Poznáváme Šumavu - Prášily a okolí

Naše rozhodnutí, kde se podíváme zítra, je definitivní. Předpověď počasí je ideální. Pokud se nespletou, tak má být slunečno a + 23°C. Začínáme se připravovat. Nejdříve zkontrolujeme baterie ve foťáčku. Určitě udělám hodně snímků, tak musí vydržet. Cíl našeho zítřejšího poznávaní bude vesnice Prášily a její okolí. Ještě jsme tam nebyli nikdy, no z doslechu vím, že je tam hezky.

Z Klatov jsme tam za necelou hodinku autem. Večer sedím u internetu a studuji o současnosti i historii obce Prášil. Historie je hodně pohnutá, tak myslím bude vhodné v nezměněné podobě tak, jak jsem ji studovala já, nabídnout dalším čtenářkám. Myslím, že si ji rády přečtou, je zajímavá. 

Historie Prášil

Prášily  vznikly v polovině 18. století na území Královského hvozdu. Bohaté a do té doby nedotčené lesy budily zájem sklářských podnikatelů jako možný zdroj levného paliva pro sklářské hutě. Část hvozdu v okolí Prášil v roce 1749 koupil od kněžny Mansfeldové skelmistr Lorenz Gattermayer, aby v oblasti založil sklárny, ovšem proti jeho konkurenci se stavěli okolní skláři. Jedné noci dokonce první Gattermayerovu sklárnu totálně zdemolovali. Pod tlakem úřadů však museli škodu neprodleně nahradit, a tak ještě v roce 1750 mohla být huť obnovena.

Za Gattermayera pracovaly v Prášilech dvě sklárny (Hořejší a Dolejší) na výrobu zrcadlového skla s brusírnami a leštírnami. Postupně přibyly další dvě sklárny - Nová Studnice a Zelená Hora. Jak přibývalo lidí, tak v oblasti rostl zájem na zřízení místa pro pravidelné bohoslužby. Proto už v roce 1756 Gattermayer vystavěl v Prášilech soukromou kapli. Protože ale neměla zvon, oznamovali v obci začátek bohoslužby výstřelem z pistole. Ve špatné obchodní situaci po sedmileté válce se Gattermayer zadlužil a musel statek prodat.

Nový majitel hrabě Kinský pronajal zrcadlové sklárny Christianu Ferdinandu Abelemu, který přišel v roce 1778 z Českého lesa. Za Abelů se prášilské podniky rozrůstaly, přibyly další provozy. Abelové vyráběli převážně polotovary pro Kinského zrcadlárny v severočeském Sloupu. Prášily tehdy zažily nejvýznamnější etapu svého rozvoje - ročně v obci vyrobili šedesát až sedmdesát tisíc zrcadel. Produkce šla do Prahy, Norimberka, Vídně, Petrohradu, i do Turecka. V roce 1787 v obci otevřeli školu a o šest let později začali se stavbou kostela.

Konec pro prášilské sklárny znamenala stavba Vchynicko - tetovského plavebního kanálu, realizovaná v letech 1799 až 1801 z podnětu nového majitele statku knížete Josefa Schwarzenberka. Kanál totiž umožnil efektivní prodej dřeva do vnitrozemí, zatímco využívání dřeva jako paliva v hutích se ukázalo jako krajně nehospodárné. Počátkem dvacátých let 19. století prášilské sklárny i jejich doplňkové provozy zanikly.

Do opuštěných domků sklářů se nastěhovali dřevorubci a lesní dělníci.

Spojené panství Prášily a Dlouhá Ves náleželo před první světovou válkou Schwarzenberkům a mělo rozlohu 12 443 hektarů. Rozsáhlý lesní statek nakonec přešel do rukou státu v letech 1929 až 1930.  Za Schwarzenberků byly Prášily známy také jako centrum společenského a hudebního života horní Šumavy. Živo bývalo zejména v hostinci U tetřeva, kde bylo kasino a k tanci pravidelně vyhrávala dechovka.

Historie Prášil ve 20. století

Od počátku 20. století byly v Prášilech nahrazovány dřevěné stavby zděnými. Postavena byla pošta a se světem byla obec spojena i telegrafem. Svou ordinaci a byt zde měl lékař, v obci byly dva hostince, studentská noclehárna, četnická stanice, inspektorát, oddělení finanční stráže, státní polesí, státní a obecná škola, trojtřídní česká škola a čtyřtřídní německá škola, pila a papírna.

Schwarzenberský pivovar byl v roce 1928 přebudován na chatu Klubu českých turistů, do níž již byl zaveden elektrický proud. Na Prášilském potoce bylo vybudováno v roce 1936 koupaliště. V roce 1938 žilo v obci přes 1000 obyvatel ve více jak 160 domech, převážně šlo o dřevaře a drobné řemeslníky.

Malá elektrárna zásobovala obec proudem, vybudován byl i jednoduchý vodovod. V obci byly dva spolky české a dva německé.

Po 2. světové válce došlo k odsunu povětšinou bezkonfliktního německého obyvatelstva. V roce 1952 byla obec začleněna do vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda a téměř vysídlena. Pro veřejnost byla obec vojensky uzavřena, počet obyvatel poklesl pod padesát. Zachovány zůstaly jen Prášily, ostatní samoty a osady zcela zanikly.

Na stráních okolo Prášil byly vybudovány dráhy pro obrněné transportéry a tankové střelnice. Zbytky bývalých usedlostí se staly dělostřeleckým a tankovým terčem a byly zcela vymazány z mapy. Z Prášil zbylo asi 25 domků. Kostel sv. Prokopa byl přestavěn na kulturní dům - promítalo se zde, poté sloužil jako tělocvična a pro havarijní stav poté, co se začala naklánět věž, byl 4.1.1979 odstřelen. Byly-li v prostoru vojenské manévry, což bylo dost často, pak se děti i několik dní nemohly dostat do školy v Hartmanicích.

V 90. letech 20. století byl vojenský prostor zrušen a oblast byla postupně opět zpřístupněna.

Historie skutečně pohnutá a hodně krutá. Jsme skutečné zvědaví, jaké to tam bude. Vyrážíme. Cestou se zastavujeme v Nové Hůrce. Je to tady hezké. Název Nová Hůrka něco symbolizuje. Osud Hůrky je také krutý.

Samotná obec Prášily jsou turisticky atraktivním místem západní Šumavy a výchozím bodem řady pěších i cyklistických tras. Leží v Národním parku Šumava a nabízí mnoho krásných míst. V blízkostí jsou dvě ledovcová jezera „Prášilské jezero“ a „Laka jezero“.

Rozhledna „Poledník“. Botanická zahrada v Prášilech je nejvýše položenou botanickou zahradou v České republice. Celá expozice botanické zahrady je venkovní a rozkládá se na ploše 1,5 hektaru v nadmořské výšce 875 m. Botanická zahrada vznikla v roce 2005 a pěstuje se zde okolo 5000 rostlinných druhů a odrůd nejenom od nás a z Evropy, ale i z ostatních kontinentů celého světa. Autorem projektu botanické zahrady v Prášilech je Miloš Šeda, který také výstavbu realizuje.

Přímo v těsném sousedství botanické zahrady je ohrada, kde se  pase jeden nebo více kusů bizonů. U této udržované ohrady je  tabulka s popisem a informacemi o bizonech.

Líbilo se nám moc. Určitě se tady zastavíme během léta vícekrát. Je to nádherné, až na tu pohnutou minulost. Ta je však již pryč.