Na cestě po Tasmánii

S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na australský ostrov za nemocnými čerty, jablečnou královnou krásy, stometrovými eukalypty a do města plného fresek (2012). Pořad Na cestě po Tasmánii  v režii T. Potočného.

Tasmánie je nejen jediným australským ostrovním státem, ale je zároveň i státem nejmenším a v porovnání s kontinentální Austrálií zde žije jen velmi málo obyvatel. Ostrov leží 250 km jižně od australské pevniny, uprostřed bouřlivých vod oceánu.

Díky izolaci si uchoval původní koloniální ráz a ušetřena byla i většina tasmánské divočiny, dnes celosvětově obdivované, unikátní a chráněné. Asi třetinu celého území tvoří národní parky, eukalyptové lesy a deštné pralesy.

Ve všech propagačních materiálech se píše, že zde žijí jedni z nejpřátelštějších lidí na světě – a uvádí se to možná proto, aby se navždy zapomněla a překonala temná minulost.

Tasmánie byla trestaneckou kolonií a během divokého osídlování místní zcela vyvraždili původní obyvatele – způsobem, který lze nazvat genocidou.

Dnes jsou však místní mírumilovní a láskyplně se starají o huňaté ovce, jablečné sady a vinice, kterým se zde daří díky vynálezu českého emigranta.

Lanýží farma v Tasmánii

Zatímco především na západně ostrova zůstala, alespoň částečně, zachována původní tasmánská příroda s mnoha endemickými druhy, které nenajdeme nikde jinde na světě, evropské osidlování Tasmánie se od počátku soustředilo spíše na její východní část. Ráz krajiny se změnil, noví obyvatelé sem přivezli nové kulturní plodiny a domestifikovaná zvířata: zavedli chov ovcí, pěstování vinné révy či jablek. V posledních několika dekádách se na Tasmánii začal pěstovat další nepůvodní druh – lanýže. Vydali jsme se poblíž městečka Mole Creek na „lanýží farmu“ a pokusili jsme se společně s Markem Bowermanem a psem Rexem labužníky tolik ceněnou houbu skrývající se pod povrchem země najít.