V následujícím článku popíši svůj vzrušující zážitek z koncertu mé oblíbené skupiny. Již od svého mládí se mi nejvíce líbila skupina The Offspring. Asi v dnešní době už není tak populární jako kdysi, ale každý má nějaký idol, že? No, dlouhou dobu bylo mým snem jít na jejich koncert, což se mi poštěstilo v roce 2008 na Rock for People v Hradci Králové.

Šla jsem s mým přítelem, který na tento typ kapel vůbec není, ale obětoval se a jeli jsme. Museli jsme jet strašně dlouhou cestu z Ostravy až do Hradce a spát v hrozné ubytovně, která na internetu lákala svými bezkonkurenčními cenami a kvalitou ubytování. Byla to prostě hrůza a děs, ale co se dalo dělat, chtěli jsme něco málo ušetřit na koncert.

Cesta na festival byla také šílená, bylo vedro a tisíce lidí jezdil namačkány v autobusech až k prasknutí. Nedalo se ani dýchat, ale jiná cesta na festival nebyla. Po příjezdu to však nebylo všechno, autobus nás dopravil pouze na zastávku obyčejného autobusu u letiště, takže ještě jsme museli nějaký ten kilometr ujít pěšky až na samotné místo konání. Bylo něco po poledni, když jsme dorazili na stage, kde měli mít The Offspring až hodně pozdě večer svůj koncert. Nevěřili jsme svým očím, když první řadu si obsadili asi hodně velcí fanoušci této skupiny už kolem poledne. No nic, tak jsme se postavili do řady druhé a asi od 15 hodin jsme tam stáli s přítelem bez odchodu. Skoro nic jsme nejedli, jen trochu pili a nešli ani na záchod až do půlnoci, abychom si udrželi svoje místa. Ještě teď je pro mě záhadou, jak jsme to mohli vydržet.

Zatím se střídaly různé méně slavné skupiny, dav houstl a mačkanice stále narůstala. Pomalu jsem se protlačovala až do úplné první řady k zábradlí. A bylo to tady, světla zhasla a začaly se ozývat první tóny písně The Offspring. Přítel byl za mnou a rukama se držel zábradlí, že jsem byla jakoby v jeho objetí. A dav se změnil ve skákající neutichající neřízenou střelu. Všichni se stále více mačkali tak, že jsem občas ani nemohla dýchat a přinejlepším si stoupnout na obě své nohy:) V tomto hloučku v první řadě jsem se snažila vydržet co nejdéle, ale lidé zezadu nás začínali stále více a více odtlačovat tak, že jsem byla najednou ve druhé, ve třetí a z ničeho nic v páté řadě, snažíc se aspoň trochu lapat po dechu před všemi vyššími kluky. A tehdy jsem si řekla, že prostě když nic nevidím, tak je to hrůza, a nechali jsme se bodyguardy vytáhnout z té hromady šílejících lidí. To jsem byla asi pár metrů od Dextera a celé skupiny. Nakonec jsme mohli jít na místo za plotem, kde se dostali pouze lidé vytáhnutí z davu. V klidu jsme si zde na kopci užívali ojedinělý pohled a všechny písničky, aniž bychom se museli s někým rvát o místo...

Koncert skončil a mohu říct, že to byla ta nejšílenější fanouškovská věc, kterou jsem kdy udělala. Já i přítel jsme byli úplně zničení, mokří a všude jsme měli modřiny. Abychom se dostali zpět k pódiu a mohli tak odejít, tak jsme ještě přelezli dvoumetrový plot, byla totiž tma, tak jsme neviděli jinou možnou cestu. Trochu jsem se podrápala. A aby toho nebylo málo, tak kolem desáté večer odjížděl poslední autobus z festivalu k nádraží, odkud jsme se pak autobusem měli dostat do naší ubytovny. Koncert však skončil o půlnoci, takže jsme museli několik kilometrů jít pěšky úplně sami, málem jsme nevěděli ani kam. Ostatní linky autobusu MHD prostě nejezdily. Z čista jasna jsme narazili pouze na autobus 0, který jel jako poslední spojení právě na nádraží.

Pak jsme znovu museli pěšky. Zrovna jsme si říkali, že půjdeme podle trolejí autobusu až do ubytovny, když za zatáčkou jsme uviděli, jak se zrovna provádí jejich údržba, takže byly všechny sundány. No nakonec jsme do ubytovny dorazili asi ve 2 ráno a šli konečně spát.

Kriol - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10