Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Dobrý den. Je mi 45 let, po dlouhé úvaze, zda jít do toho, nebo ne jsem se nakonec rozhodla, že si zažádám o pěstounskou péči. Začalo to jedním úřadem, kde jsem podala žádost. Po schválení žádosti začal kolotoč. Psychologické posouzení, zda jsem vhodná vychovávat dítě, ač už doma mám 12letého syna. Potom následovalo sezení, kde nás školili co a jak a v jakém prostředí dítko bylo. Jak se k němu chovat, co můžeme a co nesmíme. Ale taky kam se obrátit v případě problému.
Začalo dojíždění, zkoumání, cvičení... Po 2 letech celého tohohle kolotoče přišel měsíc čekání, zda jsem prošla a jsem vhodná pěstounka. Když přišlo oznámení, že mě vybrali, tak jsem čekala asi další měsíc, než mi zavolají, že mají pro mě dítě. Jela jsem tedy na patřičný úřad, kde měli ve spise napsáno o chlapečkovi, kterého mi vybrali.
Zadala jsem si do žádosti věk dítěte, nemoci, co jsem schopna zvládnout a různé další věci. Po přečtení spisu jsem měla první kontakt s chlapečkem. První návštěvy jsme se oťukávali. Zkoušeli, zda nám to půjde. Chlapeček byl šikovný, rychle se navázal na mě. Když jsem začala dojíždět za chlapečkem na noc, kde jsem ho měla u sebe, bylo to čím dál lepší. Chlapeček si rychle zvykl. Když mi chlapečka předali, takže už jsem s ním zůstala doma, byl trošku boj. Ale je strašně šikovný. Dneska (už je u mě měsíc) už se mazlí, chodí do školky mezi děti. V místě bydliště ho okolí krásně přijalo. Bydlíme na malé vesnici, v malém domečku s velkou zahradou. Všichni ho berou jako že je opravdu můj vlastní. Když jsem chodila do práce a řekla jsem, k čemu jsem se rozhodla, tak to byly 2 roky teroru. V práci pořád hanili, ať to nedělám, že se se mnou manžel rozvede, moje vlastní dítě odsunu... atd., atd... Nemohu ani napsat, co všechno jsem si musela vyslechnout...
Ale vše je úplně super. Manžel je super táta, syn přijal chlapečka za svého brášku, bez rozdílu, jestli je biologicky náš, nebo ne. Je to smutné, když tyhle děti strádají, ale super je to, že dostanou šanci jít do rodiny, kde ho budou mít rádi a dostane vše, co potřebuje. Jezdí mi paní co 2 měsíce na kontrolu domů, jak chlapeček prospívá... Jak se mu daří... Já jsem moc šťastná, že je s námi, že ho můžu všemu naučit a dát mu lásku, domov, pocit bezpečí...
Píšu tohle hlavně proto, jestli je někdo, kdo nad tímhle přemýšlí, jestli do toho jít, nebo ne... Jděte do toho... Jsou to sice úporné 2 roky testů, zkoušek, sezení a zkoumání v psychologické poradně... Ale když je človíček doma a vy víte, že mu můžete dát vše... není nad čím přemýšlet.
Doufám, že nás časem bude více těch, kteří do toho půjdou ... už jen pro ten pocit, že pomůžu človíčkovi, který by skončil někde v dětském domově...
Sarkakalci - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
