Prázdniny na jižní Moravě

Jako malá holka (teď už je to spousta let) jsem strašně ráda jezdívala na prázdniny k babičce a dědovi na jižní Moravu. Máma se vždycky domluvila s tetami a strýcem a já tam trávila celý měsíc se sestřenkami a bratranci. Byly jsme tam tři holky a dva kluci.

Babička s dědou měli spoustu slepic, králíků, ovcí, kačen, prasat a spoustu jiného zvířectva. Taky koček byl vždycky plný dvůr, protože babička nikdy neodolala a vždycky každou zatoulanou kočku cestou z obchodu donesla domů a nakrmila ji – pak už k nim na mlíčko chodily i kočky od sousedů. Byl to veliký barák, dvůr a strašně dlouhá zahrada se spoustou stromů a keříků rybízu a angreštu. Přes dvě jabloně nám děda řetězem přidělal dlouhou desku a my měli houpačku, kde jsme se vešli všichni. Taky napůl zakopal do země postavenou velkou pneumatiku z kola od traktoru a my se na ní mohli vyřádit, aniž bychom si ublížili. Bylo tam i veliké ohniště a dokola spousta špalků, na kterých se sedělo u opékání špekáčků, kukuřice nebo jiných dobrot.

prázdniny Úplně na konci zahrady jsme měli postavený veliký stan, děda nám rozdal baterky a my jsme tam spali. Strašně rádi jsme si vyprávěli strašidelné příběhy a mockrát se stalo, že jsme se některá z holek tak bála, že nemohla strachy ani usnout a poslouchala každý zvuk kolem stanu, a ráno jsme se tomu všichni smáli. Babička pekla ty nejlepší buchty na světě a my holky jsme pomáhaly s těstem a s domácností. Kluci zase štípali a skládali s dědou dřevo. Strašně nás taky bavilo brzo ráno vstávat a chodit upravovat dobytek a házet zrní slepicím. Když jsme se na to všichni vrhli, bylo vše raz dva hotové. S místními dětmi jsme chodili k rybníčku, kde jsme plavali nebo po sobě házeli bahnem, které ale strašně moc smrdělo a zápach šel jen velmi těžko umýt mýdlem. Taky jsme chodili na třešně, na sladké srdcovky nedaleko JZD, kde pracovala teta Jarmila. Byla to strašně hodná ženská z vesnice, děti mít nemohla, ale o to víc milovala ty ostatní. Mockrát jsme stáli všichni u takové veliké nádoby, kterou neustále promíchávala veliká vařečka. Nádoba byla plná čerstvě nadojeného mléka od krav a my jsme stáli všichni v řadě a podávali si z ruky do ruky naběračku, kterou nám teta nabírala ještě teplé mléko. A ta smetana byla snad centimetr vysoká! To byla dobrota!

Na vesnici se každý zná a o nás se taky hned vědělo, ke komu patříme, tak nám prošla spousta lumpáren. Taky jsme jezdili na traktoru. Po cestě uprostřed kravína nám traktorista předal volant a my ho drželi, aby jel traktor rovně a nezbořili jsme hrant u krav, zatímco on vlezl na vlečku a rozhazoval kravám čistou slámu. Čistili jsme rukou napáječky - to byly takové malé betonové misky, kde páčkou, když na ni kráva zatlačila, natekla čistá voda. Taky jsme si hráli a mazlili se s telátkem, nebo jsme ho krmili z takové veliké láhve a dudlíkem. A smáli se, jak mu chutná. Jindy jsme vlezli na nejvyšší stoh slámy a skákali dolů. Ale to jen do té doby, než nás někdo zahnal se slovy, že nemáme rozum! Ale to nám tak nějak nedocházelo. Byli jsme bezstarostné děti a užívali si prázdnin, jak to jen šlo. Snad ten svět se tehdy netočil tak rychle, nebo se uznávaly jiné hodnoty než dnes. Ale jsou to nezapomenutelné okamžiky krásného dětství.

BADAČA - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete