Pán, co umí léčit???

Bylo mi asi pouhých deset let a byla jsem na takových prázdninách u své babičky na venkově. Měla jsem to tam moc ráda a měla jsem tam stejně starou sestřenici a spoustu stejně starých kamarádek, vždy jsem se moc těšila. I když jsem tam měla jet byť třeba jen na pouhý víkend.

A jednoho krásného dne mi nebylo nějak dobře a má babička to na mně poznala, protože jsem také trochu kašlala a bylo vidět, že se mi i špatně dýchalo. Tak mně babička podala věci a řekla mi, ať se převléknu, že mě vezme k místnímu léčiteli. A tak jsem se šla ustrojit a pomalu jsme vyšly, nebylo to moc daleko, tak jsem byla ráda, opravdu mi nebylo nejlépe.

Když jsme došly ke staršímu baráčku,  tam údajný pan léčitel bydlel, šly jsme tedy dovnitř a tam to krásně vonělo po bylinkách a to mi  bylo velice příjemné. Ale stál tam takový starší pán, s prošedivělými vlasy, s výraznou pleší a byl mi velice nesympatický, byl ještě menší a silnější, ale měl v pohledu něco, co se mi ani trošku nelíbilo.

Tento pan léčitel následně řekl mé babičce, aby šla ven, že chce mít na mé prohlédnutí klid a že se mnou chce být chvíli o samotě. Dost mě to překvapilo, ale protože jsem nikdy dříve nic podobného nezažila, myslela jsem si, že je to normální. Babička se uchýlila ven.
A pan léčitel mi řekl, ať si sundám košili, bála jsem se ho, ale nakonec jsem ho poslechla.

Poté mi sáhl hrubě a s ošklivým úsměvem na prsa a já ucukla.  
Rychle jsem sáhla po mé košili a honem jsem se oblékala  a zapnula si košili.

Naštěstí začala ťukat babička a po zaťukání vešla dovnitř, byla jsem hodně vyděšená, ale nevypadlo ze mě ani slovíčko. 
   
Pan léčitel podal babičce trochu vaty v plátěném pytlíku a řekl babičce, ať mi jej každou noc přikládá na krk.
Babička mu za to ještě něco zaplatila a šly jsme zpátky k ní domů, do krásné staré chaloupky, kde jsem si lehla pěkně pod péřovou duchnu a babička mi šla vařit lipový čaj s trochou medu.

Bohužel se mi večer přitížilo, i přes přiloženou vatu od údajného pana léčitele, a tak jsem musela ráno jet zpátky autobusem domů, do malého městečka.
Tam jsme následně s mou maminkou šly k dětské paní doktorce, která mi diagnostikovala hnisavou angínu a bez antibiotik se to opravdu neobešlo.

A ponaučení na závěr? Jistě jsou lidé, co bylinkám rozumí a dokážou pomoci, ale tento údajný pan léčitel to rozhodně nebyl.
Ale přes tuto nemilou zkušenost na bylinky věřím a sama si suším bylinky, dělám jitrocelový sirup a pampeliškový med, jen někdy se to opravdu bez lékaře neobejde.