Každý rodič určitě ví, že péče o děti v rodině je náročná a leckdy nás vytočí chování nebo názory našich mladých. Myslím si, že patříme k celkem tolerantním rodičům, určitě i proto, že naše děti za námi přišly vždy, ať už se stalo něco, co by bylo důvodem slavit nebo naopak průšvih ve škole apod. Jejich výsledky za dob školní docházky i studia byly víc než dobré, tudíž občas na nás mohly vyloudit i nějaké „ústupky“.

Odcestovat na pár dní a nechat byt na pospas našich teenagerů, to nás sice trošku děsilo, ale zase jsme si říkali: Rozdíl mezi dětmi je 5 let, starší ohlídá toho, co občas bývá jako  „utržený“ z řetězu a také jsme jim slíbili přivézt dárky, po kterých toužili.

Celá dovolená byla v pohodě. S dětmi jsme byli v telefonickém kontaktu, psali jsme si SMS zprávy a už jsme se těšili domů. Jak se praví: Všude dobře… Den před odjezdem mi přišla podivná SMS od mladšího syna: Připálil jsem polévku… Hned jsem odepsala: Tak pořádně vyvětrej. Přepadlo mě nějaké neblahé tušení, když v podvečer volal ten starší a zase točil o té polévce. Už jsem si myslela, že oba dostali nějakou virózu a činí problém z připáleného jídla. Podvědomě jsem cítila, že došlo k pořádné kalamitě a hned jsem udeřila: Přiznej barvu, vyhořeli jsme? No, to až tak ne, ale… V té chvíli mi odešel mobil, stará baterie dosloužila a tak jsme jeli domů v neblahé předtuše, že naše kuchyň prodělala nějakou katastrofu.

Hned jak jsme dorazili domů, jsme zaregistrovali, že dům stojí a okno do kuchyně je sice dokořán, ale není ohořelé. Po překročení kuchyňského prahu jsem se rozbrečela. Byl v ní tak nesnesitelný zápach, že mně natáhlo na zvracení. Uzenina kombinovaná s kouřem a spáleninou byla všude. Páchla lednice, zdi, obrazy na zdech, všechny spotřebiče i nádobí. Když jsem si klekla a nosem zavětřila nad kobercem, ten zapáchal úplně nejvíc. A to ještě ti naši pilní kluci vynosili polovinu věcí na půdu, aby je odéru spáleniny zbavili. Na zdi vystříkali 5 sprejů, koberec čistili octem, nic nepomohlo.

A tak jsme se dozvěděli, co se vlastně přihodilo. Večer dal vařit mladší syn kuřecí vývar, aby nás na druhý den překvapil hutnou polévkou. Ale zapomněl na svůj počin a šel spát. Naštěstí alespoň zavřel dveře do kuchyně. Ráno bylo v kuchyni nedýchatelno, polévka se vařila, smažila, pekla a nakonec měnila na asfalt. Ještě že nedošlo k výbuchu a plyn pořád hořel.

Asi bylo lepší, že jsme na té dovolené nedozvěděli celý dosah škod, asi by mě chytl z té hrůzy, co vše se mohlo stát, infarkt.

Klukům jsme s manželem vyčinili, vím, že oba byli moc nešťastni, co způsobili a na vymalování pustili celé své kapesné. Od té doby uběhl už nějaký ten čas, ale nikdy více nebyla naše kuchyň, moje alchymistická dílna, v takovém ohrožení…

I  mně se někdy podařilo připálit guláš nebo vejce, ale abych řekla „hrnečku vař a šla si lehnout“, o to se jen jednou jedinkrát pokusil náš syn a naštěstí to dopadlo dobře…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10