Nemoc místo dovolené

V zimě jsem se léčila se zánětem žaludku a dvanáctníku a na jaře jsem opět nastoupila do zaměstnání. Po dlouhé době nemoci pro mne hned začala být cesta do zaměstnání těžká, protože jsem musela překonávat dvoje dlouhé schody. I záda ze sezení mne začala pobolívat. Po měsíci se ale namožené svaly zklidnily a cítila jsem se dobře.      

V červenci jsem měla mít týden dovolenou, ale nakonec jsem ji já a ani moje kolegyně nedostala z důvodu začínající rekonstrukce prodejny, kde pracuji. Nařídili nám celozávodní dovolenou na dva týdny v srpnu.      

Vedra, která začala již v červnu, ale nepolevovala a já se začala cítit horkem unavená a častěji jsem měla horší náladu a z práce jsem přicházela stále více unavená, i když ta vlastní práce byla stále stejně náročná. Ani občasné návštěvy koupaliště mi mnoho sil navíc nepřidávaly. K tomu prázdniny a dcera doma a každodenní vaření oběda, nákupy, příprava večeře, hrát si s dcerou atd. mne začalo vyčerpávat a stresovat. Cítila jsem potřebu si od všeho odpočinout a těšila jsem se na dovolenou. A za pár dní jsem ráno měla průjem. A další den zvýšenou teplotu a křeče v břiše a už jsem nemohla jít do práce. Čtyři dny před dovolenou. A další den jsem se probudila s velkou bolestí celého těla, že jsem se skoro nemohla pohnout. Ale na toaletu jsem musela a uvařit nějaký malý oběd dceři také. Odpoledne se to zklidnilo, bolest odezněla, ale zůstala obrovská únava. A léky mi nepomáhaly.

A následující den, byl to pátek, jsem jela k praktické doktorce pro neschopenku. Po cestě mne začaly svědit dlaně a prsty na rukou a když jsem se poškrábala, to místo mi oteklo. Doktorce jsem převyprávěla, co jsem zažila, ukázala jí svědící oteklá místa, leč ona pouze suše konstatovala, že na střevní chřipku si musím koupit léky v lékárně sama a že mám přijít v pondělí na kontrolu. Žádnou žádanku do laboratoře na odběry mi nedala. Což měla správně okamžitě udělat, protože jaký virus mne postihl, nemůže vědět. Dovezla jsem neschopenku do práce a jela si lehnout a starat se o dceru.     

 V sobotu ráno jsem se probudila s vyrážkou po celém těle. Vypadala jako kopřivka a nebo stovky štípanců od komárů. A velmi svědila. Bylo mi těžko. Odpoledne už jsem začala uvažovat o tom, že si zavolám sanitku, ale nakonec jsem se rozhodla, že to v případě nutnosti nechám až na ráno. Spala jsem dobře a zřejmě hlubokým spánkem. Když jsem se vzbudila, tlouklo mi srdce obrovskou rychlostí a při dýchání mne bolelo na hrudi i v zádech. Byla jsem ale naprosto klidná. Do koupelny, převléknout, nasnídat, sepsat pro záchranáře seznam léků, které pravidelně užívám, připravit do tašky věci pro pobyt v nemocnici. Pak jsem zavolala 155. Dcera ještě spala. Vzbudila se, když jsem čekala na sanitku. Vysvětlila jsem jí, co a jak a sanitka přijela za deset minut.       

V nemocnici mne vyšetřili, stabilizovali a konstatovali nedostatek draslíku vzniklý velkým odvodňováním při průjmu. Dostala jsem infusi a druhý den ráno už jsem měla všechny sledované hodnoty normální. Cítila jsem se ale unavená a občas mne zabolelo v zádech. Propustili mne a dále jsem se měla dostavit na infekční oddělení pro výsledky odběrů. Tam jsem se pak dozvěděla, že mám jakýsi adenovirus, který se vyskytuje v pracovních kolektivech. Takže jsem se nakazila v práci. Léky na adenovirus neexistují a tudíž si tělo musí časem pomoci samo.       

Mezitím jsem zkusila použít ještě jiný v nemocnici mně doporučený lék na průjem a ten zabral. Za dva dny jsem se cítila uzdravená, leč slabá. Čtyři dny jsem měla klid, ale pak se znovu objevila vyrážka i průjem, i když v menší míře. A znovu jsem začala užívat lék. Horší ovšem bylo, že srdce mi zůstalo slabé. Nemohla jsem ležet na levém boku, s velkou námahou jsem překonávala schody - musela jsem se přitahovat za zábradlí, při rychlejší chůzi jsem se hned zadýchala a při nějaké větší psychické námaze mne rozbolela levá ruka a nebo oblast kolem srdce. Musela jsem do péče kardiologie.      

Ovšem to bylo poněkud složitější. Nejdříve jsem narazila na to, že měl doktor dovolenou. Nicméně sestry byly přítomny a daly mi na tělo na 24 hodin měřící přístroje na TK a EKG a musela jsem zapisovat své činnosti a obtíže. Pak mne ale pozvaly pro výsledky až za 10 dní. Domnívala jsem se, že mi pak v tom termínu udělají rovnou ECHO, abych věděla, v jakém stavu mé srdce je. Leč, ouha. Jednala se mnou pouze sestra, která mi předala zprávu od lékaře s doporučením, že nemám pít slané minerálky a mám provozovat kondiční sport. Výsměch. S mými potížemi se doktor vůbec nezabýval. A sestra prohlásila, že na ECHO mne může objednat až za 6 týdnů. Námitky nic nepomohly a tak jsem přijala termín a odkráčela. Ale velice mne to rozrušilo a cestou domů jsem se rozhodla, že si zajedu na vyšetření do nemocnice.      

V nemocnici mi pak udělali různá vyšetření, musela jsem tam zůstat přes noc a výsledek byl, že všechny hodnoty jsou v podstatě normální, jen tlak a tep jsou vyšší. Takže moje potíže pramení z únavy a přetížení srdce, které stále bojuje s nemocemi a je samozřejmě dost zatěžováno stresem z nelehké výchovy dítěte. Dostala jsem recept, doporučení navštívit psychiatrii a šla domů.  

Večer se mi po těle rozsypala velká vyrážka. Byla jsem oslabená pobytem v nemocnici a tak se střevní chřipka zase ozvala. Zneklidnělo mne to a začala jsem přemýšlet, jak se toho viru zbavit a proč už to moje tělo nedokázalo dříve. Byl to už šestý týden od prvních projevů. A došla jsem k názoru, že zřejmě nemám dostatečně silný imunitní systém a je třeba ho něčím posílit. Vitamín C jsem užívala pravidelně a zkusila jsem i lék pro prevenci chřipky a nic. Tak jsem další den zavolala na imunologii a objednala se na vyšetření. Termín jsem dostala za dva týdny. Alespoň tady jeden kratší termín. I když nejraději bych šla za dva dny.      

A zhruba každý třetí den se mi po těle znovu a znovu rozsypávala ta svědivá vyrážka. Až konečně přišel termín návštěvy imunologie. Paní doktorka mne poslala na odběr krve a předepsala prozatím lék na kopřivku a projevy senné rýmy. O výsledky odběru si mám zavolat za týden a pak rozhodne, co dál.      

A mezitím začal nový školní rok a přišly stresy, protože dcera za týden onemocněla. Střevní potíže a k tomu ještě rýma a kašel. A do toho se ještě začala bát chodit do školy kvůli zlobivým klukům, kteří jí začali, znovu jako v minulém školním roce, vyvádět naschvály. Celou věc jsem řešila s třídní učitelkou, která hned zakročila a vysvětlila dětem, co je to šikana a pohrozila jim. Takže později už měla dcera ve třídě o přestávkách klid.      

No a já jsem si po týdnu volala pro výsledky odběru. Sestra řekla, že je to skoro v pořádku a objednala mne na kontrolu. Na té jsem se dověděla, že stav na další léky není, ale proti únavě potřebuji injekce B 12. To už se mi vyrážka dělat přestala a lék jsem měla dobrat do měsíce. Takže jsem chodila jednou týdně na injekce a nabírala sílu. Mezitím už jsem neschopenku ukončila a šla na dovolenou. Byl listopad.      
A to je celý příběh. Místo letní dovolené jsem měla dovolenou podzimní.