Hřeben nebo kartáč?

V minulosti se hřebeny u nás vyráběly především z jeleních a srnčích parohů, protože tento materiál byl dostupný a zásoby přicházely pravidelně...

Surovina byla nejdřív upravena, a to štípáním a osekáváním , a pak dále po změkčení vařením ve vodě upravována řezáním, soustružením, vrtáním, leštěním, okováním či zdobením rydlem a barvivem. Do výroby byly zapojeny i ženy.  Vyrábění hřebenů bylo tak významným řemeslem, že vznikaly přímo samotné hřebenářské dílny.

Hřeben byl již v historii součástí toaletních potřeb a jejich zbytky jsou nacházeny nejčastěji v odkrytých ženských hrobech.

Tvary hřebenů nebyly tak jednoduché jak dnes. Materiál odpovídal místu a surovinám, které byly v místě dostupné. První nálezy hřebenu jsou staré několik tisíc let. Zdobení bylo rozmanité, někdy byly hřebeny jen jednoduše nýtované, jindy zdobily hřebeny mytické, válečné či lovecké výjevy. Nesloužily jen k česání, důležitou funkcí bylo zdobení účesů, a v neposlední řadě sloužil hřeben jako pomocník při vyčesávání vší.

Protože byly hřebeny křehké, používala se pro jejich ochranu pouzdra, která byla nošena nejspíše na opasku. Později se pro výrobu hřebenů začaly používat i jiné materiály. Na řadu přišel kov – stříbro, mosaz, cín, v  19. století i kaučuk a místo slonoviny přišel na trh celuloid, ze kterého se vyráběly například i rámečky brýlí, panenky, rukojeti nožů, psací pera, pravítka atd.

V dnešní době už neřešíme, jak hřeben vypadá, ke zdobení účesů se již nepoužívá a základní podmínkou je praktičnost a vhodnost použití pro naše vlasy. Pro výrobu hřebenů se používají nejrůznější materiály, například dřevo, umělá hmota, karbon. Důležité je u hřebenů jejich konečné zpracování. Znamená to, že hřebeny by neměly mít žádné ostré hrany, měly by být mezi zuby hladké, aby vlasy neničily. Dostatečnou zárukou bývá poznámka, že jsou hřebeny finálně ručně zpracovány.

Hřeben pro každodenní použití by měl být řídký, abychom vlasy zbytečně nenamáhaly. Vhodné je používat  hřeben namísto kartáče při česání mokrých vlasů.  Jiná situace je u tupírovacích hřebenů. Jejich zuby jsou blízko u sebe a často mají na svém druhém konci ještě bodec pro úpravu vlasů během česání. Pokud budete takovýto hřeben vybírat, zvolte ten, který má zuby alespoň dvou délek, s tím se pracuje dle slov kadeřníků lépe.
U hřebenů je příjemná antistatická úprava, díky které nám vlasy po pročesání nepoletují.

Kromě hřebenů můžeme používat na suché vlasy kartáče, které je lépe rozčesávají a zároveň také masírují pokožku hlavy. Jsou určeny pro méně časté použití, ne však ty, kterým se vlasy mastí snadněji. Naopak lidé se suchou pokožkou hlavy by je měli používat častěji.  Vhodné jsou kartáče s mírně zakulaceným tvarem, pro foukání vlasů volíme vždy kartáč dutý - kulatý, aby mohl teplý vzduch pronikat i skrz.

U kartáče se zaměříme především na tvar rukojeti, aby nám práce s ním byla příjemná, a dále na materiál a zpracování štětin. Bodliny nesmí být nikdy ostré na omak, aby nedráždily pokožku hlavy. V současné době se používá na štětiny kartáče mnoho nejrůznějším materiálů, například kančí štětiny, silikon nebo jejich kombinace. Novinkou na trhu jsou iontové kartáče. Do jeho štětin je zakomponován komplex přirozených iontů, které zjemňují a změkčují vlasy. Dochází i k hydrataci a vlasy přestávají elektrizovat.