Návštěva kina po letech

Nedávno mě kamarád pozval do kina. Pozval mě na pohádku, a to nově natočenou Zdeňkem Troškou - Čertoviny. Ač jsem se trochu ošívala, že na pohádku do kina nechci, kamarád ji chtěl vidět, a tak jsme šli.

Po letech, co jsem nebyla v kině, mě zaujala dvousedadla pro obézní diváky. Ta za mého dětství a útlého mládí neexistovala. Divák se buď vešel do normálního sedadla, nebo měl prostě smůlu. Mohl si zaběhat, zajít na bazén a do kina se vrátit, až se do sedadla vměstná. Nyní se ale nemusí obávat, že mu bude kino zapovězeno.

Diváci, mezi nimi převaha dětí, se usadili. Hned v úvodu mě zaujal muž s batohem. S batohem jsem do kina nikdy nešla. Ač jsme všichni měli velmi výhodná místa uprostřed řad sedadel, protože kino nebylo naplněno ani z poloviny, muž s batohem seděl mimo nás. Na kraji jedné z řad se uvelebil a ihned, jak zhaslo světlo, začal z batohu, který si umístil na klín, tahat různé dobroty.

Nešlo ovšem o bonbóny, popcorn apod., muž vytáhl grilované kuře! Ke kuřeti měl kelímek s bramborovým salátem. Přiznám se, že mě zaujal možná víc, než děj na plátně. Po očku jsem se dívala, jak si utírá mastnou pusu a lije do sebe tekutinu z umělohmotné lahve. Netušila jsem, o co jde, možná o čaj? Po kuřeti přišla na řadu tlačenka. Nejen, že k tlačence nesměla chybět cibule a další zelenina, muž měl s sebou i prkénko, na kterém si zeleninu krájel. Nevěřícně jsem kroutila hlavou. Muž si toho možná všiml, a zamával na mě. Otočila jsem se zpět čelem k plátnu. Když se ale Hanička, hlavní hrdinka pohádkového příběhu, procházela po lese, opět jsem se pohledem vrátila k muži s batohem. Plastovou lahev vystřídala jiná. Ten musel mít žízeň! Pak jsem si všimla, že na řadě už není tlačenka. Vystřídalo ji uzené koleno. Muž byl syt, a už jen pil. Ukázalo se, že batoh ukrýval celkem pět plastových lahví.

To už pohádka končila s dobrým koncem a my diváci jsme se chystali k odchodu. I muž s batohem se zvedl. Došel do chodbičky mimo sedadla, a tam se skácel. Na dálku čpěl alkoholem. Už jsem chápala, co s takovou chutí pije z umělohmotných lahví. Malé děti včetně dospělých muže ležícího napříč chodbičkou museli přeskakovat, nebo těžce obcházet. Pro malé dětičky to byl hororový zážitek, o čemž svědčí, že se jedna malá holčička hystericky rozplakala. Ani čerti na plátně kina ji nedonutili uronit slzičku, ale s prominutím „ožralý“ divák, který do kina očividně přišel, aby si v teple snědl horu jídla, které by normálnímu jedinci vydrželo na týden, a zapil ho litry tvrdého alkoholu, holčičku vyděsil.

My střízliví jsme opustili sál. Zůstal tam ležet jen onen opilec. Se zájmem jsem sledovala četu uklízeček, které vyzbrojeny košťátky a lopatkami, vkráčely do sálu. Byla jsem zvědavá, jak si poradí s alkoholem zmoženým divákem. Toho jen tak žádné koště nevymete.

… No a pak jděte na pohádku!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10