Prevence nadevše!

Co čert nechtěl (a psychika ráda zařídila), začala jsem mít 3 dny před návštěvou lékaře neobvyklé problémy. Urputné bolesti hlavy, které mi projížděly celou hlavou a omezovaly mě v pohybu. Na migrény netrpím, ale jak mě informovala kamarádka, kterou navštěvuji poměrně často, asi si - mrška - našla cestu i ke mně.

Nu, což. Jdu přece k lékaři, zeptám se i na tohle a třeba se dozvím, v čem je problém. Koneckonců nejsem už žádný zajda, takže na neduhy různého druhu bude třeba si začít zvykat.

Takže se blížil den D a já svědomitě následovala pokyny sestřičky. Dva dny předem jsem nepila žádný alkohol (a byl to boj nedat si sklenku vína), nejedla tučná jídla ani sladkosti. Ráno jsem vzorně se zcela scvrklým žaludkem naplnila lékařskou ampulku ranní močí a vyjela na preventivku. Domluvený čas mezi 7 a půl 8. Ale jak mi zdůrazňovala sestřička, klidně mohu dojít už v 7, ať dlouho nečekám a ať můžeme udělat odběry. Tak jsem napochodovala do čekárny v 7:20 a byla šťastná, že jsem tam první a bude to mít rychlý spád.  

První překvapení na mě čekalo na dveřích ambulance, kde stálo napsáno, že ordinační hodiny začínají v 7:30. Chválabohu, že jsem nedorazila na tu doporučovanou sedmou.

Tak sedím, čtu časák, v žaludku mi kručí a čekám.

V 7:40 se otevřely dveře ambulance a velmi otráveně vyhlížející sestřička nám oznámila, že paní doktorka ještě nedorazila. Vzala jsem tuto skutečnost na vědomí, ačkoliv hned mi proběhlo hlavou, že to bych si já v práci dovolit rozhodně nemohla. Ale tak stane se, jsme přece lidi.

Když ale paní doktorka nebyla ještě ani v 8, už jsem ten shovívavý lidský přístup lehce v duchu přehodnocovala. V 8:15 vzala má shovívavost zcela za své!   

To už jsem dávno nebyla v čekárně sama a i na tvářích ostatních bylo zřejmé, co si tak asi o přístupu paní doktorky myslí. Ale všichni ji potřebujeme, tak hezky trpělivě a mlčky čekáme.

K mému velkému překvapení se v 8:20 - co noha nohu mine - přišourala notně starší prošedivělá dáma, kterou sestra po zaklepání na dveře s velkými ovacemi přivítala jako paní doktorku. Tak jo, chápu.  I lékaři občas potřebují dovolenou nebo jsou nemocní a záskok je záskok. Koneckonců ani ta má už není žádná mladice, ale dáma důchodového věku. Teď už nás čekala jen „krátká“ desetiminutovka slovní konverzace o nepříznivém počasí, neuskutečněné snídani atd. - kterou si ty dvě hlasitě vyměňovaly - hulákajíce na sebe ze sesterny do ordinace.

Takže jsem se po víc než hodině čekání dostala konečně do ordinace. Žádná omluva, žádné vysvětlení. Proč taky? Však se tolik nestalo.

A tady to teprve začalo.

Přišel dotaz, proč jsem přišla. Má odpověď, že na preventivní prohlídku po x-letech, že bych chtěla udělat rozbory krve a moči a celkovou prohlídku, paní doktorku dost vykolejila. Měla jsem dojem, že jsem se rázem stala velmi podezřelou.

Tak jsem si říkala: „Nedá se svítit, musíš přitlačit na pilu a něco přidat“. Tak jsem přihodila svou bolavou hlavu, občas pobolívající rameno ... To byl teprve mazec. Ten otrávený pohled zpoza tlustých brýlí mluvil sám za sebe. Došlo na prohmatání hlavy ze všech stran, abych se dozvěděla, že to mám určitě od krční páteře. Jak překvapivé. Rameno zůstalo zcela nepovšimnuto. Pak následoval poslech fonendoskopem, u kterého mě paní doktorka obcházela tak vrávoravým krokem, že jsem byla pro jistotu ve střehu, abych případně poskytla první pomoc v případě potřeby. 

Měření tlaku byla komedie sama o sobě. První hodnoty byly velmi podezřelé, ta nižší hodnota se zdála paní doktorce příliš vysoká. Mně taky. Se slovy: „Asi to zase špatně měří.“, s tlakoměrem silně zatřepala, bouchla o stůl a zapumpovala ještě jednou. Tlakoměr naměřil něco diametrálně jiného, což paní doktorku uspokojilo a se slovy: „To už by asi mohlo být ono“, zapsala údaj do karty. Na můj dotaz, jestli neprovedeme třetí kontrolní měření, ať víme, jestli už tlakoměr neblbne, mě jen zpražila pohledem. Tak jo, spokojím se s těmito hodnotami. Koneckonců jsou v normě, tak co bych ještě chtěla.

Vypsání žádanky na odběry jsme dělaly hezky spolu. Já nenápadně napovídala, co vše bych se z té krve chtěla asi dozvědět. Ale co já vím, co vše lze a co ne. Nejsem přece doktor. Ale takhle se aspoň dozvím víc než jen krevní skupinu. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10