Čas malinČas malin Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
pondělí 21.08. 2017
Dnes má svátek Johana
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Nepříjemný telefonický rozhovor

25. 01. 2011 | Vaše příběhy
     Život obnáší všechno možné, tedy i telefonáty, které zaskočí, vyděsí či rozpláčou. Pokud zvoní telefon, telefon na druhém konci neznáte, již se s obavami buď rovnou představíte, nebo řeknete strohé: prosím...? ...haló?! I já to tak dělám, nepatřím mezi lidi, kteří neznámá telefonní čísla nezvedaji, jelikož... - jak mohu vědět, že někdo z mých blízkých nebo přátel nemá zrovna půjčený telefon, nebo si nemusel z nějakého důvodu pořídit jiné číslo? Prostě - zvoní telefon, zvoní můj telefon, tak jej prostě zvednu a nečekám na to, až jak se říká zahřmí, protože nikdy nemohu vědět, kdo se ocitl například v nesnázích a volá odkudkoliv...  To, že se jedná o omyl mohu říci, přece mi kvůli tomu pusa neupadne.

    
Na druhou stranu jsem zvyklá, když potřebuji mluvit s rodiči, kteří již také nejsou nejmladší a telefony ve večerních hodinách je děsí - nejprve jim pošlu zprávu, že se nemají čeho bát, že zavolám a vše je předem v pořádku, jelikož vím alespoň přibližně, v kolik hodin uléhají s knížkami do postele. Je to moje naučená ohleduplnost, jelikož pípnutí SMS do ložnice těžko slyší, takže vím, obzvláště, když mě stačí prozvonit, že mohu volat.
     Osm hodin ráno sice není nijak neobvyklý čas, že? Pracuji, takže v tomto čase jsem běžně na telefonu, ano... Ale co to neznámé číslo,... říkám si...? No nic, telefon jsem zvedla, ale krve by se ve mně nedořezali...
    
Volal mi takto nedávno jeden z mistrů našeho syna, který jej učí praktickému výcviku. Telefon jsem zvedla a představila se. Dále zněl takto:
     "Dobrý den, mladá paní!" - "Já učím vašeho syna Václava, ale víte, já tady vykládám "látku", všichni žáci stáli u strojů, najednou váš syn upadl hlavou, no, byla tam pila..., no a..., a..., já nevim, ta pila naštěstí nebyla v chodu, předtím jsme ji stačili vypnout..., ale to víte..., kotoučovka, váš syn se skácel k zemi...!
     Tak, jak se mi udělalo špatně, to si možná neumíte představit. Začala jsem do telefonu křičet: "Co se stalo???!!!"  Bledá, zelená, srdce až v krku!
     "
Mladá paní,"  povídá mi mistr: "Jak říkám, tak kotoučovka byla vypnutá, ale nevím, jak by to dopadlo, kdyby nebyla...! Takové záchvaty mívá často? Měli byste s ním zajít k lékaři, jelikož ta epilepsie...?! - Ptám se znova: "Jaká epilepsie, jaký záchvat, proboha!?" Slzy se mi derou z očí a manžel polykajíc sliny a pomalu i slzy sleduje moje reakce. To už jsem se prostě nemohla udržet, začala jsem mistra zpovídat se silnějším hlasovým výrazem, kde je syn,  co je s ním atd. A že pošlu manžela, aby pro něj dojel.
     Pan mistr mi řekl, že u něj sedí a je v pořádku, prý se mu po tom "záchvatu" akorát točí hlava, že prý na něj dohlédne. Znovu mi přitom pan mistr zopakoval, abychom navštívili lékaře.
     Po celou dobu v práci jsem nemyslela na nic jiného. Říkala jsem si..., no tak epilepsie sice je nervového původu, člověku se může projevit kdykoli, ale že by snad našemu synovi? Bylo mi to opravdu divné, syn je sice tak trochu uzavřený do sebe, ale pouze do té míry, která mu vyhovuje. Ví dobře, že se o nás může opřít a navíc je to flegmatik, kterého jen tak něco nerozhodí. Stále jsem proto myslela na ten "záchvat".
     Šťastná jsem byla, když jsem viděla našeho syna ve dveřích!
Když jsem se ho zeptala co a jak, řekl mi jen..."Prosímtě,... já jsem ráno vstával "jentaktak", nenasnídal jsem se, v noci jsem navíc moc dobře nespal, udělalo se mi šoufl..., prostě jsem omdlel. Jakmile jsem se trochu najedl a napil, bylo vše O.K."
     Na pilu pád pomalu hlavou, to že nebyla v chodu... a další a další... Epilepsie a vůbec.
     Toho mistra, který nedokázal říct do telefonu rovnou: "Mladá paní, Vaškovi není dobře, přijeďte si pro něj - nebo ho smím poslat...," tak toho bych zastřelila, jak škodnou.
     Pardon, ale toho strachu při jeho slovech, která se mi opravdu nevybarvovala růžově, jeho s prominutím "mektání" do telefonu a pak ještě stanovení diagnózy? Je mi špatně ještě dneska a přitom se toto odehrálo před třemi měsíci.
    
Pamatuji, když syn chodil ještě do základní školy, stal se mu nepatrný úraz, přičemž mi po telefonu bylo sděleno - nejprve! Nelekejte se!
     Tomuto panu mistrovi to vytmavím tak, že si to za rámeček nedá, i když příležitost s podobnou zkušeností si ráda odpustím ... !
   

Autor:Vikitorie
Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
"mladá paní" je oslovení vžité a často používáné, nijak neuráží.
Mistr by měl být člověk, který se umí vyjádřit,bohužel se nestalo a způsobilo velký strach, nechci mistra obhajovat, ale myslím si, že on sám z toho byl špatný, protože se mu běžně nestává, že by se mu při výuce skládali kluci jako buci k zemi.
Obrázek uživatelky
profil
a proč by neměl oslovovat maminku svého žáka - mladá paní? Můj syn má spolužáky, jejichž maminkám je čtyřiatřicet. Jsou snad na titul "mladá" paní staré? Navíc si věk rodičů může odvodit z rodného čísla, které má k dispozici téměř ve všech papírech


Toto ale stejně, - promiň, ale nebyla podstata příběhu
Navíc, lidé mi často řikají slečno... a ještě jsem se z toho nepomátla, může mě to na jednu stranu urážet, na druhou stranu těšit..., také mi není dvacet, - už dávno ne
Obrázek uživatelky
profil
to je oslovení, kterým by mistr rozhodně neměl oslovovat maminku svého žáka.
Mně osobně toto oslovení velice vadí, a zvlášť od lidí, se kterými se neznám osobně. Když mne někdo cizí oslovuje "mladá paní" a mně už je dávno přes padesát, tak se často volajícího zeptám, kolik si myslí, že mi je let. Oslovení "paní", případně s příjmením (nebo křestním jménem, pokud se známe) je podle mne přiměřené.
Obrázek uživatelky
profil
Telefony jsou posly dobrých ale i špatných zpráv.Že se mistr asi bál sdělit špatnou zprávu bych pochopila, ale že si ihned stanovil sám diagnózu,to bych mu neodpustila.SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
To bych taky nikdy nechtěla zažít. Jsou lidé, kteří se do telefonu nikdy nenaučí mluvit. A že jich je.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles