Návykové pití sladkých tekutin aneb na pití je voda, ne cukřenka

Pitná voda z vodovodu je ideálním a nejlépe dostupným zdrojem tekutin a má blahodárné účinky na lidský organismus. Napomáhá regulovat tělesnou teplotu, rozvádět živiny prostřednictvím krve do všech potřebných částí těla, zbavovat se škodlivých látek a stabilizovat střevní mikrofloru. Dále má pozitivní vliv na správnou činnost ledvin a pomáhá utvářet zdravou pleť. A v neposlední řadě dostatečná hydratace celkově přispívá k fyzické a psychické rovnováze těla. I navzdory zjevným výhodám, které dostatečný pitný režim přináší, zůstává jeho dodržování stálým problémem jak u dospělých, tak u dětí.

MUDr. Zlatko Marinov, přední dětský obezitolog, popisuje problémy spojené s pitným režimem u dětí: „Při průzkumech stravovacích zvyklostí u dětí je opakovaně zjišťován nedostatečný pitný režim. Je proto velmi potřebné příjem vhodných tekutin u dětí a dospívajících podporovat. Denní potřeba tekutin u dětí a dospívajících se s věkem mění. Příjem tekutin je třeba rozložit do celého dne.“

Věková kategorie 4 – 8 let by měla denně přijmout více než 1,5 l tekutin, ve věku 9 – 13 let okolo 2 l tekutin denně. Od 14 let věku jsou děti z hlediska potřeby tekutin považovány za dospělé a potřebují dle tělesné hmotnosti cca 2,45 – 2,8 litru tekutin denně. Uvedené množství tekutin ale zahrnuje i tekutiny obsažené v potravinách.

Pokud máte rádi vodu ochucenou, mějte na paměti, že kalorický výdej je stejně důležitý jako kalorický příjem. Chcete-li tedy pít ochucenou vodu, musíte započítat vypitý oslazený nápoj kaloricky mezi přijaté potraviny. 

Běžná obezita – zdravotní výzva 21. století

V České republice v současnosti 50% dospělých obyvatel bojuje s nadváhou a 20 % je obézních. Ve srovnání s tím by se mohlo zdát 25 % dětí s nadváhou a 16 % obézní dětské populace jako podružný problém. Varovný je však vzestup nárůstu dětské obezity a zejména její extrémní formy. V současné době je v ČR 156 tisíc dětí s obezitou a 34 tisíc dětí s extrémní obezitou. V České republice se za čtvrtstoletí zpětinásobil počet obézních dětí a současný životní styl je více než alarmující.

Přenos obezity z dětství do dospělosti je jednoznačně prokázaný a z 80% dětí s nadváhou vyroste obézní dospělý. Období zdánlivě uspokojivého životního stylu rané dospělosti, v které jsou plně funkční všechny metabolické pochody, které jsou sto vyrovnat závažné chyby v životním stylu i vzhledem k reprodukční atraktivnosti, přechází v selhávání v následujících životních obdobích. Zdánlivě uspokojivé zjištění stagnace výskytu nadváhy a obezity v naší populaci zastiňuje fakt, že více než polovina naší populace je ohrožena rozvojem kardiometabolického rizika. Přesto, že jsme nejspíš dosáhli v ČR neuspokojivě vyváženého stavu v rámci celé populace, neodráží tato data fakt, že ti co jsou obézní, jsou stále více závažněji obézní.
 
V současnosti se prevence vzniku běžné obezity jeví jako jediná účelná „ léčba“ obezity. V plné míře totiž platí, že o co obtížnější je léčba obezity, o to jednodušší je prevence jejího vzniku. I když se jeví komplexní problematika nejen dětské obezity na první pohled jako velmi složitá, ve skutečnosti je možné stanovit jednoduchá a účelná preventivní pravidla. Za svůj životní styl a životní styl svých dětí sice odpovídá v první řadě rodič a sám jedinec, ale boj proti obezitě nemůže být jen bojem jednotlivců. Zabránění obezity v dospělosti snižuje výskyt cukrovky II. typu o 2/3.

Agresivním ovlivněním všech rizikových faktorů dokážeme předejít více než 80 % srdečně-cévních příhod. Pouze respektování racionálních zásad životního stylu rozhoduje o tom, jestli se dítě a následně dospělý jedinec setká za svůj život s problémem obezity. Nicméně je holým faktem, že prakticky na žádné společenské úrovni se stále nedaří v současnosti ke konkrétnímu klientovi donést banální rovnici: energetický příjem = energetický výdej.  
Na prvním místě si musíme všichni uvědomit, že právě zdánlivě jednoduché změny a režimová opatření dokážou zastavit nebo přibrzdit negativní trend nárůstu počtu dětí s obezitou.
V dětské obezitologii platí pravidlo: 1 ušetřená koruna ve stravě na začátku = 10 korun zakoupené tukové tkáně následně rodinou = 100 korun vydaných na léčbu obezity ve zdravotnictví  = 1 000 korun celospolečenských nákladů spojených s následky obezity.  

Návykové pití sladkých tekutin

Již přechodem na bezmléčnou stravu se může rozvíjet u batolat závislost na sladké tekutiny. Ke konci kojeneckého věku vzniká tlak zbytečně rychle nahrazovat mléko, které v tomto období plní i úlohu tekutin, jinou tekutinou. Fyziologickou potřebu však mnohdy nezvládne přemoci jiná nežli přeslazená tekutina. Dítě ztrácí vazbu na uhašení žízně pramenitou vodou. Předčasné odstavení od mléka je neracionální a nežádoucí. Z chutí si batole vybírá především sladké. Proto je v pitném režimu potřebné důrazně nabízet pramenitou pitnou vodu, neslazené ovocné či dětské bylinné směsi a mléko, aby si dítě nezvyklo na sladké pití.
V předškolním věku i ty maminky, které v kojeneckém věku zařazovaly pouze čistou neochucenou vodu, začínají po 2. roce věku zařazovat do pitného režimu dítěte slazené tekutiny, a to mnohdy výhradně a bohužel se tak děje i v předškolních zařízeních. Je někdy pro maminky až nadlidské úsilí přesvědčit dítě, že voda je pro ně v každém případě nejlepší, anebo že se nekoupí sladké barevné pitíčko s dětskými motivy, ale pití bez obrázků, z dětského pohledu mnohdy fádní a ještě k tomu bezbarevné.

Pro zdraví dítěte bez ohledu na jeho hmotnost je ale důležité udržet nesladkou chuťovou stopu v nápojích, jakými jsou stolní vody, ovocné a bylinkové čaje a jen výjimečně ředěné kvalitní džusy anebo tzv. fresh džusy, které je ale nutné započítat do energetického příjmu dítěte jako pokrm, ne jako tekutinu.

Samozřejmostí u předškoláka jsou denně neslazené mléčné nápoje. Ve slazených nápojích dítě přijímá tzv. „prázdnou energii“, čímž hlavně u dětí se sklonem k obezitě může dojít k nastartování samotného problému. Když si dítě zvykne na nesladkou chuťovou stopu, jiné nápoje ani nevyžaduje. To, co se dítě naučí v předškolním věku, kromě jiného i ve smyslu chuťového výběru a návyků, si s sebou ponese i do dospělosti. Je důležité i ve škole zdůraznit pitný režim, ve kterém zásadně preferujeme neslazené tekutiny - ideálně pramenitou vodu.

Současná výživová doporučení přímo nevylučují žádné potraviny a tekutiny, ale zdůrazňují konkrétní pravidla. Pokud si chceme dopřát pochutiny s vysokým energetickým obsahem, máme si pro ně dojít - vydat odpovídající energetický výdej. Sportovní utkání a k němu energetický nápoj. Chuťové nápoje pro děti jsou především nápoje společenské, u kterých se povídá. I děti mohou kolu i džus, ale jen jako alternativu ke sklence vína nebo poháru piva u rodiče, se kterým si povídají. Rodiče doma nevypijí celou láhev alkoholického nápoje - taktéž děti nevypijí celou láhev koly.

Na pití je voda, ne cukřenka

Při průzkumech stravovacích zvyklostí u dětí je opakovaně zjišťován nedostatečný pitný režim. Vzhledem k tomu je velmi potřebné příjem vhodných tekutin u dětí a dospívajících podporovat.
 

Nápoje a tekutiny:

1. Pitná voda z vodovodu - neperlivá či perlivá - je ideálním a nejlépe dostupným zdrojem tekutin.
2. Slabě mineralizované minerální vody (neochucené) jsou vhodnými nápoji.
3. Středně mineralizované minerální vody (neochucené) nejsou vhodné jako výlučný zdroj tekutin, pouze ke „střídání“ a dospělý člověk by měl vypít max. 500 ml denně, dítě ještě méně. Výjimkou jsou děti a dospívající s výraznou pohybovou aktivitou, kteří ztrácejí pocením i vyšší množství solí, a potřebují je tedy častěji doplňovat.
4. Ochucené minerální vody, které jsou slazeny náhradními sladidly do pitného režimu nejen dětí nepatří. Příležitostně se povoluje 500 - 750 ml za den.
5. Slazené nealkoholické nápoje. U nich je každá informace, která se netýká příjmu vody v pitném režimu, mystifikací a klamavým tvrzením. Energie, bílkoviny, cukry, vitamíny, vláknina, minerály – nic z těchto živin není určené k pitnému režimu, ale k jídlu. Ani ovoce a zelenina se u zdravého člověka včetně dítěte nepije, ale jí. Nealkoholické nápoje v současné době tvoří hlavní zdroj přidaných volných cukrů v denním energetickém příjmu.

Jaká je v České republice situace ?

S nárůstem nadváhy se u dospívajících  souběžně zvyšuje i spotřeba slazených nápojů. Při vzájemném působení těchto dvou proměnných se zapojuje působení vysokého glykemického indexu slazených nápojů s efektem zvýšené postprandiální glykémie a zvýšené inzulinové rezistence. Slazené nápoje se tak podílí na snížení pocitu sytosti a následně mohou vést k přejídání.  Neslazené nápoje pocit sytosti neovlivňují a svým objemem spíše brání pocitu hladu. Tím umožňují větší flexibilitu v množství a četnosti porcí. Odstranění nebo výrazné snížení spotřeby slazených nápojů může vést ke snížení kalorického příjmu, zvýšení pocitu sytosti, snížení inzulinové rezistence a může napomoci k redukci hmotnosti.
Spotřeba nealkoholických nápojů se za posledních 20 let zvýšila o 300 % a 85 % dětí ve škole konzumuje alespoň jeden nealkoholický sladký nápoj denně. Riziko dětské nadváhy se zvyšuje s každou přidanou sklenicí přislazovaného nápoje nad obvyklou denní potřebu 1,6 krát (tj. o 60%).
Omezení  příjmu slazených nápojů patří mezi základní čtyři pilíře prevence nadváhy vedle raného kojení, omezení času stráveného před obrazovkou a navýšení pohybové aktivity, které jsou deklarovány globálními autoritami od úrovně OSN, WHO a Evropské unie, včetně autorit odborných společností v rámci všech doporučených postupů.

V kontrastu s tím stojí podklady založené na ověřených důkazech. Otázkou zůstává, zda mají v prevenci snížení výskytu obezity přednost celoplošné změny stravovacích návyků (jako je omezení spotřeby slazených nápojů) před individuální krátkodobou redukcí hmotnosti při jejím nárůstu (jakmile se u jednotlivce rozvine obezita, je obtížné zhubnout a redukci udržet).  Přestože jsou důkazy o vlivu slazených nápojů na zdravotní stav významné, nejsou prozatím jednoznačně prokazatelné a nelze vzhledem k tomu legitimně prosazovat  v rámci veřejného zdraví legislativní změny. Vzhledem k tomu zůstává rozhodnutí v plné míře na každém z nás.