Vyrob si sama: léčivý olejíček z květů šeříkuVyrob si sama: léčivý olejíček z květů šeříku Ostružiny - pro pochutnání i zdravíOstružiny - pro pochutnání i zdraví Léto - čas jahodLéto - čas jahod Borůvky - víte o nich všechno?Borůvky - víte o nich všechno?
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Neděle 05.07. 2020
Dnes má svátek Cyril a Metoděj
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Podzimní Toskánsko aneb výlet nejen za vínem - 2. část

16. 11. 2008 | Vaše tipy
Pochutnali jsme si na králíkovi (Podzimní Toskánsko 1 část) a je čas zase někam vyrazit. Tentokráte do Sieny.

Siena – vítejte ve středověku!

Tak jsem to nazvala, jelikož jsem si připadala, jako kdybychom se přenesli o pár století zpět. Také je Siena jedním z nejzachovalejších středověkým měst v Evropě.

Vznikla samozřejmě dříve, i když původ je tak docela nejasný. Dle pověsti město založil Senus, syn Remův, jednoho z dvojčat, jež odkojila vlčice. Ta je také ve znaku města. Oficiální prameny říkají, že Siena byla dříve etruská lokalita, později římská kolonie jménem Sena Julia. Ve 12. století se stala republikou a prosperovala hlavně z obchodu, vzkvétala, což se nelíbilo sousední Florencii a tak vznikalo množství sporů. Nakonec byla Siena přidružena k toskánskému velkovévodství, k němuž patřila až do sjednocení Itálie v roce 1861. Poté se opět osamostatnila.

ToskánskoToskánsko














Siena leží v samém srdci Toskánska, pahorkatině Monti di Chianti. V krajině olivových hájů, lánů, pastvin a v neposlední řadě vinic.

Pojedete-li do Sieny, zaparkujte v podzemních garážích, ke kterým vedou cedule z jakéhoko-li příjezdu do Sieny. Ač zpoplatněné, vyplatí se to. V centru stejně nemůžete parkovat a z okolí je to daleko. Garáže jsou jen kousek od historického centra. Když z nich vyjdete a uděláte pár kroků, hned na vás dýchne ta atmosféra dávných dob. Narazíte na kostel, úzké uličky, cihlové domy – jež jsou pro Sienu typické.

Prohlídku můžete začít na Piazza del Duomo a jak název napovídá, najdeme zde gotický dóm. Začal se stavět již ve 12. století, později se plánovalo jeho grandiózní rozšíření, aby předčil dóm ve Florencii. Ale morová epidemie z r. 1348 tomu nepřála. A tak z rozšíření zbyly jen oblouky lodi a jižní část nynější katedrály. Nicméně je imozantní i tak a nám rozhodně nevadilo, že není větší, než jeho „kolega“ ve Florencii. Uvnitř můžete obdivovat různé prvky architektury – od románské, přes gotickou, renesanční a dokonce barokní. Působivý je hlavní oltář, ale nás nejvíce zaujala mramorová podlaha, která na svých 56ti polích zachycuje různé biblické příběhy. Celkem na malbě pracovalo na 40 umělců v  rozpětí dvou století.

Piazza del DuomoPiezza del Duomo














Po prohlídce katedrály již naše kroky směřovali na slavné náměstí Piazza del Campo. Zde se konávala různá shromáždění lidu, trhy, býčí zápasy i koňské dostihy. Ty zůstaly v trochu pozměněné formě až do dnešních dob – v období slavnosti Palio (2.7. a 16.8) – se náměstí promění v dostihovou arénu.
My si to akorát tak představili a raději jsme vystoupali prý 503 schodů – já to tedy nepočítala – na Torre del Mangia vysokou 102 metrů. Je to vlastně zvonice a náleží radnici, dominantě náměstí. Námaha se vyplatila, z věže je nádherný rozhled do okolí, převážně pak na sienské střechy. Máte-li fotoaparát s teleobjektivem, můžete fotit nejen jednotlivé památky, ale i různé balkonky, které bývají moc krásně upraveny. Jako by majitelé počítali s tím, že turisté je budou fotit.

pohled z věžeZnak města - vlčice














A konečně se mi podařilo vyfotit fontánu Gaia na náměstí, kterou dodnes napájí pět set let starý akvadukt. Kvůli její velikosti se mi na zemi na jeden snímek nevešla...

Jelikož je patronkou města svatá Kateřina, zašli jsme navštívit její dům, kolem kterého je kaple a křížové chodby. Původně to byla obyčejná dívka, která v 16ti letech odešla do dominikánského řádu a měla různá vidění. Dokonce se prý u ní objevila i stigmata. Např. napomohla i návratu papeže z Avignonu do Říma.

vinotékaZajímavé, ale naše kroky dále směřovali k pevnosti Fotezza Medicea. A to proto, že v ní je vinotéka. Zde se dají koupit vína z celé Itálie, stojí alespoň za prohlídku.

Hlavní památky, které jsme chtěli vidět, jsme viděli, tak jsme ještě procházeli město, kochali se malebnými uličkami, občas nakoukli do kostelů, kterých je v Sieně nespočet.

Zašli jsme i na pizzu, která je úplně jiná, než na jakou jsme zvyklí z našich pizzerií. Těsto bylo silnější, ingredience chudší a cena vyšší...
A pokud byste chtěli studovat italštinu přímo v Sieně, máte možnost. Zjistila jsem, že některé české jazykové školy a agentury tuto možnost nabízejí.
Další městečko, které jsme navštívili, bylo San Gimignano. Z tohoto městečka jsem byla naprosto unešená! Malebné, středověké, čisté a úžasný výhled do kraje.Jeho historie začíná již ve 4. století, kde bylo osídleno Etrusky. Rozvoj města začal ale ve 14. století, jehož ráz si městečko uchovalo dodnes.
San Gimignano je proslaveno svými věžemi. Právě ve 14. století si jednotlivé šlechtické rody stavěly honosné paláce a také obranné věže, které symbolizovali postavení rodu a bohatství. Čím vyšší věž či více věží, tím bohatší rod byl. A že se mezi sebou předháněli! V té době bylo v městě prý 72 věží, to by mě zajímalo, jak se tam vešly. Do dnešního dne se jich dochovalo snad jen 13. Jak jsem již napsala, měly věže převážně obranný charakter, ale prý také i jiný praktický význam – jestliže se rodina rozrostla, postavila si další patro věže...inu, takový dnešní malý panelák.

Nejvyšší vež ve městě má Palazzo Popolo – dnešní radnice. Postavit si prý vyšší věž se rovnalo zločinu. A zase jsme šplhali, na vrchol nejvyšší věže Torre Grossa (pouze :-)54 m). Naskytl se nám úchvatný výhled na okolní věže, střechy a kopcovitou toskánskou krajinu. Zde zraje vinná réva, z jejíchž hroznů se pak vyrábí bílé víno Vernaccia di San Gimignano.
Zaujalo mě náměstí Piazza della Cisterna. Hádejte, proč se tak jmenuje. V jeho středu se nachází kamenná studna ze 13. století. Mně se ale nejvíce líbil dům, porostlý psí vínem, jehož listy se barvily do červena. No nádhera.
Prošli jsme San Gimignano od shora nahoru a zase zpátky, zavítali do obchůdků, ochutnali vínko, zakousli místní sýr a fotili a fotili....
I pro Českou republiku je San Gimignano významné. V září letošního roku se totiž stalo partnerským městem Českého Krumlova. Tak trochu mu závidím.

Montalcino – vínem nejen známé.

Další z kamenných městeček, jemuž vévodí pevnost ze 14. století. Doporučuji ji navštívit, stojí na vršku, tudíž je z ní hezký výhled na okolí. Projdete do restaurace a u baru si koupíte vstupenku a můžete jít na hradby.

MontalcinoUvidíme náměstí Piazza del Popolo se středověkými budovami v centru města. Další středověká stavba je i Palazzo dei Priori s věží z kamene a cihel. Už žádný výstup na věž! Tentokrát nás však místo památek spíše zajímalo slavné víno Brunello. Nejsem znalec vína, ani somelier, takže o kvalitách Brunella se nebudu rozepisovat, to nechám na odbornících. Myslím, že o něm bylo napsáno dost. Prostě, je výtečné! V uličkách města se nacházejí obchůdky, vinotéky, které nabízejí na ochutnání nejrůznější ročníky vína Brunello, ale i dalších, jako např. Chianti, Vino Nobile di Montepulciano a další, jejichž jména jsem již zapomněla . Před prvním ochutnáním nám místní šenkýřka poradila, abychom nepili před ochutnáváním kávu, chuť vína by byla zkreslená. A po každém ochutnání jsme si ústa propláchli vodou. Řidiči to mají trochu těžší, ale kdo neřídí, může ochutnávat a ochutnávat....Nejlevnější lahev jsem viděla za 10 Eur, pak jsou dražší. Záleží na ročníku, množství apod. Ochutnejte co je libo a pak nakupujte. Koupíte-li třeba karton, většinou vám nabídnou i slevu.

MontalcinoPo důkladném ochutnání a nákupech jsme se rozjeli do asi 15 km vzdáleného údolí, v němž se nachází klášter Sant´Antimo. Je obklopen olivovými háji a vinicemi, na jeho pozemku stojí i olivovník, který je prý 2 tisíce let starý. Nevím, zda-li je to pravda. Klášter románského slohu založili mniši řádu benediktýnů již v 9. století, sousedící kostel je mladší o dvě století. Prohlédnuto, vyfoceno a jede se dál.

Ještě jsme navštívili různá městečka a vísky, které se nám zalíbily cestou. Bylo jich nespočet, takže ani nevím, jak se která jmenovala. Ve většině z nich byla otevřená vinotéka, dokonce ani prodavač tam nebyl, takže jste mohli chodit od vína k vínu a vybírat. Nebo jen obdivně prohlížet lahve, ještě plné, z minulého či předminulého století.

Toskánsko nikdy nezklame. My objeli jen nepatrnou část a jsem přesvědčena, že jsme tam nebyli naposledy. Moc se mi líbil film Pod toskánským sluncem, jež byl natočen podle knihy Frances Mayesové. Kniha vyšla i v českém jazyce. Autorka píše hlavně o svém domě a městečku Cortona, která je nedaleko. A to je další místo, kam bych se chtěla podívat. Tak to snad vyjde.

Můj kamarád jezdí pravidelně do Toskánska v období adventu. Říká, že krásnější atmosféru nezažil. Vánočně vyzdobená města, hudba, speciality, v kostelích zapálené množství svíček...Sice se musíte připravit na chladnější a vlhčí počasí, ale prý to stojí za to.

Ať už do Toskánska vydáte v listopadu, prosinci či jiném měsíci, nebudete litovat. Šťastnou cestu a ať se vám líbí!



Nice0205 – čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj


Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
výborně a podrobně popsaná trasa a zážitky,určitě navozující k návštěvě tohoto kŕásného města a jeho okolí!!!!!!!
Obrázek uživatelky
profil
Moc hezky a poutavě napsané, snad se tam jednou podívám, dík za pěkné počteníčko
SmajlíkSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles