Název knihy: Padnout vzhůru
Autor: Štěpán Šimek
Nakladatelství: Jonathan Livingston
Datum vydání: 14.5.2015
Formát: A5
měkká s klopami
Počet stran: 300
Cena: 289 Kč

Velký byznys a prostředí vyšší společnosti, atraktivní ženy a mocní muži, intriky a podvod, nevázaný sex i počínající láska, ale i zamyšlení nad tím, kde je hranice, kterou člověk už nechce překročit.

Maxmilianu Rothovi - se díky nečekané pracovní nabídce změní celý život a zároveň se mu otevřou dveře do světa velkého byznysu. To mu umožní věnovat se vášni pro dobré jídlo a víno a užívat si náklonnosti krásných žen. Max je sexy, chytrý, zábavný sympaťák, žije na vysoké noze, spolupracuje s lidmi na nejvyšších příčkách společenského žebříčku. Je to v podstatě charakterní darebák, kterému žádná žena neodolá.  Ve chvíli, kdy se  v jeho životě začne stále častěji objevovat žena, která se zdá být jeho osudem, vypadá to, že Max pokušení velkého světa odolá. Ale je tu problém. Už příliš pronikl do světa podivného byznysu. Všichni, se kterými se Max obchodně setkává, mají rádi peníze, Itálii a sladký život, rychlá auta, skvělá vína a dobré jídlo a to vyžaduje dělat věci, které jsou na hraně.  A protože jde opravdu o velké peníze, zájemců je víc než zdrávo. Když se do celé věci vloží Rusové, jde doslova o krk…

O autorovi knihy Padnout vzhůru:

Štěpán Šimek (2.4.1974) • narozen v Plzni, nyní žije s rodinou u Prahy. Po své první knize "Tak si nestěžuj..." (2014), kde odhalil krásy i nebezpečí současné rovníkové Afriky, přichází s knihou druhou "Padnout vzhůru.". V knize zúročil svou lásku k literatuře, k cestování, zvláště k Itálii, k dobrému jídlu a pití. Během čtení “Padnout vzhůru.” dostanete chuť na skleničku dobrého vína a vaše příští cesta vás možná zavede do zákoutí, kde se napínavý příběh odehrává, v mondénních letoviscích, historických centrech měst, po restauracích a barech ve Florencii, v Římě nebo Cote D´Azur, v Praze nebo na ostrovech Indického oceánu...

Ukázka z knihy Padnout vzhůru

„Já ale nemám primitivní pudy…“
„Nemáš? Škoda…“
Claudia zaklonila hlavu a jiskřivě se zasmála. Max podobné výlevy neměl rád, když tón smíchu nebyl zrovna příjemný. Ona se smála hezky. Srdečně, nenuceně, ne hystericky.
„No, když to tedy čtou, tak to na tom asi něco bude…“ s nadsázkou odpověděla v doznívajícím smíchu.
„Bulvár, denní noviny, tedy spíše jen novinky, zemětřesení, tsunami. A politiku. Ale to je vlastně taky bulvár. Na vysoké úrovni se spoustou peněz a s přitažlivými příklady.“
„A módu, u nás hlavně módu. Podívej se na chlápky. Tady je to ještě OK, ale byls někdy v Římě? To je síla…“
„Taky chci vypadat dobře, a někde to musím zjistit.“
„To ano, ale asi nenosíš týden staré výstřelky a neutrácíš za ně půlku platu.“
„To ne. A tobě to moc sluší, ta móda…“ obrátil se k číšníkovi s prosbou o další sklenku.
„Děkuju, to je milé od seveřana.“
„Pomálu, ale opravdově... a s čistým úmyslem.“
„Škoda…“ řekla Claudia potichu a Max přemýšlel, jestli se má ptát, anebo si to nechat pro sebe a rozmyslet se, co bude dělat dál. Pojede do hotelu a prohlédne si ty materiály a dá vědět Řediteli. Už toho vypil dost, měl by si to nechat na zítřek. Takže co tedy? Má zareagovat a možná kvůli drobnému flirtu vše pokazit? Má se zeptat na rovinu, jak to má s Lucou? Nebo to je všechno habaďůra, aby ho dostali pod tlak. Co by tím získali? Nemyslelo mu to tak, jak byl zvyklý.  Ale co… Naklonil se k ní podél stolu, chytil ji nad loktem a trochu přitáhl. „Claudie, co to říkáš?“
Otočila tvář a zblízka se mu podívala do očí. Cítil lehkou vůni bílého vína a dobré kávy. „Škoda.“
„Chceš, abych měl nečisté úmysly? Jak nečisté?“
„Moc nečisté.“
„Ošklivé?“
„Ano.“ Zdálo se mu, že rychleji dýchá. Byli pořád velmi blízko. Náhle se zvedla a odešla podloubím do vchodu kavárny.
Max se opřel o opěradlo a usrkl chladného vermutu. Nemyslel na nic. Pozoroval kolemjdoucí a bronzovou sochu a čekal, až se vrátí. Uslyšel ji a otočil se jí v ústrety. Dívala se přímo na něj, ani známka opilosti, ani známka nejisté chůze. No, řekl si, vydrží dost. Sedla si do stejné pozice jako předtím a Max se k ní opět přisunul. Nic neřekla a natáhla k němu zavřenou dlaň, kde něco ukrývala. Čekala, až Max nastaví svoji ruku. Vzal to do dlaně a zjistil, že jsou to její kalhotky. Obdivně si odfoukl a ona se jen lehce usmála. „Půjdeme?“
„Pagare, per favore!“ otočil Max se na číšníka a ten se bleskurychle obrátil a spěchal do kavárny pro účet. Když zaplatil, Claudia už od stolku poodešla na náměstí. Předával peníze číšníkovi a hledal ji pohledem. Stála otočená ke kavárně bokem, ruce složené vpředu a v nich držela kabelku. Došel k ní: „Jak sis vlastně sundala ty kalhotky?“
„To přece není tak těžké. Hlavně už nepůjdou použít…“
Max je vytáhl s kapsy a s úsměvem zjistil, že jsou na jedné straně přetržené. „Nebylo mi v nich příjemně, byly mokré,“ skoro omluvně dodala Claudia.
Mířili k jednomu z malých, skrytých vchodů do domu. Byly to nenápadné dveře hned vedle výloh obchodu s oblečením. Šla před ním a on si jen tiše vychutnával ten okamžik, kdy se nic neděje, a zezadu pozoroval nádhernou Claudiinu postavu. Pustila ho dovnitř do chodby. Bylo to nakonec klasické schodiště činžovního domu, sice krásně čisté, ale co vlastně čekal. Předešla ho a vystoupala po schodech do druhého poschodí. Na patře zaznamenal jen dvoje vchodové dveře. Měla už klíče v ruce a rychle odemkla a otevřela. Asi bych se neměl zouvat, blesklo mu hlavou a pozoroval, co udělá Claudia. Šla samozřejmě dál v botách a z malé přeplněné předsíňky otevřela jedny z dveří. „Počkáš chvilku, prosím?“ požádala ho zcela civilním hlasem.
Max čekal v předsíni a měl divný pocit. Přemýšlel, co všechno se může stát. Asi za pět minut se jen tiše otevřely dveře. V pokoji, kam vešel, toho moc nerozeznal. Okna clonily zatažené rolety a k tomu ještě těžké závěsy, jako by Claudia odešla někdy brzo ráno a narychlo. V tom, co zbylo z propuštěného světla, rozeznal pohovku, malý stolek před ní, na kterém plápolaly dvě velké svíce, a na druhé straně tmavý obdélník televize připevněné na zdi. Všiml si stoličky, která stála uprostřed místnosti. Měl si tam sednout? Nikde nikdo nebyl, začínala to být zajímavá hra. Max si sedl na židli otočené k pohovce. Náhle začala hrát hudba. Pomalý lounge mix osvěžený jazzem, příjemná a teplá hudba. Max si uvědomil si, že si nechal boty. Možná za to dostanu na zadek, pousmál se v duchu. Pak se otevřely dveře a vešla ona. Zatajil se mu dech.

V tlumeném světle svíček vypadala jak ze zhmotnělého snu. Erotického. Vlasy měla stále stažené do copu, na obličeji nasazenou černou masku zakrývající oči, kousek čela a končící jen nad špičkou nosu. Všiml si, že si výrazně namalovala rty. Nebylo možné nijak rozeznat výraz její tváře, jistě ho pod maskou pozorně pozorovala. Co si myslela, že si myslí? Kdyby mu viděla do hlavy, rozpoznala by velmi rychle stoupající vzrušení. Udělala dva tři kroky a byla u pohovky. Všiml si, že má vysoké lesklé boty na dlouhých úzkých podpatcích; boty dosahovaly až skoro nad kolena. Stehna jí obepínaly černé punčochy zakončené krajkou, upnuté k podvazkovému pásu. Pod ním rozeznal tmavé, snad také krajkové kalhotky. Jakýsi korzet zdůraznil poměr mezi pasem a ňadry. Ta  dokonale vyplnila košíčky podprsenky a vytvořila nádherný, dmoucí se dekolt. Na pažích se matně leskly sametové rukavice, dosahující nad lokty. Krk zdobil snad šátek, nebylo to dobře rozeznatelné.
Beze slova si sedla čelem k němu na pohovku.


Tuto knihu Padnout vzhůru punčocha koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Jonathan Livingston.