Kolik párů bot má mít vaše dítko?

Konec prázdnin a začátek školního roku vyhání rodiče na nákupy nejen pro školní potřeby, ale i pro nové boty a přezůvky, které bude dítě během roku potřebovat. Do začátku školního roku je třeba vykročit tou správnou nohou a hlavně ve vhodné a zdravotně vyhovující obuvi. Kolik párů bot by vlastně mělo být v botníku školáka?

Minimálně šest

Kolem 98 % všech dětí přichází na svět se zdravýma nohama. V dospělém věku s nimi ale má problémy až 40 % z nich. Valná většina deformit je přitom způsobena nevhodnou obuví. Na co je tedy potřeba při výběru bot pro školáka myslet?
Důležitá je vyváženost a střídání obuvi, protože pouze vhodně zvolený typ obuvi může dobře sloužit ke konkrétní činnosti. Myslete na to, že dítě bude potřebovat obuv nejen na sport, ale i na dlouhé výlety a volný čas. Obuv má vliv nejen na stav nohou, ale i celé dolní končetiny, vzpřímenou polohu těla, stereotyp chůze a způsob stání a v případných důsledcích i na celou páteř. Dítě by tak optimálně mělo mít během roku k dispozici přibližně 6 párů bot. Důležité je přitom průběžně kontrolovat velikost chodidla, protože se mění u dětí v průměru o dvě až tři čísla ročně.

Domácí obuv a přezůvky

Vzpomínáte na klasické nazouvací papuče, které nechyběly snad v žádném školním botníku? V bačkůrkách tráví děti většinu dne, je tedy důležité dbát na jejich kvalitu. U výběru interiérového obutí hraje roli povrch podlah. Obecně platí, že na měkké krytině, jakou jsou koberce, není nutné nasazovat boty, v případě tvrdých podlah, jakou je dlažba, parkety či lino, je obuv nezbytná. Pomáhá totiž tlumit otřesy a v konečném důsledku opotřebení kostí, kloubů a kloubních chrupavek dolních končetin. U přezůvek je klíčový dobrý a pevný opatek v patní části obuvi a v prstové části dostatek prostoru. Vnitřek obuvi by měl být z bavlněného kepru. Svrchní materiál může být ze vzdušného textilu nebo měkké usně. Podešev neklouzavá a vhodná pro všechny běžně používané podlahoviny. Komfortní tlumící vrstvu a klenkovou podporou by měla zajistit vkládací stélka. Samostatné přezutí domů a do školy by mělo být samozřejmostí.
 

Vzhůru na tělocvik

Obuv pro sport má svá specifika. Před devadesátým rokem snad všechny děti nosily na tělocvik unifikované cvičky, tzv. Jarmilky. I dnes lze tuto obuv zakoupit, a to v mnoha barevných variacích, ale pro sport se najde mnohem vhodnější typ obuvi. Škála „sálovek“ v současnosti je opravdu pestrá a dá se říci, že na různé sportovní indoorové aktivity lze pořídit i speciální obuv. Pro potřeby dětí na školní tělocvik stačí sportovní obuv jedna. Měla by však splňovat následující kritéria. Pryžová podešev a mezipodešev z pružné mikroporézní EVAC případně PUR, či TPE musí být stabilní a pevná. Druh použité pryže u podešve rozhoduje o míře přilnavosti. Je důležité vybrat takovou, aby bota při pohybu neklouzala. Zmíněná mezipodešev je materiál, nacházející se mezi podešví, stélkou a svrškem boty. Jejím účelem je chránit chodidlo před nárazy a nerovnostmi povrchu. U sportovní obuvi je nezbytností široká a tuhá špička, přičemž platí, že špička a patní část musí být netextilní. Naopak vnitřní podšívka z textilu být musí, aby si poradila s potem. Nejvhodnějším šněrovadlem pro fixaci nohy jsou tkaničky. Uzavírání obuvi způsobem Velcro je sice pohodlnější, ale většinou nám neumožní dostatečné utažení obuvi. Boty by měly být dostatečně flexibilní, aby se snadno přizpůsobovaly chodidlu. U veřejnosti je velmi rozšířený také požadavek na váhu obuvi, aby obuv byla co nejlehčí, a tím také pohodlnější. Není pravidlem, že kožená bota je za všech okolností nejvhodnější, pro sportovní obuv se používá i syntetický materiál. Na závěr nezapomeňte zkontrolovat světlou podešev, aby dítko nedostalo vyčiněno, že dělá po podlaze tělocvičny černé šmouhy.

Do sněhu a louží s membránou

Dětská celoroční obuv je určena k nošení od jara až do podzimu, případně během suché zimy. Měla by být vyráběna v kombinaci odolných a vzdušných materiálů. Jako vrchový materiál je vhodná pravá kůže hladká, případně doplněná textilem. Úkolem podšívky je dobrá absorpční schopnost vodní páry. U obuvi je eminentní přítomnost pevného opatku i špice, přičemž by rodiče měli upřednostňovat vyjímatelnou vkládací stélku. Pro první kroky dítěte je dobré zvolit lehkou, ohebnou, kotníčkovou obuv šněrovací. S přibývajícím věkem a jistotou v pohybu lze zařadit i nízkou obuv na velcro pásky (suché zipy) nebo s tkaničkami. Celoroční a zejména zimní boty opatřené membránou by neměly chybět v žádném dětském botníku. Membrána zabudovaná mezi jednotlivé vrstvy obuvi zabraňuje pronikání vody dovnitř. Jedná se o speciální látku s mikropóry, které zároveň zajišťují odchod vlhkosti tvořící se uvnitř obuvi. V mrazivém období je žádoucí tepelná izolační vlastnost bot, proto boty kromě odpovídající tloušťky podešve mohou mít zateplení v podobě kožíšku. Do města lze zvolit kotníčkový střih obuvi a na hory sněhulový. Při zkoušení zimní obuvi nezapomeňte dítě obléknout do teplejší ponožky.

Letní obutí

Sandále představují léto, teplo, sluníčko a pobyt venku. Teplé počasí táhne děti ven a ony si hrají, běhají a dovádí. V otevřených sandálcích dětská noha volně dýchá a nezpotí se jako například v uzavřených polobotkách či balerínkách. Nejvhodnějším materiálem pro sandálky je jemně opracovaná kůže nebo kvalitní textil. Plast a guma patří mezi neprodyšné materiály a s ohledem na zvýšenou potivost dětských nohou především v letních měsících to není vhodná volba. Protože sandálky často dáváme dětem na bosé nohy, nesmí dítě nikde tlačit či škrábat. Polootevřená špička obuvi je vhodnější pro mladší děti, protože lépe ochrání dětské prsty před odřením, pro větší školáky můžeme zvolit zcela otevřenou špičku boty. Co se týká zapínání, je vhodné hledat sandálky na suchý zip nebo přezku. Obojí umožní pevné přichycení k dětské noze.