Nechci slevu zadarmo

Málo platné, jíst se prostě musí. A tím pádem se musí také nakupovat (v tomto případě tedy myslím potraviny). Ať bereme jídlo jako nutnost nebo jako radost, ať žijeme ve městě nebo na vesnici, máme tituly před jménem i za ním nebo jsme stěží dokončili povinnou školní docházku, ať musíme počítat každou korunu nebo díky stavu financí na svých kontech můžeme mít pocit doživotního zabezpečení... Jedno máme společné: v delších či kratších intervalech vyrážíme na nákupy.

Nevím, jak to máte vy. Já mám celkem přehled o našem malém rodinném potravinovém hospodářství. Lednice i spíž mají u nás doma běžné rozměry, takže mi nedělá problém zjistit, která potravina už došla nebo je její množství kritické a tudíž patří na seznam „koupit“. Ale znáte to, jsou tu také letáky, kterými pravidelně přetéká schránka. Člověku nedá, aby se nepodíval. Musíme přece mít přehled co je momentálně v akci - a pár ušetřených korun se vždycky hodí! Hele, zrovna mají ve slevě máslo, to jsem stejně potřebovala tak jako tak. No a cukr, ten se taky už může koupit - sice ještě máme, ale stejně by brzy došel... Jé, zrovna jsou v akci nanuky, tak to si uděláme radost! A tak se na seznam „koupit“ přesune ještě několik vybraných položek. Já jako městský člověk mám dokonce na výběr hned z několika super a hyper marketů, ale už jsme si zvykli pravidelně nakupovat jen ve dvou, maximálně třech - tím nemyslím najednou :-). Většinou se rozhodujeme podle toho, co je zrovna potřeba koupit. Určitě to znáte: někde je kvalitnější zelenina, jinde maso, někde větší výběr toho či onoho, popřípadě hraje roli ještě další kritérium. No a k tomu jsou tu ty akce... Když už je seznam hotový a volba prodejce jasná, vyrážíme.

nechci slevu zadarmo Mělo by to být jednoduché: nakoupit, zaplatit a hurá domů. Poslední dobou mám ale stále silnější (a bohužel i opodstatněnější) pocit, že to až tak jednoduché není. Vše se totiž až podezřele často odehrává podle scénáře „nakoupit, zaplatit, reklamovat a pak otrávení domů“... Už si začínám myslet, že to snad nemůže být náhoda! Naučila jsem se neopouštět prodejnu dřív, než po kontrole účtenky. Bohužel v těchto dnech prakticky při každém nákupu zjišťuji, že cena - v lepším případě pouze jednoho zboží - neodpovídá ceně uvedené na regále nebo v letáku. A tak se rovnou od pokladny vydávám na informace a podstupuji nekonečné martyrium dohadování, vysvětlování, dokazování, ověřování. Cenu zboží na účtence je nutné porovnat přímo s cenou zboží uvedenou na regále v prodejně nebo v letáku. Paní na informacích otráveně telefonuje a pak odbíhá. Po několika minutách (někdy je jich opravdu dost) se dozvídám, že jim asi na počítači spadly ceny. Zajímavé, že „padají“ vždycky nahoru. Omluvy se nedočkám nikdy. Odcházím vyčerpaná s hrstí drobných a těším se na další nákup...

Pro příklad: včera jsem u pokladny kupovala synovi sladkost. K mé volbě přispělo i to, že jeho oblíbená čokoládová tyčinka byla zrovna v akci. Samozřejmě jsem posléze zjistila, že na účtence je cena původní, tedy před slevou. Rozdíl činil jen tři koruny a kvůli nim jsem zrovna neměla náladu ztrácet čas, mávla jsem nad tím rukou. Ovšem předevčírem nám v tom samém obchodě byla namarkována cena o 12 Kč vyšší (zapomněli si dát do počítače jedno akční zboží). A ještě den předtím: manžel vidí jeho oblíbenou značku vody, z původních 27,90 Kč se zrovna prodává za 16.90 Kč. Bere si jen jednu, kterou chce pít ještě cestou domů. Jak se brzy ukazuje u pokladny, opět jim nějaký šotek v počítači ponechal původní cenu. Když si vezmu, kolik lidí si nejen ten den koupilo třeba celý balík... Tři dny v jednom a tom samém supermarketu - je to náhoda? A v jiném obchodě: bylo horko a dostali jsme chuť na nanukáč. K naší radosti měli zrovna naši oblíbenou značku za poloviční cenu, takže jsme vzali rovnou dva kousky, každý s jinou příchutí. U jednoho jaksi opět pozapomněli tu cenu změnit v počítači, takže jsme pokladní zaplatili navíc 65 Kč... Včera jsem si udělala malou rekapitulaci: čtyři dny nákupů, čtyřikrát ošizení. Bratru téměř sto korun, o které bych byla lehčí.

Spočítejte si, jakou částku dostanou obchodníci zdarma (ne za zboží), pokud si nezkontrolujete účtenku a nebudete se domáhat vrácení peněz. O jakou částku přijdete při svých nákupech vy. Měsíčně už to není žádná zanedbatelná částka. Proč se už nemůžu ubránit myšlence, že to snad není náhoda, ale záměr? Že by byly malé tržby a obchodním řetězcům se hodilo něco na přilepšenou? Zákazník to přece nemusí vůbec poznat. A těch pár lidí, co se ozve? To přežijeme, pořád na tom vyděláme! Hlavně slevy do letáků, ať přitáhneme více zákazníků. Jen by se nad sebou asi měli zamyslet a nechat nás v klidu pracovat. No považte, oni by snad chtěli slevy zadarmo?!

Máte jiné zkušenosti? Tak nevím. Asi dělám něco špatně?

Uuznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete