Odplata

Již jednou jsem zde psala článek o nevěře svého bývalého manžela, ale již nenapsala, že já mu tu nevěru oplatila. A jak k tomu vůbec došlo? Když mi začal být manžel nevěrný a stále jsme se hádali, rozhodla jsem se, že mu oplatím stejnou mincí, již jenom z toho důvodu, že mi stále opakoval: "O tebe by si nikdo ani kolo neopřel". Jenže otázka byla, kde toho jiného chlapa ulovit.

Pracovala jsem ve firmě, kam jezdili chlapi pro zboží a jeden mi padl do oka, sice se mi líbil, ale zdál se mi dosti nepřístupný a taky nafoukaný. Byli jsme parta lidiček, kteří se jednou za měsíc scházeli v hospůdce na pokec a taky oslavy narozenin. Jednou měl narozeniny kamarád a na oslavu pozval i objekt mého zájmu. Jmenoval se Petr, ale zjistila jsem, že je o 13 let mladší. Tak to už jsem od svého úmyslu ustupovala, protože jsem si neuměla představit, že by i on toužil po mně. Ale potom jsem si řekla, že tomu nechám volný průběh a uvidím, co se stane.      
Večer plynul v dobré zábavě, ale já se rozhodla, že by to stačilo a pojedu domů. Vtom mě chytil za ruku a prosil, abych ještě nejezdila. Nechala jsem se přemluvit, ale ne na dlouho, odjela jsem a stále na něho myslela. Má to smysl,  nemá to smysl? Jenže od té oslavy jsem se těšila na každou chvilku, kdy ho uvidím. Náš vztah začínal nevinně. Letmé nenápadné doteky, dlouhé pohledy do očí a já věděla, že jsem ztracená a odplata se určitě uskuteční.

Byla to otázka času, kdy se opravdu sblížíme. Blížil se konec roku a my měli firemní večírek. Ze začátku jsme spolu moc nemluvili, ale potom mě přišel požádat o tanec a jiskra přeskočila úplně. Celý zbytek večírku jsme byli spolu a já se cítila v sedmém nebi. A potom že si o mě ani kolo nikdo neopře a on jo, a ještě ke všemu o tolik let mladší. V práci jsme se snažili náš vztah utajit, ale lidi jsou všímaví a nikomu nic neujde, tak to bylo i na naší firmě. Když jsem chtěla jet za Petrem, vždy jsem se vymluvila, že jedu ke kamarádce a vrátím se druhý den. Jednou po mně chtěl Petr, abych za ním přijela, ale já byla s dětmi sama, protože manžel byl v restauraci, stále mě přesvědčoval, že stejně bude zle, až se vrátí, ale já neustoupila, přeci nenechám děti doma bez dozoru. Jenže se vyplnila Petrova slova. Manžel se vrátil, začali jsme se hádat a když mě chytil pod krkem a napřáhl na mě pěst, že mě uhodí do obličeje, tak jsem dostala strach a utekla z bytu. Zavolala si taxík a jela za milencem, který mi byl opravdu oporou. Nechtěla jsem, aby se rodiče cokoliv dozvěděli, ať šlo o to, že mi manžel ubližuje a už vůbec ne, že mám milence. Jenže se našla osoba, mně dost blízká, která nelenila a rodičům vše řekla. Samozřejmě bylo zle. Mně bylo líto, že osoba, které jsem věřila, mě podrazila, ale nic jsem s tím nedělala. Nevím, jestli to řekla i mému manželovi a pokud jo, tak to nikdy na sobě nedal znát.

Náš krásný vztah trval rok, v té době se manžel odstěhoval ke své přítelkyni a já si řekla, že už mi nic nebrání se ukazovat s Petrem. To jsem si myslela já. Jenže jednou zavolal, že náš vztah nemá smysl a v tu chvíli se mi zhroutil celý život. Ještě že jsem měla děti a já si řekla, že žádného chlapa už nechci nikdy vidět. Toto rozhodnutí mi vydrželo půl roku, než jsem potkala svoji životní lásku. A teď mě milé chytré ženy suďte.