Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Nejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDYNejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDY Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 16.12. 2017
Dnes má svátek Albína
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Odkud vlastně kočky přišly

6. 08. 2017 | Zvířátka

Začalo to výskytem koček divokých, které se  dostaly k lidem už zhruba před více než 4 000 lety. Prošly si různými údobími - uctívání, nenávidění, obdivování a zbožňování. Kočky si vždycky dokázaly udržet svou jedinečnou osobnost, a to v každém věku. Naše klasická kočka domácí pochází z kočky plavé (Felis silvestris lybica), která se před několika tisíci lety domestikovala už ve starém Egyptě. Tyto kočky plavé vyhledávaly blízkost člověka či více lidí, neboť lidé pěstovali obilí, které skladovali na sýpkách a kočky tam chodily chytat myši a krysy. Tehdy si lidé začali poprvé vážit koček a dospělo to až k tomu, že je prohlásili za božstvo a jako takové je uctívali.

Egypťané zobrazovali bohyni plodnosti právě jako kočku či ženu s kočičí hlavou, předtím to byl lev. V období trestu smrti byl zákaz zabíjet kočky. Tisíce koček bylo také mumifikováno se svými pány. Také byl zákaz pod pohrůžkou vysokého trestu jakéhokoliv vyvážení koček za hranice Egypta. První, komu se podařilo propašovat kočky do Evropy, byli nejspíš Féničané, kteří je převáželi na svých lodích. Prodávali je v oblasti Středozemního moře bohatým kupcům a šlechticům za nemalé peníze. Tehdy se kočky staly symbolem vysokého postavení. Až díky Římanům se kočky rozšířily do celé Evropy. Dobré časy jim kvetly až do středověku. V tom období získaly pověst, že jsou spojeny se zlými silami, čarodějnicemi a podobnými věcmi a začalo nemilosrdné pronásledování.


Když byla nějaká kočka chycena, upalovali je společně s čarodějnicemi, se kterými ovšem ubohé kočky neměly vůbec nic společného. Není však kočka jako kočka. Kočky divoké patří do třídy savců, řádu šelem a do čeledi kočkovitých. Například gepardi jsou řazení do vlastní podčeledi (Acinonychinae). Pravé nebo klasické kočky jsou děleny na velké (leopard, jaguár, tygr, lev) a na malé (rys, serval, kočka divoká). Kočky divoké jsou v dnešní době rozšířeny i v Africe nebo Asii. Obývají nejrůznější možné krajiny - pouště, křovinaté a travnaté stepi, listnaté, smíšené či jehličnaté lesy. Jsou silně ohroženým druhem díky devastaci přírody. V České republice je uváděn výskyt kočky divoké v oblasti Beskyd a Bílých Karpat. Jsou tzv. vysazovány i v Bavorsku a Rakousku.

Lidé věřili tomu, že kočičí oči, které v noci září, zachycují paprsky zapadajícího slunce. V noci prý kočky bojovaly proti bohyni temnoty.

Evropská krátkosrstá kočka vypadá skoro stejně, jako naše kočka domácí - jedná se o čistě plemennou formu středoevropské kočky. Cílený chov této kočky zaznamenal vzestup teprve po druhé světové válce. Jsou středně velké až velké, mrštné a statné. Srst je krátká a hustá. Existují desítky barevných variant, nemají však nikdy siamskou kresbu. Křížení s jinými plemeny koček je zakázáno. Co se týká charakteru, tak má stejné vlastnosti jako kočka domácí. Je robustní, miluje svobodu, ráda loví, je přítulná, zbožňuje děti. Zkřížením s perskou kočkou se od roku 1982 změnily její charakterové vlastnosti. Odlišily se od chovatelské linie s perskou krví, které se označovaly jako britská krátkosrstá kočka.  

Perská kočka - toto jsou nejznámější ušlechtilé kočky. Varieta z USA má extrémně plochý obličej, tzv. peke face - pekingský obličej. Tato kočka vznikla zkřížením s dlouhosrstými kočkami z Persie a tureckými angorskými kočkami, dovezenými do Itálie v 17. století. Cíleným chovem od 19. století vznikla středně velká až velká kočka s oválnou hlavou a hustou, hedvábnou srstí. Dnes mají velké množství barev. Jsou to klidné, vyrovnané kočky, mají malou touhu po svobodě, jsou láskyplné, přítulné, mírumilovné, tiché, příjemné. Bez každodenního česání a kartáčování byste z ní brzo měli dikobraza. Kvůli tomu, že se jim mastí a tzv. šupinatí kůže, je nutné ji občas vykoupat.

Himálajská kočka – patří mezi siamsky zbarvené dlouhosrsté kočky. Mají hedvábnou, dlouhou a hustou srst, ve které se značí siamské znaky. Tato kočka vznikla genetickým experimentem na zušlechtění srsti. Ve 20. století zkřížili vědci siamské a perské kočky. Díky zpětnému křížení a systematickému chovu vzniklo toto plemeno. Přítulné, klidné, živé a hravé. Spodní část srsti má slabší než kočka perská, tím pádem se lépe udržuje. I tak se musí každý den česat a kartáčovat.

Exotic Shorthair - je to krátkosrstá peršanka, středně velká až velká, spojuje v sobě dvě povahy - perskou kočku s přednostmi krátkosrsté kočky, nenáročné na péči. Vznikla ve 20. století v USA křížením americké kočky krátkosrsté a perské kočky. Existují v několika barevných variantách. Temperamentní, přítulná, mazlivá a hravá. Sem tam se u nich objevují dlouhosrstá koťata. To jenom tehdy, když jsou dlouhosrstí oba rodiče.

Mainská mývalí kočka - jméno jí bylo dáno díky chundelatému ocasu, připomínajícího medvídka mývala. Pochází z USA ze státu Maine, kde ji považují za národní kočku. Váží až 10 kg, to kocouři a kočky okolo 6 kg. Její srst odpuzuje vodu, spodní vrstva je velmi hustá, čímž je chráněna proti velké zimě. Typická je hustá srst s límcovým efektem kolem krku a štětinkami na uších. Přátelská, společenská, čilá, hravá, klidná, trpělivá, kamarádská, upovídaná, jemná a pohyblivá. Je ideální do rodiny. Snášejí se dobře s ostatními kočkami, ale i psy.

Siamská kočka – spadá mezi nejstarší a nejznámější plemeno na světě. Už ve 14. století je chovali členové vyšších vrstev v Thajsku, tehdy Siamu. Do Evropy se dostaly až v 19. století. Chlupy jsou tmavě zbarveny pouze v tzv. studenějších částech těla - obličej, uši, ocas, tlapky. Po narození jsou bílé. Extrovertní, přítulné, vyhledávající tělesný kontakt, hlasité dožadování pozornosti, upovídané. Pokud máte více těchto koček, vyvine se mezi nimi velké pouto, které se utužuje hrami a mazlením.

Kartouzská kočka  - krátkosrsté kočky, jejich modré zabarvení je odjakživa pro chovatele něčím výjimečným a zajímavým. Jejich původ sahá až do středověku ve Francii. Zmíněny byly na počátku 18. století. První standard byl stanovený v roce 1935. Je pro ně typický namodralý odstín a tmavě žluté až měděně zbarvené oči. Kocouři jsou větší než kočky a mají výraznější tváře. Klidné, příjemné, milé a lovící. Vadí jim teplo kvůli husté srsti. Vypadá podobně jako britská krátkosrstá modrá kočka. Je však drobnější a srst má stříbrně modrý nádech.

Jenetka - čtenářka
ChytráŽena.cz
autorka již článek na internetu publikovala

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !