Kdo mne zná, ví velice dobře, jaký mám vztah k pavoukům. Několika slovy - nesnáším je, mám k nim odpor a strach z nich, prostě fóbii. A teď si představte moji situaci... Do práce na noční jsem dorazila s bolestí zubu, takže prostě s tím, že to buď zvládnu s práškem a nebo se holt vypravím zpět k domovu. Bohužel jsem to nezvládla...

Bolest se i přes tabletku ozývala čím dál silněji, tak jsem se domluvila s mistrovou, zavolala jsem manželovi, aby pro mne přijel a vyrazila k domovu. Vzala jsem si další prášek s tím, že pokud bolest ustoupí, půjdu si lehnout. Tomu se však nestalo. Cítila jsem, jak se mi nalévá dáseň kolem zubu, prostě váček, zároveň jsem však velice dobře věděla, že jakmile mé tělo tuto nepříjemnou situaci zvládne, bude svým způsobem po bolesti a že budu do rána vypadat jako křeček, nebo že váček praskne a bude klid, protože se s tímto problémem potýkám poměrně často.

Trpěla jsem po příjezdu domů asi dvě a půl hodiny, ale zvítězila jsem. Konečně si mohu jít v klidu lehnout, říkám si... To jsem se však spletla! Odebrala jsem se ještě na toaletu, ale aniž bych ji použila, spatřila jsem na dlaždičkách, asi tak deset centimetrů od podlahy pavouka, který měl v průměru asi tak čtyři centimetry. Pokoutník jak vyšitej! Ta hrůza! Na našich bílých dlaždičkách takováhle černá potvora! Všude ticho jak v kostele, celý barák spal a já chtěla křičet, ječet, řvát! Tím bych si ale nepomohla. Takže co?! No jasně, říkám si a jdu pro sprej proti hmyzu. Jenže, to bych to nebyla já..., že..., měla jsem jen proti komárům a mouchám! Nu, což, říkám si. Chemie je chemie a jed je zase jenom jed. Vzala jsem ten hmyzovrah a postříkala jím toho návštěvníka se slovy - nediv se, nájem neplatíš, tak tu nemáš co dělat! Tu hrůzu, která pro mne nastala, si neumí představit nikdo, kdo arachnofobií netrpí. Pavouk se rozběhal neskutečně rychle, ten hmyzovrah jej nejspíš akorát podráždil! I když jsem stačila zavřít dveře od toalety, běhal tam jak bláznivý a sotva jsem pootevřela, byl v předsíni. Dokonce se mi podařilo rychle odemknout a otevřít dveře na chodbu. Pavouk vběhl za práh a zase se vrátil! Tohle se opakovalo dvakrát. Nakonec byl nezvaný host opět na toaletě, tentokrát však zůstal na podlaze. Já už byla bezradná. Zbytek spreje na mouchy téměř žádný, můj infarktový stav přetrvával.

Ochránci přírody ať prominou, ale opravdu jsem nevěděla, co mám dělat. Vběhla jsem do kuchyně a do ruky mi přišla nejmenovaná chemikálie s účinkem proti plísni! Nevím, jak jsou pavouci odolní, ale dostalo se mi názoru, že hodně, jelikož po použití této žíraviny byl pavouk stále naživu, i když ne tak akční. Na toaletu se mi chtělo čím dál více, tak jsem se nakonec odhodlala a z patřičné vzdálenosti sledovala pavouka. Nehýbal se! Šla jsem tedy do kuchyně a nabrala jsem si vrstvu jednorázových utěrek, abych mohla tu potvoru vzít a vhodit do WC. Uf, ale sotva jsem se s utěrkami v ruce k pavoukovi přiblížila, začal hýbat nohama. Tak něco ohavného, fuj... ! Nakonec jsem se odvážila a s pomocí utěrek pavouka utopila v toaletě. No, utopila..., ani tím si nejsem jistá.

 Nevěřím, že na světě existuje nějaký nebojsa, každý máme toho svého strašáka, někdo jen jednoho, někdo jich má vícero. Já jsem na tom s pavouky asi tak, jako podnikatel a s finančním úřadem... :-)))

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10