O naší babičce, na kterou jsou lumpové krátcí

Má babička bydlela po smrti mého dědy sama v domečku na kraji města. Rodiče ji sice přemlouvali, že si babičku vezmou k nám domů, babička byla ale v domečku zvyklá, milovala svou zahrádku, sousedy kolem a měla dobré vztahy s prodavačkou v obchodě, lékařkou a všemi v okolí svého bydliště. A tak nabídku odmítla.

„Dožiju tady,“ řekla rezolutně.

Jezdili jsme za babičkou, kdykoli to šlo. Byla to ale velká dálka a dostali jsme se za ní jen několikrát do roka. Babička si ale vedla znamenitě. Byla ještě soběstačná a nepotřebovala pomoc druhých. Když se cítila osamělá, v okolí měla spoustu kamarádek, které jí zpříjemnily chvilky samoty, nebo ona jim.

Ten rok právě před Vánoci se začalo po městě proslýchat, že chodí po domech podvodník, který se vetře do domu s tvrzením, že prodává nějaké zboží a především osamělé lidi, hlavně důchodce, poté okrade.

„Už si stěžovala Maruška odvedle, že jí po odchodu toho chlapa zmizel zlatý prstýnek a nějaké peníze,“ řekla nám jednou babička. Nabádali jsme babičku, že nesmí nikomu cizímu otvírat, a už vůbec ne ho zvát dovnitř.

„Nejsem přece mladá?“ odpovídala naše babička s úsměvem.

„Kdyby se chtěl někdo takový k tobě dostat, ani neotevírej a hned volej raději policii,“ nabádali rodiče mou babičku.

Když se zhruba týden po našem rozhovoru vracela babička z obchodu domů, v patách jí šel cizí muž. Táhl tašku na kolečkách a šel jen kousek za ní. Babička si všimla i automobilu, který mužovy kroky zdálky kopíroval. Babička dostala strach a zrychlila. Muž zrychlil taky. Babička byla už kousek od zahradní branky, když jí muž zastoupil cestu.

„Mladá paní, neutíkejte mi, prosím. Mám pro vás velmi lákavou nabídku. Trpíte nespavostí? Bolí vás záda? Je vám v noci zima? Jistě si ráda prohlédnete mnou nabízené lůžkoviny.“ Muž odříkával předem naučené věty a babička trnula.

„Nejsem ani mladá, a ani mě nic nebolí. O nic nemám zájem, jděte pryč,“ řekla.

Ale to už se muž opřel do vrátek, které babička odemykala, a byl uvnitř zahrádky.

„Já vás k sobě nepustím, odejděte,“ vybídla babička muže. Ten se ale nedal odehnat. Vzal babičce z ruky klíče, na kroužku byl i klíč od domu, sám si dům odemkl, vešel a babičku vstrčil dovnitř. Babička muže vyhazovala, ten ale začal roztahovat zboží. Babička věděla, že se muže jen tak nezbaví. V tu chvíli se jí v hlavě zrodil plán.

„A víte co? Možná by nové lůžkoviny uvítaly děti. Hodily by se mi možná jako dárek pod stromeček,“ usmála se babička na muže.

„No vidíte, přece jste přišla k rozumu. Můžete si je klidně vyzkoušet. Kde mohu zboží rozložit?“

„Samozřejmě, že v ložnici,“ táhla babička nezvaného hosta do patra. Otevřela místnost.

„Tady to zatím nachystejte a já vám udělám aspoň kávu,“ řekla a vyklouzla ze světničky. Ložnice měla jako jediná bytelné dubové dveře a klíč byl zvenčí. Hbitě babička zamkla komůrku i s hostem.

Když si toho všiml, začal křičet a bušit na dveře. To už ale babička volala na policii.

Přijeli do pěti minut. Babička jim vylíčila své podezření. Muži zákona si poté převzali nezvaného hosta, u kterého našli šperky a větší hotovost, kterou postrádali lidé z okolí babiččina bydliště. A tak naše babička přelstila podvodníka a zloděje a ve městě nastal opět na jistou dobu klid.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10