Příběh k zasmání

Protože vás děvčata-seniorky mám ráda a slíbila jsem vám, že o tom napíšu příběh, tak slib plním. Byla jsem ráda, že jsem vás po ránu rozesmála, když jste si to po ránu přečetly na diskuzi Seniorky ve zkrácené verzi. Jelikož  Admin chtějí, aby příběh měl minimálně 1600 znaků, musím ho trochu natáhnout.

Když jsem musela po letech opustit podnikový byt, šla jsem do podnájmu. Veškerý nábytek i zařízení jsem rozdala nebo vyhodila. Půjčku jsem nedostala, jelikož jsem v té době podnikala. Pomohly mně dcery a já si zakoupila novou garsonku. Splácela jsem ji přes 10 let. Nerada na toto období vzpomínám. Věřte, že často jsem se musela rozhodovat, zda koupit jar nebo toaletní papír... V nejtěžších časech mně pomáhaly dcery, ale i kamarádky. A tak jednou mi na moje narozeniny přinesla kamarádka dvě látková prostěradla. Od dcer jsem dostala froté prostěradla, tak látkové putovaly do skříně v zapomnění.

Jednou při větším uklízení jsem na ně narazila. Ty lepší už dosluhovaly. Jenže při povlékání jsem zjistila, že mně na délku asi 10 cm schází. Co mám dělat? Šicí stroj jsem při stěhování darovala dceři. Stejně by se mi do bytu nevešel. Kamarádka, které jsem celá léta nechávala ovoce pro nemocné dítě, byla drahá. Měla jsem s ní špatnou zkušenost. Jednou jsem si u ní nechala z jednoho polštáře udělat dva. Doma jsem polštář nastehovala, stačilo jen sešít a rozstřihnout. Pro vyučenou švadlenu práce na 10 minut. Vzala si za to 200 Kč a já to doma obrečela.   

Vnuk mně na návštěvu přivedl svou kamarádku. „Dejte mi to, já vám to doma nastavím,“ říká mně Denisa. „Co za to,“ ptám se jí. „Nic,“ dostávám odpověď. Nikdy jsem nechtěla nic zadarmo. Dobrá, koupím jí ovoce pro malou dceru. Je samoživitelka, určitě nemá peněz navíc. Když už to trvá delší dobu, rozhodnu se ji vyhledat. „Já vám to večer donesu,“ dostávám od ní odpověď. Jeden večer, druhý večer... Najednou je těch večerů 90. 
Znovu jdu za ní. Konečně se dozvoním. „Počkejte, já vám je nesu dolů,“ říká mi Denisa. „Ukaž, jak to dopadlo?“ Vytahuje prostěradla z igelitové tašky. Co to je? Prostěradla nemají konce. Když už jsou konečně venku, pokoušejí se o mě mrákoty. „Co to je, Deniso?“ ptám se.

Ona totiž místo nastavení sešila obě prostěradla dohromady. Teď mám doma 1 prostěradlo 4 m dlouhé a 1,60 m široké. Děvčata, připojuji foto (spousta jste mně asi nevěřila) a opět se tomu zasmějte. Já už se tomu také směju...