Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Svoji svatbu jsem plánovala asi půl roku dopředu a dnes už je to 25 let.
Přípravy byly náročné a běhání a vyřizování po úřadech, a tenkrát, za doby ještě totalitní, to nebylo vůbec jednoduché, ba dost náročné, hodně věcí nebylo, nebo dá se říct - nebylo skoro nic, jestli látka na moje šaty - to se muselo jet do velkého města a tam doslova hledat ( jak jehlu v kupce sena) obchod s látkami a vybírat, která by byla ta nejlepší a nejpěknější. Půjčovny ani omylem, ty v té době nebyly, tak si musel člověk vypomoct sám jak uměl, koupit látku a najít dobrou švadlenu, která z toho pruhu látky ušije moje šatičky. A pak - prstýnky - to je taky kapitola sama o sobě.
Mimochodem na psanou žádost z tehdejšího MNV. Pro ženicha košile, to taky nebylo zrovna jednoduché a pro mě boty.
Oznámení, která byla dost taková obyčejná oproti dnešním, kdy jsou opravdu luxusní, i když jsou samozřejmě mnohem dražší.
No bylo by toho víc, jak třeba sehnat maso na takovou hostinu? Já měla tu výhodu, že jsem pracovala přímo u zdroje v masokombinátu jako řeznice a můj nastávající taky jako řezník. Takže jsme si to nachystali přímo v práci, a tam i zaplatili, a bylo to pro nás i mnohem výhodnější cenově.
Nápoje a vůbec alkohol, to už tak náročné nebylo, alkoholu bylo dost.
Tam jsme si vypomohli i z vlastních zdrojů, z vypáleného ovoce ze svých zahrad.
Napečeno vše, tak jak má být, u nás se pečou velké vdolky, „ frgály „ se jim říká,
pak malé vdolečky, tzv. jednohubky a cukroví, asi 20 druhů.
Šaty ušité, menu na svatební hostinu taky schváleno, vše přichystané, tak jak to má být.
Jen takový dodatek; my jsme doma měli menší hospodářství, 1 – 2 býky ve chlívě, tenkrát byl jen jeden, ale vydal za dva, tak byl divoký.
Nadešel den D
Hosté se sjížděli, auty nám vjeli na dvůr a tam parkovali. A byla i muzika, takže se hrálo i zpívalo, a dost hlasitě, no sláva veliká, radost veliká, což bylo slyšet do velkého okolí. Všem se to líbilo, ne tak už našemu býčkovi, který měl tenkrát asi 1 rok, tzn. že měl asi 3 – 4 metráky živé váhy.
Byl sice zavřený ve chlívě, napojený i nažraný byl, ale ten hluk lidí a ta hudba ho asi tak rozzuřila a rozrušila, že se utrhl z řetězu a začal chodit po chlívě a demolovat vše, na co přišel.
Jindy by to nevadilo, kdyby to bylo jiný den, ono se to totiž stávalo celkem běžně, že se urval býk. Ale v den mé svatby to bylo dost nepříjemné.
No, jenže hospodář - můj otec - byl už umytý, svátečně oblečený, navoněný a jít za tím dobytkem se mu už nechtělo.
Tak ho nechal být, ať si chodí po chlívě a jak odjedeme se svatebčany pryč, snad se i uklidní.
Částečně se uklidnil, ale jak ho jezdili kontrolovat během dne moje sestra s mým řidičem, co mě vezl o obřadu. Tak byla vždy puštěná voda a neskutečný nepořádek po celém chlívě byl. Zničil, podupal, rozmetal, co se dalo.
No svatba skončila, v noci jsme přijeli domů a milý býček, jak byl tím svým řáděním tak uondaný, byl krotký jak beránek, a ještě v tu noc ho přivázali ke korytu hodně pevným řetězem.
A za další rok už jsme ho odevzdávali na jatka, musel přijít zvěrolékař a píchnout mu injekci, jinak bychom ho ani neodvedli, tak byl bujný.
A už nechováme nic, jen slepice.
Valaska - čtenářka
ChytráŽena.cz
