Mosty odnikud nikam

Při putování naší zemí se setkáváme se širokou škálou památek, přírodních krás a zajímavostí. V posledních letech mě stále více lákají méně známé technické a industriální stavby s neobvyklou historií či využitím. Namátkou vyberu třeba Klabavské vodní tunely nebo náhony na Hamerském potoce.

Když pojedete po dálnici mezi Prahou a Brnem možná ani nepostřehnete, že vodní plocha, kterou na zhruba 62 kilometru přejíždíte, je zátokou vodní nádrže Švihov na řece Želivce. Jako nejvýznamnější zdroj pitné vody pro hlavní město a velkou část středních Čech funguje od roku 1972.

Vraťme se v čase o pár desítek let hlouběji do minulosti, kdy nově vzniklé Československo začíná řešit prudký nárůst silničního provozu. Asi nejznámější je projekt zlínského průmyslníka Jana Antonína Bati, který chápal vliv kvalitní infrastruktury na ekonomiku a ve svém programu na vybudování hospodářsky silného státu navrhoval stavbu silniční magistrály napříč republikou, ze západu Čech až do Podkarpatské Rusi. Politické změny, vznik Protektorátu Čechy a Morava, však tyto plány zastavily. V upravené, zkrácené podobě se začíná v roce 1939 budovat dálnice nazývaná „Protektorátní“ nebo také „Hitlerova“. Válka však stavbu zpomalovala, až byla v roce 1942 zastavena. Torza z této doby - mosty, náspy, betonové pilíře a další objekty - můžeme spatřit v terénu dodnes. 

Poválečné snahy o dostavbu dálnice zastavuje komunistický převrat. Teprve až v r. 1963 bylo rozhodnuto ve stavbě pokračovat, ale práce započaly až o 4 roky později. Některé původní části byly využity, co se nehodilo, bylo, často zbytečně, vyhozeno do povětří nebo ponecháno svému osudu.

Přesně to je případ dvou mostů po levé straně údolí Želivky, respektive nad jejím přítokem, Sedlickým potokem. V mezidobí se rozhodlo o zatopení údolí Želivky vodní nádrží Švihov a mosty se tak dostaly do nezáviděníhodné situace. Prvnímu hladina vody sahá až k mostovce, druhý by musel projít finančně náročnou úpravou pilířů a navíc se oba ocitly v I. ochranném pásmu vodního zdroje. Bylo tedy jednodušší odklonit trasu dálnice o několik stovek metrů stranou.

Je to zvláštní pocit, rozlehlá plocha kousek nad hladinou, po stranách zábradlí, ale vpředu jen volný prostor připomínající lodní molo, k dokončení stavby a dosažení druhého břehu chybí téměř 30 metrů.  Beton se místy trochu drolí, místy porůstá mechem. Spárou uprostřed mostu prosvítá voda, půlka mostovky je poněkud nahnutá, neboť se zhruba o 30 centimetrů propadla. Reálně nebezpečí nehrozí, ale nabízí se otázka, co skrývá hlubina pod námi a zda jednou přijde čas, kdy celá stavba zmizí ve vlnách.  

Když jsem si vyhledávala informace k historii této rarity, našla jsem zmínku, že se tu natáčel videoklip Petra Kotvalda Mumuland. Nemohu si odpustit poznámku, že pokud most vydržel tohle  (a nemám na mysli jen početný pochodující komparz), tak už vydrží všechno.

Je vhodné zmínit, že výstavbě významného vodního díla musely ustoupit nejen mosty, ale bylo zatopeno i několik vesnic.

Rozhodně zde nechci prosazovat využití nádrže k rekreačním či sportovním aktivitám, jde přece o pitnou vodu. Ale pokud nevadí zemědělské hospodaření a osídlení na jejich březích, to že ji tečuje dálnice a vliv všeho, co sem připluje z četných přítoků, nemluvě o přirozeném znečištění (fekálie ptáků a lesní zvěře, hmyz, náletový prach a pyl ap.) nevidím důvod, proč by se pěší turista, který neprovozuje činnosti poškozující nebo ohrožující kvalitu vody, nemohl podívat na zajímavou technickou památku.

Nejlépe se na zalesněný výběžek mezi mosty dostanete pohodlnou procházkou (cca 2 km) z obce Hulice, v jejímž centru můžete v budově bývalé školy navštívit Včelí svět, unikátní expozici zaměřenou na život včel.

Poblíž hráze vodní nádrže severně od Hulic byl v loňském roce zpřístupněn Vodní dům s moderní expozicí o vodě a vodních živočiších, která hravou formou nabízí zábavu i poučení. 

A pokud vám tato nabídka na výlet nestačí, nedaleko leží Zruč nad Sázavou s krásným zámkem, ale tam se podíváme podrobněji někdy příště.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz