Osud mého syna

Nevěděla jsem, jestli mě bolí modřiny po celém těle, přivezli mě po dopravní nehodě, nebo jestli porod. Ale byla jsem šťastná jako blecha. Neměl nehty ani vlásky, narodil se předčasně, ale svíral mi v dlani prst. Byl nádherný. Drouboučký chlapeček, když jsem přinesla z porodnice bráchu, který měl téměř pět kilo, a jemu bylo přes rok a měl 8 kilo ... Pořád byl malý a drobný. Když táta od nás odešel, brával si často baťůžek a utíkal za ním, vždy jsem ho našla, ale pod schody naší bytovky, trhalo mi to srdce, ale nemůžete někoho přinutit, aby se stýkal se svým synem.

Jednou jsem mu k narozeninám koupila hodinky, že mu je táta poslal, ale on se na mě podíval a hned věděl, že lžu. Byl moc chytrý a inteligentní, zastával se bráchy, když mu někdo nadával do tlusťochů, brácha utekl a on dostal nabančeno, i pro ségru byl velký zastánce, byl slabý, ale za spravedlivost se rval. 

Koupila jsem mu kolo asi v páté třídě, no na tom se vyřádil, potom motorku. Pamatuji se, že když jsem si našla přítele, tak nemohl spát, usínání večer bylo hrozné, asi jsem nedokázala tenkrát vidět, jak žárlí. Když jsme se rozvedli, byl malý, ale byl moje velká opora. Já jsem tenkrát manželovi řekla, ať si vezme co chce, ať vypadne, on opravdu vzal, co se dalo. Můj synek ale, když jsem seděla v prázdném obýváku a brečela, přišel a řekl „mami, dáme sem postele z našeho pokojíčku“, 6leté dítě mě dokázalo zvednout.

Pořád ho trápilo, že je oproti bráchovi malinký a je starší, ale v 17 ho to vytáhlo a najednou byl od bráchy o hlavu vyšší a bylo mu líp. Řádil pro změnu na motorce. Měla jsem velký strach, viděla jsem, že tu rychlost má v krvi po tátovi, takový nadšenec. Už v 17 mě pořád prosil, abych mu půjčila auto. Nikdo ho to neučil, ale řídit uměl.

Pak šel na vojnu a řídil tam všechno možné. Když odložil motorku, dostal řidičák na auto, tak se mi ulevilo, řekla jsem si, že je víc v bezpečí. Jednoho dne přišel s tím, že si vyhlídl auto, takové sportovní, jeden mladý kluk si ho upravoval, jestli bych mu ho nekoupila. Já blbec jsem mu chtěla udělat radost. Užil si ho měsíc, jak na svět přišel po nárazu do stromu, tak z něho odešel po nárazu do stromu. Ani nevím, jestli měl už nějakou holku, asi ne. Je pryč a já blázním, nemohu to pochopit.

Spousta lidí říká, že všechno v životě má svůj smysl. Jaký smysl má smrt mladého, chytrého, šikovného kluka před vstupem do života? Ještě na tvou počest, synku, přidám slova jedné písničky, zpívá ji kapela, kde hraje i tvůj kamarád.