Petr Jarchovský – rozhovor k filmu Nevinnost

Petr Jarchovský - Vystudoval katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU, kde v současnosti vyučuje. Jako scénárista je úzce spjatý s režisérem Janem Hřebejkem, za scénáře k jejich společným filmům Musíme si pomáhat a Horem pádem získal Českého lva. Napsal i scénář ke všem filmům Ondřeje Trojana, Pějme píseň dohola (spolu s Janem Hřebejkem), Želary a Občanský průkaz.

O čem Nevinnost je?

V tomto filmu se zase vrací téma rodiny, což je naše stálé téma, které obrábíme v různých konfiguracích a různých žánrech, od muzikálu, přes nostalgickou komedii a ironické drama. I Nevinnost je vlastně rodinný portrét. Když to řeknu banálně, tak to je film o lásce, ale o lásce, která je hraniční, nebezpečná a stravující. Svým způsobem to je druh skryté morality, že je třeba se mít nad podobnými závislostmi na pozoru, i když je těžké se mít na pozoru před láskou. Doufám, že to je emocionálně silný příběh.

Jak byste popsal Vaši spolupráci s režisérem?

Spolupráce s Honzou Hřebejkem je naprosto výjimečná. Je to vztah dlouhodobě budovaný, který mi zajišťuje takovou sounáležitost s látkou, že nenastává okamžik, že bych se od ní odřízl. Myslím si, že už to je plnohodnotné spoluautorství, které se rozvíjí, a jsem rád, že má Honza pořád odvahu, a jeho prostřednictvím ji mám i já, vykračovat do nových kontextů. Uvidíme, kam se vydáme příště.

Píše se Vám lépe původní scénář nebo scénář podle předlohy?

Hlavní je, aby mě podmanil. Šabachovské látky jsou výborné na začátku, protože mám jakoby nahospodařeno, vstoupím do nějaké poetiky a úhlu pohledu, s kterým jsem velmi kompatibilní. Ale pak tu změť postřehů, detailů a vzpomínek musím přeorganizovat. Kdežto když píšete fabulovaný příběh, nejtěžší je najít jeho nosné situace a pak už to jde rychleji.

Píšete raději příběhy z minulosti nebo ze současnosti?

Pro mě je důležitější nerv příběhu, doba je druhotná. Samozřejmě pro filmaře je vzrušující znovu vytvořit minulou realitu, ovšem je to drahé a obtížné. Ač by se zdálo, že budujeme kroniku doby po desetiletích, žádný takový systém nemáme. Kdybychom zase našli něco zajímavého z 50. let, tak hurá do toho. My nejsme historici, ale vypravěči příběhů, osobních historií.

Zdroj: Bontonfilm.cz

Gabriela Straková

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete