Můj největší nález

Ale lidé jsou různí. Jsou prostě takoví, kteří lační po tom, co není jejich, a dokážou se dokonce z nálezu radovat. Já mezi ně nepatřím. Jedinou peněženku, kterou jsem kdysi našla, jsem i s obsahem předala majiteli a měla jsem radost z toho, že pán se opět se svým majetkem setkal. Právě proto mě překvapilo, když jsem večer venčila psa a v trávě viděla něco, co se podobalo právě peněžence. Kopla jsem do předmětu v domnění, že to je vyhozená již vysloužilá peněženka, nebo peněženka, kterou někdo našel, vybral z ní peníze a tu pak prázdnou pohodil. Peněženka ale nebyla prázdná. I takto, když ležela na zemi, jsem viděla, že je napěchovaná…zřejmě penězi?

Dech se mi zatajil. Snad uvnitř bude adresa, na kterou budu moci nález odevzdat. Rozevřela jsem kožený poklad. V přihrádce na drobné bylo celkem dvanáct korun, ale přihrádky na bankovky byly přeplněné. Nikoli však penězi. Byly plné malých igelitových pytlíků s patentním uzávěrem. Uvnitř každého sáčku byl nějaký bílý prášek. Že by drogy? Nemám s drogami vůbec žádnou zkušenost a nerozeznala bych je od pracího prášku. Bylo mi jasné, že pokud to jsou drogy, mají asi velkou hodnotu. Sáčků jsem napočítala třicet dva. Co s tím? Rozklepaly se mi ruce. Nejradši bych peněženku opět zahodila. Při pomyšlení, že by ji našly malé děti a prášek by mohly testovat… nemuselo by to dobře dopadnout. Vypravila jsem se ještě ten večer na místní oddělení městské policie.

V sáčcích skutečně byly drogy. A protože to byly drogy za několik stovek tisíc korun, jak jsem se později dozvěděla, musela jsem na oddělení státní policie. Tam jsem se chvíli cítila, jako bych já byla překupníkem drog. Sepsali se mnou protokol a já byla skutečně ráda, když jsem se opět ocitla na ulici. Pořád jsem měla zlý pocit, že mě snad někdo viděl, jak peněženku sbírám ze země. Co když mě viděli právě majitelé peněženky? Co když mě přepadnou překupníci a budou chtít drogy zpět? Několik dní jsem chodila venčit psa s obavou a pro jistotu jsem dokonce změnila náš venčící okruh. Pečlivě jsem se vyhýbala místu, kde jsem peněženku našla.

Nikdo mě nepřepadl a já ani nevím, jak to s nálezem dopadlo. Jen si mohu povzdechnout, že jsem to prostě já, smolař. Když něco najdu, musí to být právě drogy. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10