Na cestě po Tasmánii s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na australský ostrov za nemocnými čerty, jablečnou královnou krásy, stometrovými eukalypty a do města plného fresek.
 
Tasmánie je nejen jediným australským ostrovním státem, ale je zároveň i státem nejmenším a v porovnání s kontinentální Austrálií zde žije jen velmi málo obyvatel. Ostrov leží 250 km jižně od australské pevniny, uprostřed bouřlivých vod oceánu. Díky izolaci si uchoval původní koloniální ráz, a ušetřena byla i většina tasmánské divočiny, dnes celosvětově obdivované, unikátní a chráněné. Asi třetinu celého území tvoří národní parky, eukalyptové lesy a deštné pralesy.

Ve všech propagačních materiálech se píše, že zde žijí jedni z nejpřátelštějších lidí na světě – a uvádí se to možná proto, aby se navždy zapomněla a překonala temná minulost.

Tasmánie byla trestaneckou kolonií a během divokého osídlování místní zcela vyvraždili původní obyvatele – způsobem, který lze nazvat genocidou. Dnes jsou však místní mírumilovní a láskyplně se starají o huňaté ovce, jablečné sady a vinice, kterým se zde daří díky vynálezu českého emigranta.