Jak mi přibývají roky, tak si čím dál víc uvědomuji, jak hezky je u nás a jak ráda se naší nádhernou přírodou toulám. Nejraději a nejčastěji tou nejbližší – moravskou.  Nejraději mám Bílé Karpaty, Chřiby, Javorníky, Moravskoslezské Beskydy, Jeseníky… pohoří východní a severní Moravy. Tady stačí nazout pohodlné boty, třeba jen tenisky, hodit na záda batoh se svačinou a může se vyrazit. Nikam tady není daleko a nikde zde není moc vysoko. Moravské hory mají „lidské rozměry“, nejsou nebezpečné příkrými srázy a turisty nezaskočí ani nenadálé změny počasí. Jsou jako dělané pro rodinné výlety.

Odmalička jsem taky s rodiči do těchto hor jezdila. Často jsme vyráželi jen na jeden den, protože víkend byla tehdy jen neděle. V sobotu byli rodiče do jedné hodiny v práci a odpoledne se pak uklízelo, pralo, pracovalo na zahradě… Na výlet nám musela stačit jen ta neděle. Naštěstí i do těch nejvzdálenějších hor, Jeseníků, to od nás autem netrvalo více než dvě, dvě a půl  hodiny… Vzpomínám si, že jsem jako malá nebyla z těch túr moc nadšená a až postupně, někdy kolem patnáctého roku, jsem se do hor a do přírody vůbec doslova zamilovala. Později jsem jezdila do hor s vlastními dětmi a dnes jsem hrdá na to, že i ony milují přírodu stejně jako já.

Svůj článek jsem nazvala Moravské výhledy. Proč? Protože nejlepší odměnou po mnohaminutovém stoupání kamsi stále nahoru je pak nějaký hezký pohled dolů do údolí a na okolní kopce. Mám moc ráda tři vyhlídky v okolí Velkých Karlovic, vesnice, která leží na konci údolí mezi Javorníky a Moravskoslezskými Beskydy.

První je nádherný výhled ze Soláně, z níž vidíme údolí, ve kterém leží  Rožnov pod Radhoštěm, a nad ním pak jeden z hlavních hřbetů Beskyd s Radhoštěm a Pustevnami.

Na východním konci Velkých Karlovic se pak nad údolím Leskové zvedá v serpentinách silnice směřující k moravsko-slovenské hranici. Tato silnice vede kolem nového welness hotelu, z jehož terasy je úžasný výhled do karlovického údolí. A protože je vyhlídka orientována západním směrem, tak nejlepší dobou pro kochání se pohledem dolů je soumrak, kdy se k té kráse v údolí přidává ještě nádherně zbarvená obloha kolem zapadajícího slunce.

A třetí lahůdkou, co se panoramatických vyhlídek v Javorníkách týče, je rozhled z Portáše severním směrem: před námi pěkně jeden za druhým jsou poskládané jednotlivé beskydské hřebeny a s nimi třeba Lysá hora, Kněhyně, Pustevny, Radhošť s kaplí a další vrcholy. Nejblíže k nám je pak Soláň, Třeštík, Kasárna nad Karlovicemi…

Ale nejmilejší místa jsou většinou ta, kde bydlíme, a pohled do „rodného údolí“. Mé město, Uherské Hradiště, leží v údolí řeky Moravy v nadmořské výšce asi 180 metrů, což je na nějaké shlížení dolů málo. Stačí ale vystoupat na kopec nad městem ke kapli sv. Rocha a k rozhledně na vršku Rovnina (320 metrů n.m.) a z 25metrové platformy rozhledny se nám naskytne úžasný výhled: na východě a jihovýchodě se táhnou Bílé Karpaty s Velkou Javořinou, Velkým Lopeníkem a Mikulčiným vrchem. Na západní straně je vidět známé panorama Chřibů se třemi hlavními vrcholy – nejvyšší hora Chřibů Holý kopec, Buchlov se známým hradem, Barborka s hradní kaplí – a vpravo dál je už vidět Brdo s kamennou rozhlednou. No a dole v údolí leží místa nejmilejší – Uherské Hradiště, Staré Město, Velehrad…

P.S. V obrazové příloze jsou bohužel fotky jen ze dvou míst: z rozhledny na Rovnině a z okolí Portáše. Mrzí mě, že jsem ve svém „e-albu“ nenašla více snímků ke vzpomínaným místům.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10