Velké Uherce, rok 1920

Konečně se otevírají vrata stáje. Přichází mladá Suzzy Thonet.  Naděje a pýcha rodu Thonetů.  Sajelka od radosti zařehtá. Vidí její strhanou tvář, neupravené vlasy. To bezesná a probdělá noc vtiskla do její tváře svou druhou pečeť.  Pečeť smutku.

Mladou thonetku pronásledují slova, která si musela vyslechnout včera večer. „Se synem ševce Valenta Spače z Oslian se více scházet nebudeš, to je moje poslední slovo, to není partie pro tebe ...“ Rozrušená nasedá na svého koníka, nepřítomně drží uzdu v rukách. V myšlenkách je opět v Oslanech u sochy svatého Jana Nepomuckého, nedaleko kostela, protože tam se naposledy s mladým Valentou viděli.  Salejka cifrovaně kráčí po široké kamenné cestě, kterou teprve nedávno vybudovali.  Ve snaze rozveselit svou paní začíná klusat směrem na Kolačno. Její klus prochází v cval. V kobylce se ozvaly geny jejích dávných předků.  Suzzy nezvládla ten cval. Malý klobouček, dovoz z Paříže, jí padá z hlavy. Dlouhé vlasy jí vlají jako papežské zástavy nad Vatikánem v čase konkláve. Uzda se jí vymkne z rukou. Padá ... Vidí naposledy modré nebe a bílé mraky.  Pak už jen tmu ...

Sedlák Ondro těžkým krokem kráčí do vesnice. A tehdy ji uviděl ležet v trávě. Ruce roztažené, jakoby chtěla naposled obejmout všechny sirotky, kterým potají rozdávala bonbony a koláče. Masivní šperk z jantaru, jaký s oblibou nosily ženy ruských knížat, se leskne v blátě nedaleké cesty. Šperk jakoby se vysmíval a potvrzoval Šalamounův výrok o tom, že všechno pomine a zůstane jen pocit marnosti. Starý Ondro přikládá ucho ke rtům dívky, chce vědět, zda dýchá. Zvedá její víčka. Ale už to ví. Cítí to. Je mrtvá. Tvrdou dlaní si utírá slzu, co mu stéká po tváři. Něžně ji bere do náručí a pomalým krokem schází k zámku Thonetovců. Za ním, se svěšenou hlavou, jde kobylka Syrma Salejka. I její velké oči jakoby plakaly ...

 

Když firma Gebrüder Thonet (bratři Thonetovci) koupila v roce 1865 od hraběte Kegleviča ve Velkých Uhercích zámeček, velkostatek i s okolními lesy o rozloze téměř 4000 ha, nikdo nevěděl proč. Teď to už víme. Rozhodujícím faktorem byla cena bukového dřeva a levná pracovní síla. Tím, že rychle pochopili strategii obchodu, to znamená prodávat své výrobky levněji než konkurence, pronikli na všechny trhy. Svého času firma zásobovala nábytkem celou Evropu, od Moskvy přes Marseille až do Madridu. Dokonce pronikli i do zámoří. Chicago a New York prověřilo kvalitu jejich výrobků. Jen nikdo nevěděl, že židle, na které právě sedí, je vyrobena v malé vesničce, která se dnes jmenuje Velké Uherce.

Pokud moudří lidé tvrdí, že dějiny se opakují, musíme jim dát za pravdu. Určitou paralelu mezi dneškem a minulostí vidíme i dnes. I v současnosti ekonomicky silní jedinci kupují svým dětem to nejdražší, co současný trh nabízí. Silná auta, luxusní dovolené, značkové oblečení. Otázkou však je, zda to je i správné. Či méně není někdy více. A co dodat na fenomén nazývaný láska? Jen tolik, že její míru určuje velikost utrpení. Z různých příčin láska neopětovaná je právě ta nejkrásnější a nezapomenutelná.

Vilka - čtenářka
ChytráŽena.cz