Není vejce jako vejce

Chováme už roky berany a slepice. Zkoušeli jsme chovat také krůty, králíky a další zvířectvo, dokonce jsme měli několik let u domu také pašíka. Jednoho dne někdo přišel s tím, že budeme chovat křepelky.

„Křepelky? Ty ale létají, nemůžeme je pustit na dvůr jako slepice,“ řekl můj muž.

„Máme přece dostatek místa uvnitř, po prasátku. Tam budou mít klid na snášení vajíček. Bude se jim tam líbit,“ odpověděla jsem, a dětem se nápad také zalíbil.

Jak ale začít? Nejdřív jsme chtěli koupit rovnou malé křepelky. Protože jsme si ale nedávno koupili elektrickou líheň, původně pro slepice, rozhodli jsme se, že koupíme několik vajíček a rovnou si vypěstujeme křepelčí miminka.

„Mami, u nás ve škole je jedna holka a její rodiče chovají křepelky. Zkusím se zeptat, jestli by nám pár vajíček neprodala,“ nabídla se dcera ochotně. „Byla jsem jednou u nich, křepelky jsou roztomilé.“

„Dobře, zkus to,“ řekla jsem, přesto jsem ale dál pročítala inzeráty a hledala chovatele v okolí našeho bydliště. Manžel vypadal, jako by se ho to netýkalo.

Nakonec jsem měla vytipované dva chovatele, s kterými jsem se domluvila na koupi vajec. Nikomu jsem nic neřekla, jen jsem doma oznámila, že se po práci ještě zdržím ve městě.

Objela jsem oba chovatele a přivezla od každého patnáct vajec. Když to manžel viděl, řekl jen:

„A já mám v práci domluveno, že mi kolega přiveze dvacet vajec.“

„Tak budeme mít padesát vajíček. To přece není takový problém? Někteří ptáčci se nevylíhnou, jiní třeba nepřežijí. Jsou malí, i kdybychom měli padesát křepelek, bude víc vajíček, vždyť to skoro nic nežere.“

Dala jsem vajíčka do líhně. Označila jsem je barevně, abych věděla, který z chovatelů mi prodal lepší vajíčka. Když bylo vše hotovo, uloženo a já se chystala k opožděnému obědu, přiběhla dcera ze školy.

„Rychle, zapněte líheň, nesu vajíčka!“ volala už od vrátek. V ruce držela zimní čepici.

„Vajíčka musí být v teple,“ objasňovala.

Zjistila jsem, že dcera takto přetransportovala dvacet dva vajíček, z toho byla dvě prasklá. Uložili jsme dvacet vajíček od dcery k mým třiceti. Následující den přinesl manžel dalších dvacet vajíček. Nyní jsme měli v líhni už sedmdesát vajíček, když k nám přišla sousedka na návštěvu.

„Víš, jak jsi říkala, že chcete chovat křepelky. Mluvila jsem v práci s kolegyní, a její bratr křepelky chová. Dal mi pro vás toto.“ Sousedka vyndala opatrně z tašky teplý šátek, v kterém byla vajíčka. Měla přitom tak šťastný výraz ve tváři, že jsem jí nedokázala říct, že máme v líhni už sedmdesát vajíček. S jejími třiceti jsme celkem už měli sto vajíček.

„Třeba se nevylíhnou,“ chodili jsme kontrolovat vajíčka. Než jsme si líheň pořídili, byl i odchov kuřátek jen částečně úspěšný.

Ale elektronická líheň, která vajíčka naklání, aby se nepřeležela, a řídí teplotu i vlhkost, to je jiná.

Za pár dní se začala kuřátka klubat. V líhni bylo najednou plno. Ze sta vajíček se nám vylíhlo devadesát dva malých kuřátek. Rázem jsme se stali na naší vesnici velkochovateli křepelek. Naštěstí nás pár sousedů o několik kuřátek připravilo. Tolik se jim zalíbily malé slepičky, jejichž vajíčka jsou údajně zdravější, než ta slepičí, že se rozhodli také křepelky chovat.

Od té doby chováme křepelky už tři roky, a nikdy se naše hejno nesmrsklo pod padesát kusů. Chov je to opravdu nenáročný a výnosnost vysoká, protože se stává, že někdy slepička snese i dvě vajíčka za den.

Jen manžel mi minule s obavou oznámil, že kolega z práce začal chovat pštrosy.

„Viď, že nebudeš chtít pštrosí vejce?“ 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10