Nejdříve nasaďme masku sobě, pak až dětem

Kdo z Vás cestuje letadlem, tak tuto větu důvěrně zná. A taky jste nechápavě kroutili hlavou, když jste ji poprvé slyšeli? Každý rodič přece chce nejdříve zachránit své dítě, že? To je jasné! Ale když se nad tím zamyslíte, dává to stoprocentní smysl. A nejen v letadle. Funguje to tak ve všech oblastech.

Aby dítě bylo zdravé, spokojené a šťastné, musíme být takoví my – rodiče.
Nejčastější výmluva spousty rodičů zní: „Teď nemůžu, teď mám malé děti.“ Většina rodičů bude pracovat na sobě, dělat to, co je baví, cestovat, atd. (můžete si dosadit cokoliv),… AŽ DĚTI BUDOU VELKÉ!!! A až jsou děti už velké, pak zase pro změnu onemocní třeba rodiče a je třeba se o ně starat, tak pak je třeba počkat AŽ do důchodu (kde se zase vyskytne něco jiného).

Ale jelikož děti těchto rodičů celé dětství slyšeli: „Budu si dělat to, co chci, až mé děti dospějí.“ Co myslíte, že uslyší jejich děti???

Ne nadarmo se říká: „Nejhorší máma = frustrovaná máma.“ Děti více než kdokoliv jiný nasávají atmosféru rodiny a vidí a cítí i to, co my si myslíme, že před nimi dobře skrýváme.

Jaký vzor předávám svým dětem, jestliže chodím do práce, která mne nebaví, nebo naopak jenom přežívám, dělám kariéru a honím se za penězi a celé mé dny jsou jenom o tom? Co když pořád říkám, že nemám čas na to, abych dělala to, co mě těší a naplňuje a že nejsem šťastná?

Tyto děti to budou mít v dospělosti s největší pravděpodobní naprosto stejně.
Když budou rodiče na sobě více pracovat, zlepšovat se a růst, pomáhají tím svým dětem. Vezmu jako příklad třeba vzdělávání. Spousta rodičů řekne, že nemůže jet na víkendový kurz, protože mají děti. Je to ale přesně naopak. Oni si nemohou dovolit tam nejet a nepracovat na sobě. Protože pokud to neudělají, budou to přenášet na své děti.
Skvělá zpráva je, že existuje jen jeden vzorec, který funguje a je geniálně jednoduchý. Jak chci, aby se chovalo moje dítě, tak se musím chovat já. Chci, aby bylo mé dítě šťastné? Musím být šťastná já! To je všechno!

Opouštím tu představu, že aby dítě bylo šťastné a spokojené, tak já jako rodič musím podřídit všechno dítěti. Nefunguje to. To, co dítě chce a potřebuje, je, abychom byli šťastní my. Jak říkal teď Jarda Dušek, jak chcete mít šťastné dítě, když je většina z Vás nešťastných? Nejdříve mu musíte ukázat, jaké to vůbec je! A pod to bych se mohla podepsat.