Moje těhotenství a porod

Znáte ten pocit, když se Vám splaší hormony a začnete toužit po miminku? A o to víc, když vidíte své známé a kamarádky, jak pyšně tlačí kočár? Já už z toho byla zoufalá, sice jsme se snažili teprve půl roku, ale mě to přišlo jako věčnost. A tak jsem začala listovat internetovými stránkami, co dělám špatně nebo jak tomu aspoň trochu pomoci. Dočetla jsem se nejrůznější rady a myslím, že nejvíce mi pomohlo to, že jsem si pořídila štěňátko.

Najednou se začalo vše motat kolem něj a já jsem jaksi pozapomněla, že vůbec toužím po miminku. Vždyť jsem taky jedno takové milé chlupaté mimčo měla:-). Ale co se po 2 měsících nestalo. Prášky jsem už nebrala asi rok a to, že jsem menstruaci měla nepravidelně, mě nijak zvlášť nepřekvapovalo. Jenže jsem si říkala, 2 měsíce a nic, to je nějaké divné, musím si koupit test. A tak jsem šla a druhý den si udělala test, ještě než jsem šla do práce. Seděla jsem na záchodě a čekala co mi papírek ukáže, v duchu jsem si říkala, co vlastně čekám, když je jasný, že těhotná být nemůžu. A jen co jsem si tuto myšlenku domyslela, můj zrak se upřel na papírek, který mi jasně ukazoval, že jsem těhotná.

Nezapomenu nikdy na ty pocity. V tu chvíli jsem nevěděla, co dělat, ruce a nohy se mi klepaly, srdce mi bušilo tak, že jsem myslela, že mi vyskočí. A myšlenky? Hrozně chaotické..budu dobrá máma? Dokážu se o něj postarat? Jak se na to bude tvářit můj chlap?

Fakt jsem těhotná, nebo jen špatný test? Přítel mi to ani nechtěl věřit, řekl, dokud to neuvidím od doktora, neuvěřím. A tak jsem zavolala k doktorovi a objednala se. A skutečně jsem opravdu těhotná byla, už skoro měsíc. Přítel to pořád nějak nechápal, asi z toho byl víc v šoku než já. Pořád tomu nevěřil a snad i čekal na to, až uvidí první známky mého rostoucího bříška.

Ani se moc nenačekal, protože já už ve 3.měsíci měla svůj pupek jako v pátém. Rodině jsme to oznámili hned, jak jsme to měli potvrzené od doktora. Sice se říká, že se to nemá, ale byli jsme tak rádi a hlavně to byl první vnouček.Těhotenství jsem měla od začátku bezproblémové, snad jen bolení zad a nebejt bříška, tak ani nevím, že jsem těhotná. Jen asi v 8.měsíci mi zjistili, že mám málo železa a tak jsem na to brala léky.

Devět měsíců uteklo jako voda, termín jsem měla 18.9.09 ale pořád nic. Těšila jsem se až to maličké bude venku, ale zároveň jsem se hrozila porodu. Moje výchozí váha byla 50kg a přibrala jsem o 13kg. Tak jsem tušila, že to nebude jednoduché. Den po mém termínu jsem měla pocit tvrdnutí bříška, přítel mě tedy vzal do nemocnice, s tím, že si mě vezme zpět domů. Já tam nechtěla vůbec zůstat, řekla jsem si, dokud mi nepraskne voda, tak do nemocnice nepojedu. Jenže sestra, která mě vzala na vyšetření mě pěkně převezla. Kde máte věci povídá? Jaké věci odpovídám vylekaným hlasem. Já jedu domů. Sestra se na mně usmála a řekla mi, že mám po termínu a tak tam musím být na pozorování. Tak jsem tedy zůstala, na porod to ještě nevypadalo a tak jsem šla na pokoj, zabořila hlavu do polštáře a brečela. Bylo mi nějaké smutno. Asi dvakrát jsem byla na monitoru a po tom druhém jsem vysílením usnula. Ve 4 ráno mě probudilo jakési lupnutí v bříšku a najednou jako bych se počůrala.

Co to je? Sestra mě vzala na monitor, prohlídla a řekla ať si sbalím věci, že půjdu na sál a tam se bude čekat. Tak jsem byla na sále, jenže porod nikde... snad každou hodinu mě prohlíželi a takhle to trvalo do12h, kdy jsem teprve  začala mít bolesti. Trvaly asi jen 5minut po půl hodince, takže doktor mi řekl, že to asi ještě jen tak nebude. Pak asi v 15:00h jsem začala mít silnější bolesti po15minutách, ale stále 5minut. No bylo to dlouhý, mezitím jsem v sobě měla 3krát epidural a až po tom posledním jsem začala rodit. Porodila jsem kluka ve 21:55h s váhou 3,80kg a 53cm.

Byl to ten nejkrásnější zážitek na celém světě i když dost bolestivý. Ale nebejt přítele u porodu, asi bych to nezvládla, měla jsem v něm velkou oporu. Bohužel mi nešla porodit placenta, tak jsem ještě musela pod narkózu. Tak jsem nemohla mít drobečka hned u sebe. Druhý den dopoledne jsem ještě byla vyřízená, tak jsem hodně odpočívala a chodila jsem se za malým Jiříkem aspoň kouknout. A odpoledne mě čekal rodinný nával.

ladida001 - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10