Psaná práva pacientů jsou dnes k dispozici téměř ve všech zdravotnických zařízeních, jejich respektování však v praxi pokulhává. „Zdravotníkům jsou práva pacientů všeobecně známá, avšak k jejich důslednému naplnění mají zdravotníci ještě poměrně dlouhou cestu“ dodává hlavní sestra Mgr. Šmídová.

Jaký je rozdíl mezi ošetřovatelem a zdravotnickým asistentem? Co mají za kompetence a jak je pacient pozná?
Nyní ošetřovatelskou péči vykonávají 4 kategorie zdravotnických pracovníků s různým typem a délkou vzdělání:
- všeobecné sestry se vzděláním z vyšších odborných škol
-sestry z bakalářských programů (Taktéž profesi všeobecné sestry mohou vykonávat sestry, které získaly odbornou způsobilost k výkonu sestry ještě studiem na SZŠ. I přestože se změnily podmínky vzdělávání, způsobilost absolventek ze SZŠ zůstala nedotčena,  a mohou toto povolání vykonávat, aniž by si doplnili další školu)

Dalším zdravotnickým pracovníkem, který může poskytovat ošetřovatelskou péči je zdravotnický asistent, ošetřovatel a sanitář.
Zdravotnický asistent se připravuje na výkon povolání na střední zdravotnické škole v oboru zdravotnický asistent. Jeho čtyřleté studium je ukončeno maturitní zkouškou. Způsobilost k výkonu povolání ošetřovatele se dle současné legislativy získává tříletým studiem na střední zdravotnické škole ukončeným výučním listem nebo absolvováním akreditovaného kvalifikačního kurzu (vstupní podmínkou je dovršení 18 let a úspěšné dokončení tříletého učebního oboru nebo středního vzdělání). Má větší kompetence než ošetřovatel.

Ošetřovatel - pracuje pod odborným dohledem všeobecné sestry, porodní asistentky a poskytuje převážně základní ošetřovatelskou péči, např. dopomáhá nebo provádí hygienickou péči u pacienta, včetně základní prevence dekubitů,úpravy lůžka, pomáhá při podávání stravy, pomáhá při jídle ležícím, nebo nepohyblivým pacientům, popřípadě je krmí. Pomáhá při příjmu pacienta, měří TT, hmotnost, výšku, doprovází pacienty na vyšetření a další pomocné práce. Ošetřovatel taktéž může na základě instrukcí sestry, porodní asistentky či radiologického asistenta asistovat při určitých ošetřovatelských, diagnostických nebo léčebných výkonech.

Zdravotnický asistent - ošetřovatelskou péče spojenou se sebeobsluhou a uspokojováním základních potřeb provádí bez odborného dohledu všeobecné sestry, porodní asistentky. Dále vykonává pod odborným dohledem činnosti v rámci rehabilitačního ošetřovatelství, odebírá biologický materiál, podává léčivé přípravky perorálně, asistuje při ošetřování ran apod.
Každý z uvedených pracovníků má za povinnost být označen  jmenovkou umístěnou na pracovním oděvu a také se pacientovi představit. Není předepsána legislativou jednotná pracovní uniforma pro každou kategorii pracovníků, ale nemocnice si často stanoví barevné odlišení uniforem pro jednotlivé profese.
Když si nejste jisti, kdo je kdo – pak se neváhejte zeptat!

Pokud si chceme na sestry či vedoucí personál stěžovat, jak máme postupovat? Nejvyšší instance jste vy?
Ano, já jsem „nejvyšší instance“, kam mohou podávat stížnosti na poskytování ošetřovatelské péče, ale měla bych být tím posledním článkem. Doporučuji nejprve stížnost řešit s konkrétním managementem ošetřovatelské péče u poskytovatele zdravotních služeb. V případě neřešení nebo zdání nevyřešení konkrétní situace lze stížnost dále postoupit zřizovateli daného zdravotnického zařízení (kraj, město, apod.  Pokud ani zde nedojde k uspokojivému řešení, lze stížnost podat na Ministerstvo zdravotnictví.

Když to srovnáme s praxí před 20 lety, na co si sestry stěžují dnes nejvíce než před lety? A dá se jim z vaší pomoci nějak v uvedeném problému pomoci?
Jednoznačně jde o nárůst administrativní činnosti spojené s poskytování ošetřovatelské péče. V současné době je jednou z mých priorit hlavní setry ČR přehodnotit a zjednodušit systém vedení zdravotnické dokumentace, tak aby byla smysluplná, nezatěžující personál, ale i pacienta a zároveň byla průkazná v případě soudních sporů. A hlavně, aby ji používali lékaři a sestry navzájem.

Také na některých odděleních si stěžují na přetíženost, větší stres, mnoho kontrol formou auditů a trochu nám uniká čas strávený sestrou u pacienta. Je potřeba to změnit.
 
V několika ordinacích se pořád děje to, že než přijdete na řadu do ordinace, sestra či někdo z ošetřovatelů po vás chce, se v čekárně plných lidí zvážit, nechat si změřit tlak apod. Žádná diskrétnost a dalších 20 pacientů o vás pomalu zná i velikost nohy. Je toto v pořádku? Jak postupovat, když v okolí jiného lékaře nemám a sestra to nechce měnit?

Toto v pořádku samozřejmě není, nemělo by se to stávat. Pacient, klient má právo na důstojné zacházení, ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb. Domnívám se, že v prvé řadě je nutné na to sestru upozornit a slušně požádat o zajištění péče v sesterně či ordinaci lékaře. Dnes je běžné, že máme v bance, na poště, lékárně i jinde tzv. soukromou zónu a máme zachovávat dostatečný odstup, aby nás někdo další neslyšel a tak by to mělo být obdobné i u lékaře a sestry.

Moje prababička je v už delší dobu v LDN. Občas se dozvím, že je zavírána do klece, ale nikdy jsem to na vlastní oči neviděla. Nechci sestry nějak obviňovat, vím, že práci mají těžkou, ale nepřeji si to, a pokud by to byla pravda, dost by mi to vadilo. Jak postupovat? A je to vůbec dnes ještě povoleno? Pokud ano, za jakých podmínek?
Co se týče konkrétně využívání klecového lůžka jako omezovacího prostředku, tak uvádím, že tento omezovací prostředek se u nás nevyužívá.  Zdravotnická zařízení v indikovaných případech mohou použít tzv. síťové lůžko, které chrání pacienta před případným poraněním. Lze je tedy použít výjimečně v případě, že člověk svým jednáním ohrožuje sebe nebo své okolí, a jejich použití je omezeno na nezbytně nutnou dobu, ve které trvá toto ohrožení.Toto omezení musí indikovat lékař pouze ve výjimečných případech vyžadujících neodkladné řešení, může použití omezovacích prostředků indikovat i jiný zdravotnický pracovník nelékařského povolání, který je přítomen.

Lékař musí být o takovém použití neprodleně informován a musí potvrdit odůvodněnost omezení pacienta. Poskytovatel je povinen zajistit, aby pacient, u kterého je omezovací prostředek použit, byl s ohledem na jeho zdravotní stav srozumitelně informován o důvodech jeho použití. Rovněž musí být pacient po dobu jeho použití pod dohledem zdravotnických pracovníků a musí být přijata taková opatření, která zabrání poškození zdraví pacienta. Použití každého omezovacího prostředku musí být zaznamenáno do zdravotnické dokumentace pacienta.
V případě Vašeho podezření, že k omezování dochází, bych neváhala a přímo bych se dotázala ošetřujícího lékaře či primáře oddělení a dále s nimi tuto situaci řešila.

Za týden jdu na dlouhodobou operaci. Poradíte mi, takových 5 základních rad na co si dávat, pozor tj. jak by se zdravotnický personál doopravdy neměl chovat a jak ano.
Jako každý má i pacient během hospitalizace svá práva, ale i povinnosti. Každý zdravotnický pracovník by se k Vám měl chovat ohleduplně, taktně, s úctou. Měl/a byste vědět jaká péče a proč je Vám poskytována a s jakými riziky. Samozřejmostí je, že každý zdravotnický pracovník, který o Vás pečuje, se Vám představí, před vstupem do pokoje zaklepe, respektuje vaše právo na soukromí a stud, dodržuje základních hygienicko-epidemiologická opatření jako je mytí rukou před každým pacientem. V případě stížností se obracejte nejprve na konkrétní osobu a její přímou nadřízenou.

Mohu se optat – je sester dostatek či nedostatek?
Dle posledních statistických údajů ÚZIS i sdělení managementu nemocnic je všeobecných sester v ČR dostatek. Hlavní sestry či náměstkyně ošetřovatelské péče si mohou v mnoha případech i vybírat – zájem převyšuje nabídku. Musím však říci, že v některých příhraničních krajích (Karlovarský, Ústecký, Jihočeský) všeobecné sestry v jednotkách či desítkách chybějí. Zde peníze při rozhodování určitě hrají velkou roli. Také si musíme uvědomit, že bychom chtěli, aby na některých odděleních, kde je náročná ošetřovatelská péče, se počet ošetřujícího personálu navýšil, ale bohužel ne vždy k tomu z ekonomických důvodů dochází.