Naučná stezka mezi pražskými částmi Vinoř a Satalice

Naučná stezka Vinořský park – Satalická bažantnice je přibližně 3,5 km dlouhá a má 9 zastávek. Trasa stezky je označena žlutou turistickou značkou.        

Naučná stezka prochází přírodní rezervací Vinořský park a s ní alejemi spojenou přírodní památkou Satalická bažantnice. Vede od hráze vinořského rybníka Malá Obůrka ulicí V Podskalí k Vinořskému parku. Dál pokračuje starou alejí až do Satalické bažantnice. Konec trasy je v Satalicích nedaleko kaple sv. Anny.

Jednotlivá zastavení jsou označena informačními tabulemi a vybavena environmentálními atrakcemi. Informační tabule se vztahují k daným místům:  1. Vinoř – Malá a Velká Obůrka, 2. Vinoř – V Podskalí, 3. U Pohanků, 4. U Kamenného stolu, 5. Pod hradištěm, 6. Na rozcestí, 7. V aleji, 8. Bažantnice v Satalicích, 9. Satalice.

Vinořský park. Údolní část dnešního parku byla v 19. století přeměněna na přírodně krajinářský park. Část údolí byla tvořena loukami. Tím, že poté nebyl udržován odvodňovací systém, louky se zamokřily a přestaly se kosit. To umožnilo jejich přirozené zalesnění náletem dřevin. Nově vzniklý les je olšovo - jasanový luh a právě zdejší zamokřená centrální část parku je přírodovědecky nejcennější. V parku žijí mnohé druhy obojživelníků a plazů, například čolek obecný, slepýš křehký, ropucha obecná, užovka obojková. Po stranách vinořského údolí vystupují různě členité pískovcové skály, místy pod nimi nebo z jejich trhlin vyvěrají vodní prameny, je tu vchod vodní jeskyně. Naučná stezka upozorňuje i na dvě místa dávného lidského osídlení. Názvy zastavení napoví, o která místa jde.

Bažantnice v Satalicích byla vybudována v letech 1750 –1786 ve francouzském stylu, některé prvky tehdejších úprav se zachovaly dodnes. Bažantnice bývala celá ohrazena zdí a chovali se tu kromě bažantů i holubi, jeleni a daňci. Palouk v části obory sloužil k výřadům zvěře a zámeckým slavnostem. Veřejnosti byla obora zpřístupněna roku 1949, v roce 1951 byla vyhlášena za státní přírodní rezervaci k ochraně porostu, ptactva a drobného živočišstva.        

Ze stromů jsou zde staré duby, lípy, javory, buk lesní, jasan ztepilý. Keřové patro je složeno z břečťanu, bezu černého, srstky angreštu, střemchy, zimolezu, svídy, třešně ptačí, brslenu, lísky a jiných keřů. Díky většímu výskytu doupných a odumřelých stromů je tady zvýšený výskyt ptáků hnízdících v dutinách, jako je například puštík, sýkora koňadra, strakapoud, špaček, datel. Z pěvců lze slyšet pěnkavu, dlaska, slavíka. Vyskytuje se zde 30 druhů brouků, včetně brouků vázaných na torza starých dubů. Na staré stromy a na vlhké biotopy jsou vázány druhy mravenců. Z entomologického hlediska je tato lokalita srovnatelná s pralesními rezervacemi typu Boubína. Bylo zde zadokumentováno 248 druhů motýlů. Ze savců je tu například rejsek, ježek, hraboš, myšice, myš. Z plazů a obojživelníků třeba ropucha, skokan, ještěrka, užovka, slepýš.

Památné stromy. Na centrálním palouku rostou tři duby. Dominantou je mohutný čtyřkmen dubu letního. Ve výšce 110 cm od země má obvod kmene 675 cm, rozložitou korunu zvedá do výšky až 32 m, odhadovaný věk je kolem 230 let. Další dva duby mají obvody 502 cm a 328 cm a předpokládaný věk je 200 let. Čtyři lípy u kaple sv. Anny jsou rovněž nejstaršími a nejmohutnějšími lipami v hlavním městě. Obvody kmene lip jsou v rozmezí 300–560 cm. Jejich odhadované stáří je 215 let.

Barokní kaple sv. Anny byla postavena v roce 1730 na místě, kde stávala menší kaple. Z kroniky lze vyčíst, že zde jednou projížděla hraběnka Šporková a poblíž tohoto místa šťastně porodila dceru. Z vděčnosti ke svaté Anně, kterou vzývala jako patronku ku pomoci, složila slib, že tuto malou kapličku rozšíří a vyzdobí. Roku 1737 byla původní věžička zvýšena, původně v ní byly dva zvony, které za 1. světové války zrekvírovali k válečným účelům. Nyní je zde jeden zvon. V roce 1876 byla kaple vymalována, opraven kůr a lavice, byly provedeny pozlacovačské práce a namalován nový oltářní obraz svaté Anny. Další rekonstrukcí kaple prošla v 90. letech 20. století.   V současnosti se v kapli konají pravidelné bohoslužby.

Ve zmíněné oblasti vede další naučná stezka Vinoř – Jenštejn o délce asi 3 km. Začíná na zastávce autobusu Vinořský hřbitov a končí v obci Jenštejn, kde stojí zřícenina hradu Jenštejn.

Ke hradu se chystáme vydat na jaře, kdy si poté znovu projdeme stezku z Vinoře do Satalic. Věříme, že v jarním čase nás příroda hodně překvapí a velmi potěší. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10