Nakonec vše dobře dopadlo

Tento příběh mi vypravovala kolegyně v práci. Její syn Petr s přítelkyní Janou jeli na výlet do Vídně. Celý den proběhl tak, jak si naplánovali. Prohlídka města, návštěva památek a nákup suvenýrů na památku. Cestou domů se zastavili na benzince už na našem území.

Petr šel koupit kávu a Jana zůstala venku na lavičce u parkoviště. Po chvíli se Petr vrací, sedá si k Janě na lavičku, pijí kávu a povídají si o vydařeném výletu. Po zhruba půlhodince se zvedají a jdou k autu. A tu si Petr uvědomí, že nemá peněženku. Běží zpět k lavičce, ale zde není. Jde tedy do obchodu, kde kupoval kávu. U pultu se ptá, ale nikdo zde žádnou peněženku nenašel. Petra polil pot. V peněžence měl všechny doklady a bankovní karty.

Co teď?

Cestu domů odřídí Jana. Doklady si dá udělat nové. Bankovní karty musí zablokovat. Čísla má naštěstí v mobilu, a tak volá hned. Během chvilky je vše vyřízeno. Z parkoviště odjíždějí rozladěni. Ztráta peněženky jim pokazila celý výlet. Pozdě večer dorazili domů. Petr pořád přemýšlí, kde mohl peněženku ztratit. Potom si uvědomil, že v každé ruce nesl jednu kávu a peněženku si strčil do podpaží. Musela mu tedy cestou někde vypadnout. Peněz v ní naštěstí moc neměl, protože většinou platí kartou. Nejhorší to bude s doklady, hned v pondělí ho čeká cesta na úřady. Hlavně řidičák, protože Petr pracuje jako řidič. Ráno v práci řekl vedoucímu, co se mu stalo. Toho to docela pobavilo a dal Petrovi volno, aby si vše mohl vyřídit. Domluvili se, že kdyby nedostal náhradní doklad za řidičský průkaz, tak bude moci pár dnů dělat jinou práci. To si Petr oddychnul, protože se bál, co mu vedoucí na to řekne. Během dne si požádal o všechny nové doklady. Na úřady chodí nerad a tak toho měl dost. Přišel domů úplně zničený. Ještě nikdy v životě nebyl během jednoho dne v tolika kancelářích a neopakoval svůj příběh o ztrátě peněženky. Za občanský a řidičský průkaz dostal náhradní doklady. V úterý tedy opět sedl za volant svého služebního auta a vše se vrátilo do starých kolejí.

Ve středu dopoledne mu zvoní mobil, na displeji byl nápis „skryté číslo“. Petr uvažoval, jestli má hovor přijmout, protože nerad mluví s někým, kdo tají své číslo. Nakonec hovor přijal. Ve sluchátku se ozvalo: „Policie České republiky…“ Petrovi se zatmělo před očima. Honem vzpomínal, jestli někde něco neprovedl a kde vzali jeho číslo. Potom se ale zaposlouchal, co mu vlastně sdělovali. V úterý na pobočku Policie někdo přinesl Petrovu peněženku. Prý ji nalezl nedaleko parkoviště, kde Petr s Janou odpočívali při cestě z Rakouska. Po několika dotazech policisty Petr zjistil, že v peněžence je vše, co v ní měl. Vypadá to tedy, že se nic neztratilo. Dohodli se, že peněženku pošlou na Petrovu adresu poštou. Petr měl ohromnou radost, přeci jen ještě žijí poctiví lidé.

Za dva dny opravdu přišel balíček. Petr ho ihned rozdělal a otevřel peněženku. Všechny doklady i peníze zde byly. Ještě jednou v duchu děkoval nálezci. Od své přítelkyně Jany dostal malou taštičku přes rameno. Vždy, když někam jedou, tak ji nosí. Tato příhoda ho poučila a nyní si dává větší pozor na své věci.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10