Návštěva expozice o historii tisku

Tiskárna Grafia byla v Kutné Hoře založena 1. září 1920. V rodině Gryčů se tiskařské řemeslo dědí z otce na syna už více než čtyři generace. Letos tedy slaví 100 let své existence. Proto se současný majitel rodinné tiskárny rozhodl vytvořit expozici o historii tisku – knihtiskárnu.

Už při vstupu do muzea máte pocit, že jste se rázem ocitli v historii. Z rádia uslyšíte dobovou hudbu a po stěnách visí fotografie a plakáty zhruba osmdesát let staré. Uvidíte zde tiskařské stroje a vybavení tiskárny od roku 1840 až do počátku dvacátého století. Všechny stroje jsou plně funkční. Velmi milá průvodkyně nám popsala, jak taková kniha tehdy vznikala. U každého stroje a zařízení nám vysvětlila jeho činnost a poté předvedla. Kdo chtěl, mohl si to také vyzkoušet. Po projití celou expozicí mám představu, jak tehdy vznikaly tiskoviny. Přijde mi to složité, ale logické. Příprava trvala dlouho, ale potom vznikl krásný obrázek. Tisk se tehdy vrstvil. Ne jako teď vše zadáte do počítače a potom vytisknete na jednom stroji vše najednou. Na tisk černobílého obrázku se zlatým znakem tehdy potřebovali tři stroje a potom třeba ještě řezačku a vazačku. Vše bylo na ruční nebo nožní pohon. A protože stroje byly mohutné a těžké, tak i to šlapání nebylo jednoduché.

Také tu je jedna skříňka věnovaná historii rodiny Gryčů. Různé fotografie a dobové materiály. Ale také něco o současné tiskárně a práci zde. Ukázky knih a různých tiskovin, které se tehdy tiskly. Tyto dvě skříňky jsou jako jediné zasklené. Vše ostatní je volně a každý návštěvník si to může osahat a vyzkoušet. Což jsem také udělala. Jak podotkla dcera: „Ty vždy všechno prolezeš a vyzkoušíš vše, co ti dovolí.“ A proč ne? Když je možnost, tak ji využiji.

Nejvíce jsem se tedy těšila na poslední část v knihtiskárně. Zde si mohli zájemci vlastnoručně vytisknout černobílou pohlednici s vyobrazením Kutné Hory z roku 1836. Kdysi se daly běžně koupit. Takže jsem se do toho také pustila. Dostala jsem bílou kartičku s červeným pruhem. Do označeného rámečku na kovové desce jsem ji položila, a buď mohla šlapat, nebo točit kolem. Společnými silami s dcerou jsme stroj zprovoznily. Po chvíli začal stroj pracovat – válečky namočenými v černé tiskařské barvě se potřela kovová deska a druhá s bílou kartičkou se k ní blížila, otiskla se a opět se oddělily. Na bílé kartičce byl krásný černý obrys. Na dalším stroji jsem si natiskla stříbrnou pečeť, tedy zatím jen stříbrný tvar pečeti. A na třetím stroji se do stříbrného tvaru vytlačil text na pečeti. Povedlo se, pohlednice se mi líbí. Nyní chvíli počkat, až barva zaschne. A pokud byste tento svůj výtvor chtěli hned někomu poslat, tak stačí na druhou stranu napsat text a adresu, orazítkovat červeným pamětním razítkem a vhodit do poštovní schránky. Ta ale není nějaká obyčejná. Je to replika poštovní schránky Republiky Československé z roku 1918. Po uzavření muzea průvodkyně schránku vybere a pohledy odnese na poštu.

Poté, co jsem muzeum opustila, tak jsem chvíli zůstala stát, abych si uvědomila, že jsem opět v moderním 21. století. Vyprávění průvodkyně bylo tak poutavé, že jsem se opravdu přenesla úplně jinam. A tak tam stojím před vchodem do muzea s fotoaparátem v ruce a uvědomuji si, že jsem uvnitř vyfotila jen pár fotek. Do té doby prostě fotoaparát nepatří, tak jsem úplně zapomněla, že ho držím v ruce. Byl to opravdu silný zážitek.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10