obvolávat firmy, které mají co do činění s auty a shánět tak nové zákazníky. To ho moc nebavilo. Po týdnu to vzdal.

Zavolal do původní firmy a tam ho vzali zpátky. Byl moc rád, protože nechtěl skončit na úřadě práce jako nezaměstnaný. Mirek tedy hledal práci dál. Zaujala ho další nabídka, opět dealerská činnost. Tentokrát pro benzínky. Měl by vozit drobné věci na volný prodej a dělat objednávky na ty větší. Ve výběrovém řízení uspěl a brzy nastoupil do nové práce. Skoro celý týden objížděli s šéfem všechny odběratele a seznamoval se s prací. Někteří byli dost daleko, takže museli někde přespat a domů se dostali až druhý den večer. Ale i zde bylo několik věcí, které mu zamlčeli. Najednou se dozvěděl, že by měl každý měsíc sehnat nového zákazníka a udělat objednávky v určitém objemu. Když si spočítal, kolik benzínek by musel objet, že by se vracel každý den až večer a několik nocí trávil mimo domov, vzdal to.

Mirek znovu poprosil svého původního zaměstnavatele o návrat. A ten mu naštěstí opět vyhověl. Pohrozil mu ale, že je to naposled, a že si má rozmyslet, co vlastně chce. Těžko by vysvětloval, jak dvakrát za sebou naletěl a že ho to všechno moc mrzí. Nyní si dá chvíli pokoj a bude, i když za nižší plat, pracovat u svého původního zaměstnavatele. Na podzim by ale chtěl znovu začít hledat práci. Bohužel nemá skoro žádnou praxi a dealera už asi dělat nechce.

I ze své zkušenosti vím, že podnikatelé počítají s tím, že každý bude vděčný za jakoukoliv práci. Nasadí si takové požadavky, že to je až neúnosné. Znám jednu dívčinu, která v práci dvakrát zkolabovala, a přesto ji honili dál. Nakonec odešla. Bohužel nikdo toto nesleduje a ještě vám řeknou, že je to na vás, jestli chcete pracovat nebo ne. A na úřadech práce vám ještě pohrozí, že když se budete práci vyhýbat, tak vám seberou sociální dávky. Je to zvláštní doba. Poctiví lidé, kteří by chtěli pracovat, tak nemohou sehnat odpovídající práci. A ti, kteří pracovat nechtějí, se vždycky nějak protlučou.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10