Na nenáročnou vycházku kolem romantických lomů u obce Nečín se můžete vydat v kteroukoli roční dobu. Přesto bych vám doporučila jako nejvhodnější zvolit léto, neboť většina lomů je zatopených a láká ke koupání, a nebo podzim, kdy jsou zdejší rozsáhlé a krásné lesy rájem houbařů.

Obec Nečín leží zhruba 11 km jihovýchodně od Dobříše, a pokud pojedete jako my sjezdem Dobříš-jih přes Skalici, určitě vás zaujme 1,5kilometrová alej jírovců maďalů po obou stranách silnice Bělohrad-Nečín. Jde o nejdelší kaštanovou alej v ČR.

V Nečíně lze zaparkovat přímo v centru obce. V jejím okolí se již v 18. století těžila velmi kvalitní šedobílá drobnozrnná žula, která zdobí mnohé významné stavby nejen u nás, ale i v zahraničí. Z tohoto kamene jsou například některá schodiště, sloupy a část dlažby na III. nádvoří Pražského hradu, oválný stůl v tzv. Moravské baště v zahradě Na Valech, převážná část rozsáhlého obkladu České národní banky (pův. Živnostenské banky) Na Příkopě, podstavec bronzového pomníku Svatopluka Čecha v sadech na Vinohradech aj.

Přímo v Nečíně je žulový obklad použit na školní pavilon ZŠ a MŠ.

Z centra obce míříme společně se žlutou turistickou značkou kolem kapličky k severu, ale po cca 400 metrech značku opustíme a vydáme se ulicí vzhůru k lesu. K prvnímu zatopenému lomu je to opravdu jen pár kroků, má název Jiraska a z jištění ve stěnách je patrné, že bývá užíván horolezci.

Když se dostatečně pokocháme ze všech stran, pokračujeme pěšinkou vzhůru k lomu Radovka. Zde stále probíhá těžba a snad nemusím zdůrazňovat, že dbáme výstražných značek a nepřistupujeme k jeho okraji. I při zachování bezpečného odstupu je možno do lomu nahlédnout. Oproti předchozímu malému zatopenému lůmku, skrytému ve stínu lesa, je Radovka v ostrém slunci ne zrovna sympatickým kráterem zakousnutým do krajiny. Bagry a nákladní auta při pohledu z výšky připomínají modely či hračky a odtěžené bloky žuly vypadají jako hrací kostky pro obra.

Asi nejhezčí ze zdejších lomů leží, co by kusem žuly dohodil. Místní mu říkají Špic, a není tím myšleno psí plemeno, nýbrž jeho poloha - lom vznikl na vrcholku kopce Kamence, tedy na špici. Těžba zde utichla před více než padesáti lety, a tak příroda milosrdně přikryla skály mechem, v rozsedlinách se uchytily borovice a břízy a na vzniklém jezírku poklidně kvetou lekníny. Můžete se tedy setkat i s názvem Leknínové jezírko.

Není divu, že toto kouzelné místo občas využívají filmaři, např. v pohádce Nesmrtelná teta se zde koupe Matěj s princeznou Pavlínkou.

Koncem června se sem sjíždějí příznivci klarinetového kvarteta na tradiční koncert Ozvěny z kamene, doprovázený vizuálními efekty promítanými na stěny lomu.

Od Leknínového jezírka míříme na východ k dalšímu zatopenému lomu Vančátka. Má tvar téměř pravidelného obdélníku a připomíná spíše velkou vanu. I zde je ale v rozích možnost případného přístupu k vodě.

Od lomu Vančátka se můžete vrátit pár kroků zpět na křižovatku a cestou vlevo sestoupit do obce. Nebo se vydat na zalesněné svahy nedaleké Nečínské (Žebrácké) besídky. Tento 508 metrů vysoký kopec poskytuje výhled a také je místem nálezu tzv. bronzového pokladu. Ve 20. letech minulého století byl na jeho úpatí nalezen svazek bronzových jehlic a ozdob, což se údajně stalo inspirací pro knihu Eduarda Štorcha „Bronzový poklad“.

Vycházka není dlouhá, ale podnětů nám poskytla hodně. Až budeme koukat na filmové pohádky, nebo půjdeme po nádvoří Pražského hradu, určitě si na nečínské lomy vzpomeneme. V knihovně se porozhlédnu po Štorchově knize a možná se do lomu vrátíme na zmiňovaný koncert.

Další náměty na putování pestrou krajinou Středního Povltaví naleznete například  zde: Výlet za Karlem Čapkem do Strže,  Naučná stezka okolím Smolotel a Makové hory nebo Zlaté Psí hory. Tak šťastnou cestu!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10