Poznáváme Šumavu – rozhledna sv. Markéty a okolí

Pokaždé když jsme si vyšlápli na nějakou vyvýšeninu poblíž Klatov, kochali se nádhernou scenérií zdejší přírody a potkali nějaké místní turisty, pokaždé nám byla položená otázka: „Byli jste se také podívat na nově otevřené rozhledně sv. Markéty u Dlažova?“

Tak nám to nedalo a v jeden sluncem zalitý den jsme se rozhodli vyrazili z Klatov směr Domažlice. Že jsme se rozhodli správně, je vidět z fotografií pořízených z rozhledny. Po 10 km jízdy jsme dorazili do historicky zajímavé obce Dlažov a uviděli na kopci cíl naší cesty.

Historie obce

Dlažov patří bezesporu mezi nejzajímavější osady na Kdyňsku právě svými dějinami a bohatou minulostí.

Ves, ležící na východním svahu návrší svatomarkétského, zdobeného na vrchu kapličkou, již zdaleka viditelnou, bývala osadou značně rozlehlou. Svojí polohou nad údolím úhlavským, poblíž zemské brány a zemské cesty klatovsko - domažlické byla téměř na ráně.

První zmínka o obci je z roku 1379 a to jako majetek několika držitelů.

V berních listinách Plzeňského kraje nalezneme v Dlažově tři zemany - Sezimu, Heřmana a Vojtěcha. Rod ani příjmení nebylo uvedeno. Sezimův podíl byl největší - měl 2 celé lány a dvůr. Heřman a Vojtěch měl každý 3/4 lánu. Ostatní usedlíci byli jejich poddaní. Panovala tu soustava lánová, jíž ovládlo německé právo manské. V Dlažově se na dvorech dříve českých usazují Němci.

Až po roce 1410 se Dlažov stal majetkem pána na Klenové Přibíka z Klenového a Němci museli za jeho vlády z Dlažova utéci.

Roku 1426 stihla Dlažov strašlivá pohroma od německého vojska. Dlažov byl Němci vypálen, a to proto, že byl v rukou husity Přibíka z Klenového. Po husitských válkách se stal majitelem dvora v Dlažově Čech Jan Štěpánovic.

Roku 1561 byla část Dlažova prodána Oldřichu Janovskému z Janovic, který byl synem Smilova, vlastníka Soustova. Druhou část Dlažova držel Oldřichův bratr Vladislav Janovský z Janovic. Kromě toho jsou v Dlažově dva dvory, které vznikly po husitských válkách. Na jednom hospodařil Jan Jílek a na druhém Petr Hronek.

Přejdete obec Dlažov, po levé straně uvidíte kostel. Až se dostanete na konec obce, odbočíte vpravo směr Libkov. Po silnici třetí třídy stoupáme nahoru a v housence je štěrkem vysypaná cesta do lesa. Tak na tu odbočíte vpravo a ani ne po 100 m přijedete na parkoviště. Je tady vcelku živo, tak žádný strach. Z parkoviště nám zbývá cca 800 m k rozhledně sv. Markéty.

Rozhledna sv. Markéty Dlažov byla slavnostně otevřená 1.1.2014 za účasti cca 800 lidí

Typ /materiál/: dřevěná krytá rozhledna na kamenném soklu.

Lokalita: vrch sv.Markéta nad obcí Dlažov. Okres: Klatovy, nadmořská výška 642 m n. m. GPS Y=844704, 283 X=1109663,829

Výška rozhledny 25,40 m. Výška vyhlídkové plošiny 19,20 m. Počet schodů: 94.

Výstup na rozhlednu není vůbec náročný. Na každém patře můžete odpočívat a kochat se nádherným výhledem. Z rozhledny vidíte také Klatovy v cele jejich parádě. Zaujal nás z vrchu po pravé straně nějaký zámek. Rozhodli jsme se, že se tam podíváme. Byla to nádherná podívaná.

Tak se vracíme tou samou cestou do Dlažova, ale odbočujeme směr Miletice. Miletice jsou malá vesnice, část obce Dlažov, s nádhernou kaplí sv. Jana Nepomuckého. Nachází se asi 1,5 km na jih od Dlažova. Pokračujeme směr Běhařov. Když se dostáváme na náves obce, vidíme svůj cíl, zámek Běhařov.   Barokní zámek z 18. stol. najdete při návsi v obci Běhařov, těsně vedle kostela sv. Prokopa.

Dle pamětníků doby, probíhal za zdmi zámku během 2. světové války zvláštní projekt.

Když Kalvoda v roce 1934 zemřel, byla v zámku zřízena dětská léčebna, kterou během 2. svět. války vystřídala nejprve organizace Hitlerova mládež (Hitlerjugend) a později byl objekt Němci zcela uzavřen. Zámek byl ve dne i v noci hlídán českými četníky, kteří měli rozkaz sáhnout po zbrani, kdyby se snad zachtělo nějakému zvědavci nakukovat přes zahradní zeď, či snad nahlédnout za dlouho do noci rozsvícená okna, krytá těžkými závěsy. I přes snahu Němců utajit svoji činnost se přece jen místní lidé dozvěděli, co se děje ve starých místnostech zámku.

Stalo se to díky tomu, že někteří občané měli přístup do zahrady zámku, kam např. zaváželi Němcům potraviny. Všimli si, že v zámku není jen malá německá posádka, ale i pečlivě hlídaná skupina mladých německých žen. Všechny měly společné výrazné árijské rysy, jak byly definovány tehdejší zločinnou oficiální německou rasovou teorií - blonďaté vlasy, modré oči, světlou pleť a pokud možno výrazné ženské znaky.

Podle svědectví pamětníka byly ženy po čase odváženy pryč a nové zas přiváženy. Jejich počet se však vždy pohyboval kolem padesáti. Běhařovský zámek tak sloužil jako továrna na dokonalé Němce. Vybraní důstojníci s árijskými rysy z jednotek SS sem byli posíláni na krátký odpočinek z bojiště, a aby dali život novým, ještě dokonalejším Němcům Třetí říše, kteří budou nadřazeni všem ostatním národům v Evropě a později ve světě. Běhařovský zámek, schovaný v Čechách, realizátorům šíleného rasového projektu, který měl být možná utajený i před německou veřejností, velmi vyhovoval. Klidné a příjemné prostředí bylo ideální k otěhotnění. Ženy byly po splnění svého „bojového vlasteneckého“ úkolu poslány do Německa. Ke konci války se Němci i se svým projektem vytratili, zámek krátce po osvobození obsadila americká armáda a po vítězství komunismu sloužil jako dělnická přípravka na vysoké školy. Později v něm byl dlouhou dobu léčebný ústav Klatovské nemocnice. Dnes je v soukromém vlastnictví a je využíván jen příležitostně. Koho z náhodných návštěvníků zámku by dnes napadlo spojovat ho s tajným projektem fašistů?

Žel, za zdi zámku jsme se nedostali ani my. Výlet se nám však vydařil nádherně a určitě se tady ještě podíváme.